Autor: Evka_   25.10.2015 v 22:28

Markytko, tak to je fajn, že je všechno v pořádku.. a jasně - to mi i na rehabilitaci řekla fyzioterapeutka, že říct máme od dětí, ať své děti nenosí, zní jako vtip, ale že by to pomohlo nejvíc... :) Tak hlavně, ať to i dál probíhá dobře. To už cítíš pohyby, že?

Vítek dudlíka zatím má a vzhledem k situaci ještě chvíli počkáme, než se ho budeme zbavovat. Teď se nám už tři noci za sebou budí a řve jak utržený a nepomůže nic, až v určité fázi nějak změnit "téma" - ale trvá to hodinu i dvě... Počítám, že mu rostou zuby, protože i dost slintá. Tak jsem mu na noc dala Fenistyl, tak uvidíme, jak to bude dneska.

Ohledně bolestí - měla jsem v oblasti kříže, pánve, kde jsou ůpony svalů a šlo to i do kyčlí. Byto to tím, že mi vůbec nefungovalo břicho a všechno najednou táhla záda. Rehabilitaci mám jednou týdně v 11, tak to hlídá tatínek, děti v tu dobu zatím většinou spí (aspoň nějaké, třeba Vítek). Cvičení vychází hodné z Mojžíšové a SM systému.

Dvojčata ještě spí oba v jedné postýlce, aktuálně čekám, až mi dorazí bazárková postýlka, chceme dvě spojit v jednu ohrádku 120 na 120 a pak už budou každý ve své postýlce v ložnici na noc a přes den v té postýlce-ohrádce..

přidávám fotky...:)

a 2 další

Autor: Evka_   25.10.2015 v 22:31

A ještě Vitek...

a 1 další

Autor: Zuzka   26.10.2015 v 13:06

Teda Evi, to neskutečně letí. Ale máte je všechny opravdu jak přes kopírák. Jsou si všichni hrozně podobní. Ty moje cácorky jsou každá z jiného těsta, to je zvláštní.  Terka takové období v noci také mívala. Já ji ale nechávala řvát. Samože jsem zkoušela všechno možné až jsem nakonec chytla nerva a nechala ji. Pak to ještě zkoušela, ale měla to marné. Eliška zatím docela v pohodě. Tolik nevyvádí, ale budí se také. Většinou vyčůrat a zase spinká.

Tak abych také přidala do vínku, minulý týden mě tak krásně píchlo v zádech, že jsem celý pátek chodila v předklonu. Jak říká můj manžel, bolestivě vykloubená prdel.  Ale důkladně jsem nahřívala a naštěstí se to samo vrátilo na své místo i bez blokace. Ještě to není nic moc, ale už se můžu narovnat.  

Marky, jen tak dál, drž se, ať je vše v pořádku. Jojo, to snad říkají preventivně každé ne? Aby se šetřila, copak to jde? Vždyť těhu není nemoc. Já vím, že to je dost spekulativní, ale nic nedělání také škodí. Takže zachovat zdravy rozum a řídit se podle svého těla. No já bych asi měla být poslední, kdo by to měl říkat. Jsem hlava dubová a když mám něco naplánovaného, tak to chci udělat ať to stojí co to stojí. I kdybych se pak třeba týden nemohla hnout.  Ale je pravda, že v jiném stavu by se měla dodržovat i trochu jiná pravidla. Takže Marky, šetři se!! 

Jo a máš pravdu, ty menzky stály za to! Úplně jsem zapomněla na pubertu, kdy jsem mívala doslova nekontrolovatelnou menstruaci a asi ten den to ze mě teklo doslova čůrkem. Ale co jiného by si chtěla brát když ne HA? Tělíska se bojím, to jsem slyšela ne jeden případ, kdy žena otěhotněla a já jsem tím živým důkazem, injekce Ti ne každá sedne a dokáže Tě též řádně rozhodit a tak zbývá ta "nejšetrnější" řešení a to pilule. Kondomy a jiné pomůcky bych v případě rozrostlé rodiny hned vypustila.  A podvázání? Myslím, že už jsi o tom tady psala že? Já bych do tak razantního rozhodnutí asi nešla. Těžko říct......teď ale máš příjemnější vyhlídky. 

Autor: Markytka   26.10.2015 v 22:26

Jééé Evi, vždyť tys všechny kluky mohla pojmenovat Vítek, Vítek, Vítek. Jsou jeden jako druhý a všichni vypadají jako Vítek . Asi má jeden z vás velmi silné geny .

