Autor: Zuzka   6.11.2015 v 11:23

Marky přesně tak. Od našich si také vybavuji, že dřeli jak mohli, jen abychom se měli dobře, ale to vlastně dělá každý normální rodič, který se stará, aby jeho děti měly to nejlepší zázemí, které můžou nabídnout. Naši stavěli, když jsme s bráchou byli malí, takže taťku jsme skoro vůbec neviděli také to nechalo následky. Staral se do posledních sil, s námi skoro vůbec nebyl a když jo, tak byl buď hrozně unavený nebo nervozní, že něco nedělá na baráku. Takže co se týče citového vyžití- na bodu mrazu. Skoro vůbec si s námi nehrál, s bráchou se nemazlil, aby z něj náhodou nevyrostla mámina sukně. Takže je hodně důležíté, jaký vztah si s dítětem uděláš hned od malinka. Já mu ale nic nevyčítám, protože moc dobře vím, jaké to je, když chceš pro dítě to nejlepší a vždy to nejde jen tak. Musí se pro to něco objetovat a jeho volba nebyla zrovna ta nejlepší, ale co už. Teď by na to možná šel úplně jinak, kdo ví...takže zapojovat tatínky, jak to jen jde!!!   Vždyť si dítka pořídili úplně stejně jako my no ne? Také u toho byli. 

Tak jisté období dítěte to je, ale záleží na tom, co si z toho období odnese. Když to budeš podporovat, bude si myslet, že je to normální a bude se tak chovat i v dospělosti. No asi se nebude válet po zemi na náměstí nebo v supermarketu , ale bude si myslet, že vše se točí kolem něj, bude si dělat co chce no prostě velký suverén, pán světa a já nevím, k čemu ještě přirovnat. No prostě tyto stavy by se měli trochu brzdit a nenechávat je jen tak ladem. 

Situace včera ve školce. Sedíme v šatně a několikrát Terku upozorňuji, že se má oblíkat a nekoukat po vejrech. Asi mé desáté napomenutí v ní začalo vzbuzovat nějaký bod varu a v tu chvíli jsem v jejich očí viděla neskutečnou agresi!!! Kdyby mohla, tak mi snad vyškrábe jazyk z pusy, abych už nemohla mluvit. Do toho zapojila ruce a jak měla natažené šustky na půl žerdi, začala se štípat a mačkat do stehen. V tu chvíli jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Jestli se bát, že se v těchto stavech bude samopoškozovat nebo jestli ji třeba něco v hlavě přeskočí...... takže co by bylo lepší? kdyby mi jednu vlepila? Nebo kdybych jí místo toho nasekala já? Už jsem si toho všimla i doma, když ji třeba Ela něco vzala rozbila. Neuhodí ji, jen vyjímečně, ale začne se vztekat a dělat si to na sobě. Škrábat, chytat násilně ret, mačkat si části těla. Je to normální?  A pak jsme šli asi půlku cesty ze školky snad 20 metrů od sebe s tím, že když jsem ji lákala k sobě, zastavila se a řvala, že NE! 

Takže takto u nás probíhá období vzdoru. Člověk si nevybere, co kus, to originál. Jen se naučit to zvládnout s co nejchladnější hlavou.

Některé situace jsou ve výchově opravdu složité. Nevíš, jak se máš zachovat, aby to bylo výchovné a správné. Ale jak tak čtu, tak všechny naše tři způsoby jsou vesměs stejné a mířené jedním směrem. Nic není zadarmo, poslouchat se musí, jinak je trest.  Jsem ráda, že vás tu mám, Marky i Evi, otázka, jestli bychom si takto popovídali a rozuměli si, kdybychom bydleli někde poblíž a navštěvovali se. 

A Marky nezoufej, každý nemá rád takovou pohodu, jakou vedu já doma. Někomu se to může zdát až nudné a potřebuje právě to provětrání nějakou tou pořádnou hádkou... hele já Ti můžu zase závidět to hezké usmiřování. U nás není co žehlit, takže žádné romantické dárky, kytičky, večeře. Jak to u vás vlastně probíhá? Takové usmiřování? Dusno se samo vytratí?

