Autor: Mati   28.12.2016 v 16:42

[136066] 25tt a mam stejne pocity, zda to je spravne a ze je to nevratny krok..

Autor: Šárka   18.5.2017 v 16:08

Myslím, že u když je tahle diskuse už hodně stará, stejně ji někdo občas otevře. Tohle jsou přece úplně normální pocity, nikde není psáno jak se má tehotna cítit a kdy a v jaké míře má nastoupit mateřská laska, je to strašně individuální. Kdo komu dává právo na odsouzení druhého? Každa žena nakonec miluje své dítě (teda ta co psychicky v poradku),jen to i někoho přijde dřív a u jiného později a kazda sve dite miluje i trochu iinym zpusobem.Myslete na to ze každá z nas je jiná, má jiné pocity,nálady,rodinu, hormony...

Autor: eMeM   19.5.2017 v 19:00

[998429] ...asi to je uz vycerpane tema...ale hodne mi pomohlo si to cele procist... Docela by me zajimalo, jak dopadly holciny,dnes jiz maminky...ktere, popisovaly pocity smutku zklamani a depresi...jestli se dostavil pocit stesti a vse se ustalilo... Trapi me podobne pocity, ktere fakt nevim komu sdelit...presne! Vzdyt to je spolecensky netolarovatelne ve velke vetsine... Kdyz jsme se nastehovali do noveho domu po kterem jsme touzili a dreli snazli se oba...tak jsem stale dostavala otazky: tak super ne? Jenze super pocit neprisel-puvodni byt-holobyt, v nenavratnu a s nim i jako kdyby odesel muj predchozi zivot plny mladi kravin rande pracovni kariery neuspechu a vseho co zivot s sebou nese... Ted uz to je lepsi...zvykam si na okoli ...sousedy jinyc rytmus zivota...tim si pro Kriste nestezuji-presne, je spousta lidi co nemaji vlastni bydleni a ja budu fnukatt nad domem?? Proc to pisu...ted jsem teprve 6tt a zase to vraci-celou dobu to chci... a najednou na me dolehlo -jo jenze to s sebou nese-zrici se toho taky tamtoho a onoho-v tesnem zavesu vycitka! Ses proste stara a prerozumela a vse moc resis a jeste nepokorna! Zvykla sis holcicko na pohodli! A tak sebe presvedcuji a znova si probiram v hlave situace:kdy mi bylo zle bala jsem se zmeny...ze kdyz se prehoupla ta domnela spicka, dnes bych nemenila a opravdu co clovek zvladne -vrati se mu to v mnoha mnoha plusech! Tak jestli zas za par let nekdo bude brouzdat netem a mit strach ze je v tom sam tak neni! A jak pak napisu-jak jsem dopadla...

Autor: Adri   5.6.2017 v 22:39

Opravdu v tom nejsi sama..  Miminko jsem chtěla,  vlastně holčičku,  před asi dvěma týdny jsem se dozvěděla,  že to je kluk. Nečekala jsem,  že to se mnou takhle zamava.  Přestala jsem se těšit,  mít radost ze života a mám dost často hodně černé myšlenky. .  Jsem objednaná k psycholozce,  tak doufám,  že mi to pomůže.  Moc bych si to přála už jen kvůli tomu miminku,  protože to si nezaslouží takovou mámu. .

Emem, dej vědět,  jak se ti daří. .

Autor: Tereza   4.8.2017 v 17:11

Ahoj holky mám podobný problém, s přítelem jsme 8 let miminko už bysme chtěli, ale já mám strach z těhotenství, z pohybů miminka v bříšku, nějak si neumím představit, že se mi tam bude něco hýbat a nakonec z porodu a že to nezvládnu ten porod i když vím, že je to blbost, také jsem z oboru takže možná ten strach z toho že vím co vše může nastat, přesto bych to chtěla zkusit protože pak bych si to vyčítala, že jsem to kvůli strachu ani nezkusila, vím, že postarat se o to malé dokážu,ale dokud nebude venku a bude to za náma asi z toho budu mít pořád strach..už jsem objednaná k psychologovi a doufám, že ty moje strachy zvládnem... zatím to malé které ani není má přezdívku vetřelec:-) když jsem koukala na ty videa jak se vlní celé břicho tak mi bylo docela šoufl:-)ale i přes to bych jednou vlastní dítě chtěla, jeden čas jsem přemýšlela i o adopci protože z diskuzí pomalu člověk nabyl dojmu, že porod je boj o život:-) ale doufám, že mi to tady některé maminky vyvrátí a řeknou že se to dá vpohodě zvládnout, v záloze mám svého porodníka a dulu a epidurál:-) mějte se hezky a snad to zvládnem všichni

Autor: Tereza   4.8.2017 v 17:25

Taky jsem taková, že chci být na všechno připravená a mít všechno naplánované,ale tady v téhle situaci došlo ke střetu a zjištění, že ne na všechno se člověk dokáže připravit a musí to tak nějak nechat plynout a doufat, že vše bude dobré, jsem docela negativista a proto asi i ten strach z neznáma a z toho abych to vše zvládla děkuji za odpovědi pokud jste o tom některá z vás také tak blbě přemýšlela

Autor: Tereza   4.8.2017 v 17:31

jinak děti mám ráda,ale nějak si ten proces nedovedu představit u sebe v břiše:-)také jste některá měla obavy už před otěhotněním zda to zvládnete? děkuji

Autor: Tina   25.8.2017 v 18:36

Ahoj, prožívam úplně stejné pocity jako Lucie, s partnerem čekám první dítě, těhotenství bylo dost neplánované a po dětech jsem zásadně nikdy netoužila, přesto děti ráda mám, svojí malou neteř miluji nadevše a děti mých kamarádek zbožňuji, navíc s partnerem nám to zas tak úplně neklape, z dítěte nejsem nadšená jako ostatní maminky, i když vím, že za to ten malý uzlíček nemůže... Nevím co mám dělat, přišla mi hezká rada, brát dítě jako parťáka...

Autor: Marika   2.4.2019 v 22:48

Ahoj, jsem v 16 tt a presto ze jsme miminko chteli. Mam strach ze vseho. A uplne nejvic se nedokazu smirut s tim, ze toho musim tolik zmenit a omezit. A pritel si muze dal zit svuj zivot. Navic ted mame svatbu, planovanou ejate pred otehotnenim. Stve me ze budu tlusta a nebudu si to moc uzit jako ostatni a taky me atve ze mame jeate dalsi svatby pratel a on rozkucky a dalsi akcicky a ja muzu jen sedet doma na zadku. Sice se ze zacatku snazil ze mi objedna welness, ale nemuzu masaze, ani vyrivky a ani tam nemam s kym jet. Protoze vsechny kamaradky maji deti.

A mrzi me, ze jsem sobec a ze mu vycitam ze on si muze dal uzivat, ale te ja musim zmenit svuj zivot. Mrzi me to. Vuci nemu, protoze vim, ze tak se spravna zena chovat nema. Mrzi me to kvuli mimi. Ktere sanozrejme chci. Ale mam pocit jako by mi koncil zivot.