Moje mamka už se mě tak nenápadně ptala, jestli si myslím, že by náš druhý chlapec mohl být aspoň trochu podobný do naší rodiny, nebo to zase bude celý manžel. Tak jsem se zasmála a říkám jí, že mám neblahý pocit, že to bude další blonďáček s modrýma očima

Zuzi - jooo, to je dobré. Jsme tady jak důchodkyně, každou z nás něco bolí Ale důchodkyně se mají líp, ty už se starají jen samy o sebe a můžou si lehnout, kdy se jim zachce To tak moje babička vždycky vymyslí, co bych jí mohla sehnat v rámci procházkování s Ríšou, prý když jsem doma na té mateřské dovolené a nemám co dělat

Co se antikoncepce týče, tak manžel kondom nechce. Já zase nechci prášky (ani tělísko, ani jiné hormony). A na podvaz půjdu jedině po třetím dítěti. Takže jestli se stane "nehoda", já s tím budu v pohodě (počítám, že budeme mít 2-3 děti), manžel třetí nechce, tak se musí holt snažit no . Takže tak asi je vtipná situace u dvou rozumných VŠ vzdělaných lidí no

Nevím, jestli mám příjemnější vyhlídky...Porod, šestinedělí, kojení...já nevím. Začínám mít zase pocit strachu. Že už to s malým mimčem nebudu umět, že budu mít zase problémy s kojením, že to s dalším mimčem bude náročnější než s prvním, jestli ho budu mít stejně ráda jako Ríšu...No prostě takové ty psycho těhu stavy

Autor: Evka_   26.10.2015 v 22:45

Markytko, to je v pořádku, trocha strachu k tomu patří..:) Budeš se sama divit, jak rychle do té role "malé mimino v domě" zase vklouzneš..:) a věř, že to bude lepší, protože spoustu věcí už vůbec nebudeš řešit, jednak to  půjde tak nějak automaticky a jednak ti nepřijdou tak děsně důležité jako při tom prvním dítku... a taky nebude tolik času na uvažování..:) A milovat budeš všechny děti, co budeš kdy mít... srdce matky je široké.:) Ale tím si musí projít každá... Já se taky bála...a teď bych nedala žádného z těch tří uličníků...:)

Vidíte, a mně přijdou každý jiný... i když i pediatr říká, že Vašík bude druhý Vítek... Šíma ale bude jiný určitě - už teď začíná být malý knedlíček :D

Zuzi, tak se zádama fakt bacha, dobře, že se to srovnalo, ale radši si na to dej pozor a možná si řekni o nějakou rehabku, zvlášť, pokud chceš ještě nosit toho třetího uličníka v břiše...ať pak nedopadneš ják já...

Autor: Zuzka   27.10.2015 v 10:11

Evi, já už mám problémy se zády snad už od dvaceti, mám zanedbanou skoliózu, což jsem se dozvěděla právě až když mi ty problémy začaly. A dokud jsem asi rostla a byla ve vývoji, byl klid, sotva se ten růst a všechno ustálilo, začala jsem se pomalu rozsypávat. Takže trochu větší zátěž a je to tu. Je to prostě mé slabé místo a musím říct, že se to věkem, opotřebováním, dětmi a já nevím čím ještě vším, stupňuje. Už cítím, že nezvládnu to, co jsem zvládla třeba před pěti lety a to není zas tak dávno. Představa, že bych teď měla dřít na baráku jako předtím, prostě nepředstavitelné!!!!! Ale tak co už, každý má něco. 

Tak Marky, u nás je tedy vidět, že jsme postaveni ve stejné linii?  Když máme každé dítko jine? To je hezké slyšet, kdyby to tak fungovalo i celkově, ne jen v genech. Dá se to tak brát? Já si totiž myslím, že s manželem jsme ve většině případů takoví velice dobří kamarádi. Když máme problém, prostě si to vyříkáme na férovku, musím říct, že za tu dobu, co se známe, devět let, jsme se snad ještě nikdy nepohádali. Samože jistá výměna názorů bývá, ale v klidu a pohodě. Navzájem si vycházíme vstříc,... no co tu budu povídat, jelikož máme všechny doma malé špuntíky, tak máte ve svých partnerech určitě velkou oporu a neměnili byste.