Jo a k tomu, co jsi psala Evči, žádné hormony, prostě stárnem a stávají se z nás ustaraní rodiče a konečně se dokážeme podívat na jejich pohled, který jsme dosud nedokázali posoudit, pač jsme neměli děti. 

Autor: Markytka   12.11.2015 v 22:50

Ahojte holky,

jak se vám vede? Jaké chystáte oslavy narozenin dětem?

U nás nicmoc nového. Jen mám radost z Ríši, jak hezky komunikuje, mluví už ve větách, používá správně předložky, většinou i dobře skloňuje a lidi na ulici se podivují, že je tak malý a tak suprově mluví . Dál nacvičujeme chůzi na delší vzdálenosti (aby nebyl v šoku, že už se nevozí v kočárku, když je v něm mimino). A občas mi Ríša připomene, že dudlík se ztratil. Je zvláštní, jakou má sloní paměť . Vzdoruje pořád. Dnes dostal na zadek už v 8h ráno .

To nevím, Zuzi, co je lepší. Ale dusit v sobě vzdor a vztek a sebepoškozovat se asi taky není úplně správná varianta. Mně zůstalo okusování dolního rtu jako zlozvyk ve stresu dodnes. Zastavím se, až ucítím chuť krve . Možná bys mohla Terce vysvětlit, že může mít vztek, že to je normální, ale že si ho může vybít někde doma za zavřenými dveřmi v pokojíčku? To nám vždycky říkala mamka, že se vztekat můžeme, jak chceme, ale že to nechce vidět ani slyšet

Myslím, že bychom si rozuměly i v reálu naživo. Však už jsme tady zbyly jen my 3 . A co se usmiřování po hádkách týče, žádná romantika v tom není . Spíš takové nepříjemné dusno, které se pozvolna vytrácí. Někdy i několik dní. Nemám to ráda, ale někdy mi přijde, že už jsem toho tak plná, že vztek musí ven. A že dokud si stěžuji jen zběžně, nemá to smysl (jako by mě nikdo neposlouchal)...až začnu řvát, tak je jasné, že se něco děje

Takže vám závidím klidnou domácnost

Autor: Markytka   17.11.2015 v 20:46

Tak jsme se dnes byli fotit :-)

Autor: Zuzka   18.11.2015 v 09:33

No Marky, radši nechci vidět tatínka, když klučina se vám tak povedl. Určitě krásný po mamince, že jo?  Moc hezký, jen mi řekni, jak si ho přemluvila, aby byl tak v klidu. Elina je hrozný neposeda a co se nestihne první dvě minuty, pak je to marný.  

Tak my už máme oslavu dávno za sebou. Slavili jsme ten předposlední víkend v říjnu. A sešly se troje narozeniny, ale to jen díky té bráchově svatbě. Jinak to nesnáším spojovat narozeniny. Manžel má v září, můj taťka 23.října a Elišák 3. listopadu. A příští rok se nejspíš přidá další narozeninové datum  Buď konec července nebo začátek srpna. No jo no, už je to tak, od neděle každý den ráno ////// Pořád mi to ale nedochází. A manžel prý neuvěří, dokud nezačnu zvracet.  Obě těhu mi totiž bývalo zle a tak si myslí, že mě musí být i teď. K doktorce půjdu až tak příští týden nebo až ten další. Sama říkala, že mám přijít až 14 dní po vynechání.

Marky, tak to si ani nedovedu představit, že by Eliša mluvila ve větách, to teda smekám před Ríšou. Elina sotva ze sebe dostane mama, táta, pojď, tady, pití, no prostě takový ten klasický začátek důležitých slov. 

Tak s tím vztekáním, ono to doma tak funguje, že chodí vedle, ale jak to udělat jinde? Je pravda, že je to ojedinělé, ale když to nastane, chtěla bych to vyřešit co nejklidněji a pochybuji, že přestane a nechá si to na doma. Ale bylo by to přinejmenším vtipné. 

