Těhotenství bez pocitů radosti

Autor: Lucie   12.4.2012 v 14:56

Zdravím všechny maminky, ráda bych se vás zeptala na vaše zkušenosti. Mám problém...nebo spíš výčitky svědomí. Za pár týdnů mám rodit. Miminko jsem si přála hlavně kvůli manželovi, ač jsem sama děti nepovažovala za důležité. Nechci se tu rouhat, ale zkrátka s dětmi pracuji a nějak jsem nedospěla k pocitu, že potřebuji mít akutně svoje miminko. Takže jsme úspěšně počali. Vše začalo už na začátku...když jsem si udělala test a byl pozitivní, převládl ve mě pocit absolutního zděšení..manžel brečel dojetím. Pak jsem si na novou situaci tak nějak zvykla a dobrý...ale poslední dobou, jak se blíží porod..mám stavy úzkosti...z toho, že se prostě cítím zmateně a nějak se netěším. Ani s naším miminkem nemluvím. Připadám si hrozně...tolik maminek chce mít dítě a mě se to podaří a cítím se zděšeně...a názor, že mít doma dítě není všechno mě neopustil. nechápu, proč jsem taková Surprised prosím vás, změní se to po porodu?  Jak se mám začít těšit na něco, co změní můj život navždy a třeba i k horšímu Frown ještě bych dodala, že nejsem žádná pipina s nosem nahoru..věnuji se humanitární činosti a svůj život jsem zasvětila pomoci druhým..tak sakra proč jsem taková

Autor: Ellis   12.4.2012 v 15:02

Milá Lucie, nedá mi to nereagovat...tvůj přípsěvek ve mě vzbuzuje trošku vztek, trošku ,lítost, ale spíš k miminku, které nosíš v bříšku...i když si sama uvědomuješ, jaká jsi a jak se chováš, nedokážu pochopit, proč jsi do toho teda šla...kvůli manželovi??? no, poradila bych ti spíš návštěvu psychologa, protože nic jiného ti asi pomoci nemůže a nemyslím zle - prostě mi to tak příjde, že by ti někdo takový mohl možná i pomoci

Autor: Lucie   12.4.2012 v 15:16

asi proto, že mi nikdo neřekl, že se takto budu cítit. Všechny mé kamarádky se dušovaly ,že jakmile zjistili, že sou v tom, změnil se jim svět. Svoje miminko mám moc ráda a dělám vše proto, abych mu umožnila v mém těle zdravý vývoj. Celý svůj život jsem mu podřídila už teď. Nelituji toho, jen mě znepokojuje, že se necítím natěšená, až bude na světě. Že mě nepřepadla ta vlna štěstí, kterou tu tolik maminek prožívá. Uvědomuji si, že je to vůči tomu malému nefér...nicméně každý snad má právo na svoje pocity..ale pokud ty moje, které nejsou stejné jako u většiny tadyk budou někoho pohoršovat, pokusím se to smazat Embarassed

Autor: Rox   12.4.2012 v 15:20

Ellis, ja bych Lucii takto smahem neodsuzovala, prestoze ja se marne snazim otehu a mimi do briska bych si moc prala, ja si myslim, ze je jen nejista. Neumi si predstavit svou novou roli. Neveri si. Neveri ze bude dobra mama, boji se toho (neznameho?), anebo jen proste jeste "neuzrala" v tu spravnou mamu. Kazdy z nas potrebujeme jiny cas. Lucie, pokud bys to dite opravdu nechtela, tak nemas vycitky, bylo by ti to vsechno uplne fuk. Proste nekde citis, ze to dite budes mit rada,ale ptz ted to tak necitis, tak se trapis. Nech to byt. Az se mimousek narodi, tak se v tobe ty materske city samy objevi, uvidis. A nediv se, kdyz to nebude hned, po porodu. Muze to trvat i par dnu az tydnu. A pokud do mesice po porodu opravdu tu lasku neucitis, tak se zkus poradit s psychologem. Ale ja verim, ze budes dobra mama.

Lucie, kdyz se mi narodilo druhe dite, to prvni jsem pochopitelne bezmezne milovala a tesila se na druhe. Malej se narodil - a nic. Ve me ani kousicek lasky a citu.Prazdno. Ale starala jsem se o nej, ptz se to ocekavalo. Byl pro me jako cizi a milovala jsem jen toho prvniho......a pak zacal plakat, a ja nevedela co mu je a jak mu pomoci.....a najednou jsem zjistila ze mi na nem vlastne zalezi, ze nechci aby ho neco bolelo a trapilo. Proste ta laska prisla pomalu a nemyslim si , ze jsem proto spatna mama. Verim, ze ty v sobe v srdicku tu lasku taky mas nekde schovanou a ona si cesticku ven urcite najdeWink

Autor: Laděnka   12.4.2012 v 15:20

Ahoj taky musim reagovat.Ale třeba po porodu se vše změní.v těhotenství je prý notmální takhle bláznit.Některá mluví zase jen o miminku a noc jiného ji neazjímá.a některá naopak...zkus být v klidu a zkus si najít nějakou cestu k tomu miminku.a neboj po porodu až ti ho dají do náruče tak se vše změní.uvidíš....držim moc palečky Smile

Autor: Kateřina   12.4.2012 v 15:48

Ahoj Lucie, netrap se, takové stavy v těhu taky bývají a pokuud jsi tomu malému už ted podřídila svůj život, tak to vše přijde jak se narodí. Uvidíš to malé bezbranné miminko, které je zcela závislé na Tobě a vše se změní...Poradila bych ti jen o tom určitě mluvit s manželem, pokud to neví a pokud to ví tak o tom mluvit častěji. Pokud by se stav nezměnil o porodu asi bych taky navštívila psychologa, určitě bych to nějak řešila, aby se ti to nevymklo. Držím pěstičky aby se vše v dobré obrátilo a jak se miminko narodí, dej vědět tvé pocity, jsem moc zvědavá.