Tak když jsem o tom třetím řekla manželovi, docela rychle mě pochopil a hlavně se ptal mě, jestli si tím jsem jistá. A věř tomu, že vysoká škola Ti k takovým rozhodnutí jsou naprd.  Je to o chtění a max zvážení ekonomické situace, což Ti k tomu vejška určitě hodně pomůže, ale pokud nechce, je to horší, jak když se nemůže.  Ale ještě ten druhý není na světě, takže na rozhodování a uvažování má ještě čas. A Ty na jeho zpracovávání.  My máme též vejšku oba a zase se spíš obávám, abychom to dali finančně, takže si nevybereš.  A občas si v hlavě říkám, že to je nezodpovědné mít třetí dítě, že chceme dopřát každému našemu potomku jen to nejlepší, výlety, lyžáky, dobré školy apod, tak abychom to všechno zvládli... Ale touha je silnější.  A když jsem to rozebírala s rodinou, tak vyšlo najevo, že snad v každé generaci buď byli nebo měli být min tři děti. Tchán je třeba ze šesti, ne-li ze sedmi potomků, jen tchýně to kazí, ta je jedináček a ještě k tomu hodně pozdě narozená, její rodiče snad umřeli na stáří v jejich 18ti letech. Tím třetím nenarozeným bylo buď mimoděložní, potrat nebo úmrtí těsně po narození. Takže asi mi to je i souzený...

Evi, já už měla rehabky asi před měsícem, ale nešla jsem na ně, chodila jsem radši na masáže, pač mám zkušenost, že ty mi pomáhají mnohem víc. Rehabky mi moc nedávali. Hlavně ta elektroléčba a tak. Mám dobrou masérku a té ani nemusím říkat, kde co bolí, najde to sama a postupně mi to rozmasíruje a rozhýbe. No a jestli se zadaří třetí, tak si myslím, že na ty moje jiné činnosti kolem baráku a tak, stejně nebude čas, tak snad to těhu zvládnu.  Dokud budu dva v jednom, určitě se budu krotit. A jestli ne, tak rodina mě k tomu donutí. Když mám nějaký zdravotní problém, hlídají mě jak nějakou celebritu, abych náhodou nedělala něco nekalého.  Klidně třikrát denně přepadovky z práce během dne. Je to hezké a já si toho moc vážím. Už pro jejich klid v duši musím brzdit. 

Autor: Markytka   4.11.2015 v 21:02

Ahojte holky,

co je u vás nového? U nás pokračuje vztekací období. Dnes poprvé se Ríša pokusil lehnout i uprostřed náměstí . Každý den si vzpomene na dudlíka, přitom už to budou 3 týdny, co ho neměl. Netušila jsem, že to může dítě tak prožívat. Jako bonus má hrůzu z pravidelné zkoušky sirén. Máme přímo před domem ten rozhlas, nedávno ho modernizovali, tak je opravdu hlasitý. Takže jsme dneska měli uřvaný den .

Zuzi, na záda si dej opravdu pozor a zvaž ještě nějaké cvičení, než otěhotníš. Mně v prvním těhu 2x seklo v zádech tak, že jsem brečela jako želva a přestávala jsem cítit levou ruku, pořád mě brněla. A nikdo mi s tím nechtěl nic dělat, abych náhodou neporodila brzy. Tak mi to musel doma rozmasírovat manžel. Dokonce mi můj gynekolog řekl, že by mi to ani na pohotovosti neopíchli.  Nebo pokud už jsi těhotná, najdi si nějaké light cviky, abys aspoň trochu udržovala kondici . Kolik jsi vlastně přibrala v těhu s holkama? Bylo +- stejně?

Evka - to doufám, že je budu milovat oba stejně. Nechtěla bych, aby se jeden z nich cítil míň milovaný. Co se mého muže týče, přijde mi, že na prvního se fakt těšil...o tom druhém dítku spolu ani moc nemluvíme, na utz nebyl...nevím no. Jako těhuli mě moc nebere... Už jsem byla doma tak vzteklá, nejspíš kvůli únavě, že jsem sprostě nadávala. Od té doby náš Ríša říká "do prdele", když se mu něco nedaří. Super . Přitom to slyšel jen 2x. Tento víkend ho ale manžel vzal oba dny někam z domu už dopoledne, abych si mohla v klidu pouklízet, odpoledne jsme byli na zahradě u rodičů, kde se o Ríšu pořád někdo staral, tak se cítím zase líp, odpočatá . A jako bonus Ríša pochytil nějaká polská slova od manželovy rodiny, takže občas koukám, co to z něj leze My s ním totiž oba mluvíme jen česky.