Jojo s tou plností vzteku Tě úpně chápu. Holky začínají být ve věku, kdy domluva nestačí, zvýšený hlas už moc nevnímají a občas musím také vybuchnout, aby mě poslouchaly. Nechci je trestat, pořád si naivně myslím, že domluva bude stačit. Máme pravidlo, že max třikrát upozorním na to, co se po nich žádá a pak dostanou na zadek. Terka to brala chvíli jako srandu, pak párkrát dostala a chvíli se to dodržovalo. Pak jsem se zase snažila více domlouvat, víš jak, slabší chvilka, myšlenka na to, že bude třetí a aby tatínek nezačal mít takové ty řeči, že se nervuju a do toho chci mít dalšího raubíře.... on by si to asi nedovolil, ale spíš já si to podvědomě pořád říkám. Osobně si myslím, že mám holky vycepované dost. Samože zlobí, to přec děti dělají, jinak bychom nevěděli, že je máme  Ale jsou hranice, přes které nejdou. Buď samy nebo je na to upozorním, že je to dost, že mají ubrat. Ukázka včera. Celý den u nás pršelo, nedalo se jít ven. Terka už byla otrávená, nic ji nebavilo tak koukala na pohádky na netu a chtěla pořád další. Po čase jsem to utla, že stačí, že už na to zírala dost dlouho a to jsem upozorňovala, že je to poslední, co pouštím. Dostavil se vztek a zuřivost, že chce další a já si prostě stála za svým. Chvíli se vztekala a řvala, ale nakonec si našla zálibu jinde a navlékali s Eliškou korálky. Takže je to spíše o rodičích a jejich výdrži, když je dítko takto trénované, že rodič neustoupí, přestane je to samotné bavit a smíří se s tím, že ne. Děti si tyto skutečnosti zaznamenávají už od narození. Vzpomeňte si, noční krmení, chování, mazlení v době, kdy se má spát atd. 

Makry, kdy máš tedy přesný termín? Nějak jsem to zapomněla zaznamenat. Jak budou chlapáci od sebe? Asi jak moje holky, že? Ty jsou 2 a čtyři měsíce. Jéééé a jméno? Si říkám jestli to naše překvapení mám prásknout už na vánoce, to bude teprve asi tak 9. týden. Já ale neměla nikdy problém s těhu, myslím jako udržení, potrat apod., tak nepředpokládám, že by se teď nečo stalo.  No, nebudu předbíhat, počkám až co řekne doktrorka. 

Autor: Markytka   23.11.2015 v 22:57

Ahoj Zuzi,

moc a moc gratuluji ke skvělé zprávě! Jestli ti vyjde do třetice kluk, dodáš mi naději, že bych taky do třetice mohla mít i něco jiného než chlapce . Tak se hlavně šetři 

Náš Ríša mi vůbec podobný není. Je celý manžel, možná trochu můj taťka, ale já jsem tmavá, úzké rty...no nevím, nějak ty světlé geny zvítězily . Tyhle fotky jsou jedny z prvních, kdy byl Ríša ještě takový "zaražený" z nového prostředí. Ale musím říct, že on jako takový je spíš klidný než akční. Jak vidím ty běhací a poskakující děti v mateřském centru, tak si kolikrát říkám, že si nemám na co stěžovat. Ty jeho vztekací scény jsou sice drsné, ale jinak je spíš takový pohodář po tatínkovi. Spíš mi někdy přijde na mysl, že druhé takové dítě už mít nemůžu, že teď mě čeká ten akční chlapeček, se kterým si teprve užiju

Přesný termín mám 13.2. podle MS, ale 8.2. podle utz. Podle mojí evidence, která je nejpřesnější, by to mělo být 14.2. Ale prý mám počítat s tím, že bude větší no, tak co už Kluci tedy budou od sebe 2 roky a 3 měsíce. Jméno pro chlapce nemáme, ale máme asi 3 jména pro holčičku

Jinak podle babských rad i podle mojí vlastní zkušenosti bys klidně mohla čekat kluka. Když prý ti není v těhu špatně, tak je to spíš kluk . Budu ti držet palečky   Tohle těhotenství jsem taky musela "prásknout" dřív, někdy kolem 10. tt. Už ani nevím proč, ale nešlo to dýl tutlat. Hlavně to bylo i dost brzy vidět .