Autor: Alena   12.4.2012 v 15:51

Lucko, neboj, nejsi v tom sama, já jsem na tom podobně..  A myslím, že to je velkou měrou strach z neznáma... A z toho, že není cesty zpět. Asi moc přemýšlíme...

Autor: Jana31, TP - 3.8.   12.4.2012 v 16:08

Ahoj Lucko, netrap se že jsi taková či maková...podle mě je blbost že miminko to cítí že se netěšíš atd, nevěřím tomu. Taky nejsem zrovna mateřský typ, děti mě vždy děsily :-) a cizí mě doted neberou..a to jsem v 6.měsíci . Já jsem teda miminko plánovala ale nějak se u mě nic nezměnilo po zjistění že jsem těhotná...proste život mi plyne uplně stejně dál..nemám ani chutě ani mi neblázní hormony ani nešišlám a neříkám mimísek. Přítele to nebere vubec , ten dokonce zapomíná že jsem těhotná . No nicméně se na dítě těšim. Zkus to brát jako že přijde kámoš, kámoška a bude to parták! budeš delat vše jako ted akorát holt budeš ssebou muset tahat malýho opičáka všude...já to beru jakože mi do života přibude kamarád a tak se vubec nestresuju zda to zvládnu-nezvládnu...s kamošem se človek vždy nák domluví ne :-)  držím palce :-)

Autor: Ivana   12.4.2012 v 17:05

Rox, promiň, že reaguju zrovna na Tebe a ne na Lucku, ale nemůžu jinak Doteď jsem si myslela, že jsem divná, u druhého synka jsem prožívala skoro totéž co Ty. Dodnes to ve mně zůstává jako výčitka svědomí, neuměla jsem si to vysvětlit, protože jsem se na malého moc těšila... pak se narodil a já cítila prázdno...

Trvalo mi to asi ještě déle než Tobě, nebyl "tabulkové" dítě, jak jsem očekávala. Museli jsme cvičit Vojtovku, kterou jsem nesnášela, malý nepoužíval levou ručičku. Časem ji zapojil, ale vše bylo jaksi se zpožděním. V půl roce se nepřetáčel na bříško, lézt začal taky pozdě, vůbec nežvatlal, když se objevil nějaký pokrok, během pár dní ho zavrhl a vrátil se k tomu za dlouhou dobu. Třeba v roce z ničeho nic začal mama, tata a do tří dnů nic, jen eeee. Vydrželo mu to do 2 a půl roku, to už jsem byla na prášky. Dokonce mě i napadlo, jestli není autista.

Nevím, jestli je to Vojtovkou, ale do ničeho se nechce nechat manipulovat dodnes ( bude mít 7 a v září půjde do 1.třídy), zato ledacos se snaží objevit sám. Já můžu jen nabídnout prostředky, on volí, jestli je využije. Naučil se SÁM písmenka, čísla, čte si knížky ( nahlas špatně, ani to po něm nechci, zadrhává v řeči, potichu čte líp než někteří druháci, rozumí tomu, co čte.) Jezdit na kole začal později než starší syn, ale opět sám, bez asistence kohokoliv, prostě až se na to cítil. A tak je to se vším. Letos začal bruslit, chtěl to vyzkoušet.

Mám ho ráda, jen vím, že jinak než prvního i třetího synka.

Luci, nikoho nepohoršuješ a nic nemaž, city jsou příliš složité na to, aby se daly shrnout a "zaškatulkovat".  Janina rada čekat na "kámoše" se mi líbí, škoda, že mě to tehdy nenapadlo. Náš kámoš je půl roku šťastný, že je starším bráškou malého Martínka, a moc mi pomáhá. Má srdíčko na správném místě.

Autor: Rox   12.4.2012 v 18:41

[136146]Ivano, ja si proste myslim, ze kazda si musi najit cestu k tomu svemu diteti. dokonce si myslim, ze kazda se tvari, jak to dite hned po porodu milovala, ale kdyz nekomu reknes ze ty ne, ze sis tu cesticku musela vyslapat, tak potichu priznaji, ze ony vlastne taky. Proste ti najednou do cesty vpadne cizinec, ktery je jaky je, a ty se o nej musis postarat a tak to delas, aby mu nic nechybelo. A ta starost a strach v tobe teprve vzbudi tu lasku!

Tvuj kluk je mozna trosicku "jinej", ale je tvuj, ty ses jeho mama, on za to nemuze jak se narodil, a potrebuje citit lasku uplne stejne jako kazde jine dite. Mas ho rada jinak, protoze on potrebuje jiny pristup nez druzi dva kluci. A neda se urcite rici, ze by to bylo mene nebo vice. Je to proste jine, protoze i on je "jiny". ale verim, ze jsi spravna mama.

1 2 ... 9
I I

Nový příspěvek

img

Povolené jsou soubory jpg, png.

Nově založená témata v diskuzi

Zobrazit celou diskuzi

Aktuality na webu

Zobrazit všechny aktuality

Těhotenská kalkulačka

V naší těhotenské kalkulačce si můžete spočítat týden těhotenství, trimestr, předpokládaný termín porodu, počet dní do termínu porodu a odhad váhy a délky miminka.