Jéžišmarjá Reni páté?
Tož to už nedoženu, já jsem začala pozdě. Druhé každopádně musí být, připadá mi, že jsem si to těhotenství vůbec neužila. Stázinka měla na roční prohlídce 9,75 kg a 77cm, vytahuje se, už je dlouhá jak týden do výplaty. Zubů má zatím osm, ale teď minulý víkend protrpěla s horečkama, tak jsme s ní byli v neděli na pohotovosti bo nic nepomáhalo. Nic jinýho jí nebylo, jenom ty horečky, tak nás poslali pro jistotu na ušní,kde jí píchli ouško, že to má chycené. Tak nevím, jestli to bylo tím, každopádně horečky v pondělí zmizely. Prstíky má ale v pusince vražené furt, je protivná a špatně spí, tak bych řekla, že to bylo hlavně od zoubků. Doufám, že už jich aspoň vyleze víc zároveň a že to nebudeme muset absolvovat ještě několikrát bo moje nervy… 
Pořád mi tu uklízí, ale má specifické představy o tom, co kam patří. Takže kůrky chleba patří do kastrolů v lince, botičky patří do odpadkového koše, lak na vlasy patří do záchodu a křupky a jiné pochutiny mně do výstřihu. Pořád z někama něco lovím, to je děs. Největší zábava je teď lození do schodů a ze schodů, já musím samozřejmě s ní, tak doufám, že se mi ty túry aspoň nějak pozitivně projeví na pozadí 
Naučila se zřetelně vyslovovat „ne“ a používá to vždycky, když slyší otázku. Máš hlad? Ne. Chceš pochovat? Ne. Moje mamka má vánoce z toho, když jí klade otázky typu: „Tož sú ti vaši normální?“ Ne.
Je to zlatíčko a jsem hrozně ráda, že ji mám. Mojí nejlepší kamarádce se teď ve čtvrtek narodil chlapeček, akorát problém je, že termín měla až začátkem dubna. Malej je na jipce, já teď čekám na nějaké bližší info a furt si opakuju, jaké jsme měli štěstí, že se mi podařilo malou donosit až do konce…