Manžel mi teď s malým dost pomáhá, včera ho vzal na bazén a tak, abych si mohla odpočinout. Ale čím víc je s ním, tím víc vidí, že to není úplně jednoduché. Dokonce už mu taky občas dá jednu na zadek. A to byl velkým odpůrcem bití. Dnes ráno Ríša dostal od něj - vařečkou - a v tu ránu jako by nám vyměnili dítě a celý den byl klid. Ony občas asi děti potřebují dostat, aby zase mohly chvilku fungovat. Já už jsem Ríšovi nedala na zadek dlouho a moje výhružky ztratily na vážnosti. Ale to je asi tím pokročilým těhotenstvím - už jsem tak nějak v klidu a nicmoc mě nevytočí Tak jsme se shodli, že prostě občas na zadek musí dostat, když to jinak nejde.

Tak se drž a dej zase vědět, jak se cítíš

Autor: Zuzka   24.11.2015 v 20:55

Tak Marky, nevím, jestli to bude nějaká naděje, vždy je to 50/50 a bohužel, znám dost rodin, kde mají tři holky nebo tři kluky a dokonce už znám i jedny, co mají doma už tři rarachy z toho jedny dvojčata,šli do čtvrtého a to se jim to už konečně povedlo a v červenci na narozeniny naší Terky se jim konečně narodila dcerka a hádej, jak se jmenuje? ELIŠKA  Takže až tak dokáže být silná touha po určitém pohlaví dítěte. Vím, že každý říká, hlavně že je to zdravé, ale stejně to zamrzí i přesto, že své děti milujete nade vše jedno, jestli to je kluk nebo holka.

Je pravda, že s Elišou už do žádného centra nechodím, ale párkrát jsem byla a neposeděla. Jak se mělo zpívat nebo něco hrát, ani ranu, dělala si své a nemohla jsem ji udržet na jednom místě, proto jsem tam přestala chodit. Terka byla v tomto jiná. Ta na to byla doslova natěšená a moc ji to bavilo. Druhý nemusí být zaručeně čipera, psané to nikde není, také Tě nechci strašit, ale asi to bývá pravidlem.  Elina je hrozný rarach a když někde jsme, tak Terka podstrkuje Elišu, aby tam šla, ta samože jde a Terka potutelně za ní. Je to sranda se na ně dívat, jak si vytvářejí jisté pozice v sourozeneckém vztahu. 

Tak kolem mých narozenin na Tebe budu usilovně myslet!!!!! Mám 4.2.   A tak alespoň ty jména pro holčinu? Manžel už toto téma se mnou řeší teď. Má strach, abychom nedopadli jak u Terky a nezůstalo pouze "pracovní jméno". Pak na něho vybafli na sále a jediné, co ze sebe dokázal vykoktat, bylo jméno Terezka. Poslední měsíc před porodem jsme se snad o jménu ani nebavili, ale myslím, že to za nás Tererka vyřešila bravurně, pač bychom se stejně nebyli schopni rozhodnout.

No je pravda, že se ty brutální, hnusný, nepříjemný nevolnosti ještě nedostavily, ale co není může ještě být. U Terky se dostavili někdy před vánocemi a to přesně, když jsme s mamkou pekli cukroví, pač to na mě poznala a bylo to venku. Takže jestli dobře počítám, opět bych měla mít "krásné vánoce na vodě"  O vánocích bych měla být kolem 9-10tt.   Naši se to nejspíš dozví stejně dřív, výdáme se víc než často, s bráchou momentálně moc nekomunikujeme, od jejich svatby jsme se viděli jednou a to jen proto, že byly spojeny troje narozeniny. A zbytek se to nejspíš dozví tak nějak časem. No je to vlastně jedno. Ono to nějak dopadne. 

Zrovna dnes jsme se známou vyzvedli své dcerky ve školce(dohromady 4 holky držející se za ruce) a šli k nám. Vypadalo to, jakoby státní školku opouštěla soukromá školka. Učitelka si z nás dělala srandu, známá dodala, že ještě že nás není víc a učitelka se jen zasmála, že nikdy nemá říkat nikdy. Tak prý od nás už určitě NE a to mluvila i za mě! Měla jsem co dělat, abych něco neřekla. Už jsem to měla na krajíčku, ale udržela jsem se. Takže ještě pár takových scén a stejně se to provalí.