Zuzi - tak to máte super vztah, asi jste opravdu "v jedné linii" . My jsme oba hodně dominantní, ale manžel víc. Nicméně on je takový věčný kliďas a já občas bouchnu, tak míváme doma veselo . Občas taková italská domácnost . Já myslím, že třetí dítě bychom finančně zvládli, spíš jde o to, jestli se nám bude chtít se další roky "omezovat" např. co se cestování týče, výchova dětí taky není jednoduchá, moje praxe taky nicmoc... No nevím, uvidíme za 2 roky, jak se to vyvrbí

Evi a vy plánujete ještě nějaká další miminka, nebo už máte splněno?

Autor: Evka_   4.11.2015 v 23:29

Zuzi, tak to je prima, že máš takovéhle zázemí...:) a je fajn, že si tě hlídají :) Tak ať nám ta záda vydrží...! Všem..:) Věkem to rozhodně bude - jak jsem říkala rehabilitačnímu doktorovi - mám pocit, jako kdyby do 35 bylo jedno, co dělám, jak spadnu, nestalo se mi nic, a pak jsem se najednou začala rozpadat (zlomené nohy atd...).

Markytko - tak to je dobře, že to snad manželovi taky docvaklo, že potřebuješ klid a že ne všechno jde tak, jako když těhotná nejsi... Jen mu Ríšu dávej co nejvíc, protože s kým pak bude, až budeš v porodnici... že..  My máme období svévolné... mladý si dělá co chce, hlavně to, co řeknu, aby nedělal... a ječet umí parádně. A věř tomu, už taky umí říkat "dopeele", říká si to i sám pro sebe, když mu něco nejde... Odě mě to, bohužel, určitě slyšel víckrát než dvakrát, takže se není čemu divit... no...Slovník mu ale o další slova rozšiřovat nebudeme, naštěstí se u nás tak nějak nepoužívají... Itálii občas máme, ječím já... ze zoufalství, z nepochopení... prostě praskaj nervy v tom vypjatém období... A děti jsou teď zrovna jakou houby - nasávají a nasávají...:) Poslouchají a opakují... :)

Co se týká přírůstků do rodiny - máme splněno, mimo možnou "nehodu", která by se přihodila dřív, než bych šla na sterilizaci /mám vypsanou žádanku bez omezení datem/.

Jo a jinak si tak něja pro sebe razím teorii, že děty by měly být obklopené tím, na co si pak budou moct samy vydělat vlastní prací, takže žádné extra rozmazlování co se týká věcí a podobně. Stejně to, co potřebujou nejvíc, o penězích není. Šťastnější bývají ti, co mají sourozence a dobrou rodinnou "síť", než zabezpečení jedináčci...

Autor: Zuzka   5.11.2015 v 11:10

Evi, tak to jsi napsala krásně!!!  Ono jde spíše o pocit rodičů, který by chtěl dětem dopřát takové ty základní věci. Nejde tak o hračky a značkové oblečení, ale spíše později, výlety, lyžáky, vybavení do školy, vysoká a naši nás dokonce vybavili do života pozemky na stavbu vlastních baráčků. My teda postavili nakonec na manželovým pozemku, ale i tak, pozemek se prodal a hned bylo něco do začátku. A když je tak člověk vychovávaný, chtěl by tak vychovávat i vlastní děti. Já už to vidím teď. Školka pořádá lyžák a hned to je skoro 3.000,- pryč. A když se to spočte třikrát, ne každý si to může dovolit. A jak potom vysvětlíte, že zrovna Ty jet nemůžeš, nebo že jeden z vás pojede a vy dva máte smůlu. Takže o těch penězích to bohužel je. Ale cítím to, Evi, stejně jako Ty. I přesto, že to ti naši uličníci nejspíš pochopí, až budou velcí.  Takže sourozenec rozhodně ANO! 

Ono Evi s těmi zády hodně zahýbe to těhotenství, takže třeba kdyby si neměla děti, třeba se Ti ty záda ani neozvou. A nebo to prostě máš v osudu, že toho a toho dne se to prostě ozve a už Ti to nedá do smrti pokoj.