To je dobře, že se tatík zapojuje. Oni ti chlapi si moc neuvědomují, co to je za lítání kolem takových malých špuntů, do toho chod domácnosti, vaření a nedej bože nějaký ten čas na odpočinek. Nesmíš zapomenout tatínka řádně pochválit, jak to se svým synáčkem hezky zvládnul a poděkovat, to oni mají moc rádi.  Zvýší se jim alespoň ego a takových situací bude třeba víc a častěji.  A jak taky říkáš, pochopí, že někdy nic jiného, jak nasekání na zadek, nezabírá.

Jinak se mám tak nějak smíšeně, k doktorce půjdu až příští týden, abych pak nemusela letět ještě jednou, že to bylo moc brzy, takže dokud to neuvidím, tak pořád nevěřím.  Manžel se každý den ptá, jestli jsem čůrala na papírek,.... už si z něho dělám srandu, jestli si myslí, že druhá čárka třeba za týden zmizí.. také tomu pořád nevěří. Jsem prý opravdu mašina na děti. A je to pravda. Vlastně hned po prvním "čistém" měsíci se to povedlo. Jsem ale nafouklá, mám víc žízeň a zase ta únava, ale toto všechno ani nemusí být těhu příznaky. Takže asi tak. A Tobě, Marky, tedy nebylo špatně? Když máš doma skoro dva chlapáky?

Jo a opatrně na tom náledí!!!!  Gravitace je sviňa! 

Autor: Evka_   27.11.2015 v 23:08

Zdravím, holky!:)

Zuzi, moc moc moc gratuluju! To je krása, tak hlavně, ať je všechno v pořádku :) A přeju toho kluka, jak už jsem psala dřív :) No téda... člověk tu chvilku není a dějou se věci :)

Oslavu narozenin máme teda už taky za sebou, dort jsem dělala i tentokrát nepečený, piškoty s tvarohovo pudinkovým krémem a meruňkama, mooc dobrý :), tak, že jsem si ho za dva dny zopakovala, tentokrát s jahodama, no.. Tentokrát máme i nějakou tu fotku - jen Vítek s dortem a tak.

Markytko, taky máme doma chodící rádio, komentátora a opakovače posledních tří slov. Rozmluvil se teda neskutečně a někdy z něj padají perly, že máme co dělat, abysme se nesmáli. Tuhle pravil: "Maminko, podívej z okna, vidíš? Listí..." Dneska mi odpoledne podával polštář a řekl: "Maminko, vezmi polštářek a lehni" - milé dítě, nedalo se neposlechnout :D  Co se týká vztekání - někdy pomůže domluva, někdy nechat ho být a někde fakt jen jedna na zadek. Nejhorší je, když něco dělá vyloženě naschvál... to prostě po několikátém upozornění a varování prostě dostane.

Co se týká tatínka  - přesně jako u vás - dřív na mě koukal, že co jako dělám, že malého plácnu po zadku nebo po ruce. Teď, co sám hlídá víc, tak už se nediví a už holt taky plácnul...

Zuzi, přesně, jak píšeš - u dětí si to děláme sami. Vidím to u dvojčat, ta často musí počkat, až něco - jedno dokrmím, Vítka převlíknu, atd. - tak si pobrečí, ale pak zjistím, že si kluci začnou sami hrát, sami se uspávají, počkají... Vítek měl všechno prakticky hned a jak jsem se kolem něj naskákala.

Dvojčata hezky rostou, jsou každý jiný, Šíma ukecaný knedlíček, už má pět kilo, Vašík mrštný jako býval Vítek a stejně tak "bojuje" s váhou, tak ten má teprve necelé čtyři a půl kila. Jak můžu, tak si je mazlím, tulím, povídáme si... užívám. Jsou to miláčci. Vítka samozřejmě taky - už se s ním i venku líp domluvím, chodíme na procházky a nemusím utíkat od kočáru /sláva/. Jednou jsem mu řekla, že když nebude venku poslouchat, tak prostě nemůžeme jít ven, když jsme doma sami. Od té doby je hodný /klepu na dřevo/.

Taky tu byl dotaz na tu sterilizaci - já to ani nechtěla hned při císaři - jednak už to samotné byl záhul, jednak jsem si říkala, že kdyby se něco nepovedlo, tak chci mít ještě možností jít případně do dalšího... Zatím jsem nikde nebyla, takže se pořád ještě může "stát nehoda"... ale plánované do holčičky nepůjdeme... ani vzhledem k situaci, co teď je, když nevíme, co vlastně bude nebo nebude... i tak se o tu svou drobotinu už bojím dost.

Milé těhotné maminky, tak se držte!! :)

Autor: Evka_   27.11.2015 v 23:09

Markytko, chtěla jsem to napsat stejně jak Zuzka - Ríša je krásný, nechci radši ani vidět tatínka :D :D Zuzka mě předběhla :D...

Autor: Markytka   10.12.2015 v 23:23

Ahojte holky,

omlouvám se, že píšu až teď, ale nějak jsem pořád v běhu a nestíhám. Funím z posledního . Dokončovali jsme rekonstrukci půdy, už pomalu prohrabávám věci a peru pro mimčo. Posledních 8 týdnů přede mnou. Miminko je podle utz zdravé, ale opět větší než by mělo být podle tabulek . Jestli se rozhodnu pro třetí, chci náhradní matku .

Zuzi - jak ti dopadlo vyšetření u lékaře? Jak se cítíš?  Je pravda, že v dnešní době se se třema dětma moc nepočítá. Kamarádka chtěla 3 a když se to třetí narodilo, dokonce se jí ptali, jestli to bylo plánované. Lidi jsou občas nemožní. Přitom si taky myslím, že je fajn potom pozorovat ty vztahy mezi dětmi . A doma je veseleji, všichni se scházejí...a je to jedna velká rodinná idyla . No jen jestli si to moc nemaluju. V těhu s Ríšou mi nedělaly dobře pachy smaženého, ale nikdy jsem nezvracela. Ani v tomhle těhu. Ale tady mi na začátku bývalo špatně kvůli únavě - vždycky navečer. Ale jak tak poslouchám, tak maminky holčiček si ani zuby vyčistit nemohly, aby se nepozvracely . Tak jsem zvědavá, jak to vyjde u vás . A už někdo z rodiny ví o tvém těhotenství?

Tatínek funguje a funguje dobře. Dokonce mi sehnal z rodiny takovou holčinu středoškolačku, která k nám jednou týdně dochází a odpoledne si hraje s Ríšou, abych mohla dělat účetnictví nebo péct, nebo cokoliv jiného. Jsem moc ráda. Opravdu všichni pomáhají, jak můžou. Už totiž vidí, že mi dochází síly. Břicho mám  hrozně velké . I Ríša se uklidnil, žádné vztekací scény. Občas se sice sekne, ale jinak je to nejhodnější chlapeček na světě. Fakt zírám . Většinou se s ním dá domluvit, vysvětlit. Jako kdyby v těch 2 letech rozumově zase povýšil.

Evi - moc díky za pochvalu . Tatínkovi to říkat nebudu, zase by mu zbytečně narostlo ego . Přidej sem fotky Vítka s dortem, ráda se podívám. Obdivuji každého, kdo doma vyrábí dorty. Na to já fakt nemám. Můj top výrobek je mazanec, případně biskupský chlebíček nebo kynuté koláče na plech, ale na dorty si netroufám . Ani na ty nepečené. Taky se moc těším na miminko. Přitom co jsem tak mluvila s různými členy rodiny (dokonce i s mojí mamkou), vylezlo z nich, že je mimina vlastně ani moc neberou, že teď jak má Ríša 2 roky, je to mnohem lepší a že je s ním legrace. Tak to už je asi úděl mamin, že se těší na ty svoje uzlíčky a užívají si je . Jsi dobrá, že takhle zvládáš tři mrňousky současně! Mně na procházce venku pořád stačí ten jeden. Ne že by utíkal, ale on prostě nechce chodit. Chce sedět v kočárku. Snad do února ještě dostane rozum

A co cukroví, holky, pečete? Jak budete trávit Vánoce? Už máte všechny dárky?

Držte se!