Pak musíš dát vědět, co  ta sterilizace všechno obnáší a jak to probíhalo. Jsem na to dost zvědavá. Pořád se toho bojím a přitom o tom pořád také uvažuji, ale stále mě to nepřesvědčilo. Ty hormony jsou totiž příšerný. Zjístila jsem, že mě dost drží na uzdě. Jsem více sexuchtivá a mám pocit, že více žiju. Já vím, je to blbost, ale cítím se mnohem lépe, taková volnější. Je pravda, že menzky teda stojí za to, ale na zbytek si nemůžu stěžovat.  Takže vylučovací metoda právě spadá na tu sterilizaci. 

Jo jo, tatínci se musí zapojovat a když je to nenapadne samotné, musí jim to maminky prostě natvrdo říct. U nás to teda tak funguje. Jsou to prostě jen chlapi a spoustu věcí nevidí. A manžel to o sobě řekl sám, takže když vidím, že je "plonkovej" a holky po mě pořád něco chtějí, když zrovna něco dělám, zaženu je za tatínkem, který nemůže říct ani popel.

A nemyslete si, pořád čekám na tu chvíli, kdy si "konečně vjedeme do vlasů".  Ale za 9 let, co jsme spolu, pořád nic a to máme dvě děti, společně postavený barák, do toho jsem ještě studovala a to nemluvím o tom, že jsme si před rokem pořídili chatu, kterou opravujeme za účelem podnikání.  A já otravuju s třetím potomkem.  No neposlal by mě jiný chlap někam??  A ten můj mi na to hned odpoví, že s tím problém nemá, že já budu zase 9 měsíců chodit s pupkem, v noci kojit, budu celá bolavá. Já ho prostě miluju.  Každá vidí ve svém muži toho ideálního partnera, ale každý má mouchy. Já bohužel musím říct, že jsem na tom svém stále nenašla nic, co bych chtěla změnit nebo co by mi fakt vadilo a "iritovalo".

Marky, tak já s oběma holkama přibrala zhruba stejně a to 28 kg. Bylo to šílené a já se vůbec divím, že to ty moje záda vůbec daly.  

Holky se také občas vztekají, ale zatím se to dá. S Eliškou teda momentálně bojujeme s kokinama. Zjístila jsem, že se nám to trochu zvrhlo doslova do nekontrolovatelné žranice sladkých nesmyslů. Je to ale tím, že je mladší, takže si chodí fasovat do skříňky sama a je tam vše, co jí i Terka. Elina stejné množství gumových bombónů sní během dvou minut a Terce vydrží klidně několik hodin. Eliška ještě nemá tu klapku, kdy má dost a prostě jí, když má. Jinak jsme v pohodě, snažíme se vždy všechno vysvětlit, ale spíš Terce, ta je ten hysterický element. Je citlivější a všechno hned řeší brekotem a žvaním. Stačí, když Ela vezme Terce poskládané pyžamo a rozháže ho. To je oheň na střeše a Terka hned řve, že je to její, že to měla hezky poskládané. Takže asi tak. Takové banality my řešíme.  Jinak na veřejnosti se stále držíme a holky si hrají na hodné a spořádané dcerušky.  Nic proti Marky, kdyby se holky chovaly jako Ríša, buď by dostaly takovou nálož výprasku(mimochodem, jsem zjístila, že holky dlouho nedostaly na zadek) nebo bych je prostě nechala a šla pryč. Ty sirény jsou teda problém. Holky jsou v pohodě, klidně u toho i spí, když byla Elina ještě malá a spávala v kočáře, vůbec ji to nevzbudilo a to máme také kousek od domu. Mě to je nepříjemné na uši a ta spávala jak dřevo. Dudlík je už u nás totálně uzavřená kapitola. Už se o něm i mluví, že ho má někdo jiný a vůbec není žádný náznak, že by chtěla také nebo že ho měla. Chce to čas, nic jiného na to asi nepomůže.

A vidíte holky? Jaká je výhoda, že naša Ela ještě pořádně nemluví? Je pravda, že u nás se ani nenadává, takže pořádně nemají co pochytit.  U našich teda se někdy chytnou babi s dědou, ale mají od nás nařízené, že když mají holky, zákaz hádek, jinak k nim holky nebudeme pouštět. Občas mě to ujede, ale jak zjístím, že má jedna nebo druhá nastražený uši, hned vysvětlím, že se to neříká, že to mamce jen ujelo.