Autor: Eva   13.7.2012 v 10:50

[179319] Naprostý souhlas, mám úplně stejné pocity. Když na mě přišly kontrakce po minutě, nemohla jsem ani zavolat porodní asistentku, která samozřejmě nebyla celou dobu u mě. Kontrakce přišly v této frekvenci strašně náhle, mezi nima jsem nestihla vůbec nic a nedostala jsem se k tlačítku přivolání sestry. Takže jsem vlastně jen čekala, až přijde sama od sebe... I když "čekala" není to správné slovo, měla jsem dost starostí to rozdýchat, ani mě nenapadlo se o cokoli snažit nebo sestru očekávat... Když se pak místnost zaplnila personálem, byli na mě někteří chlapi dost hnusní - kdyby tam byl partner, určitě by si to nedovolili. (U epidurálu mě zjebali, že se hýbu - to je těžké, když máte jednu velkou kontrakci v kuse... a to jsem se opravdu snažila ze všech sil se nepohnout; a pak při ortelu císaře: Primář: "Souhlasíte se sekcí?" - Já, absolutně netušíc, jak se porod vyvíjí: "Když by to bylo nezbytně nutné..." - Primář na mě zařval s nenávistí v hlase: "JE TO NEZBYTNĚ NUTNÉ!" - aniž by mi vysvětlil proč; málem jsem se rozbrečela, to už jsem měla zimnici a třesavku, palpitace, srdce mi málem vyskočilo z hrudníku, no mazec. To jsou okamžiky, které si z porodu pamatuji dodnes.) Holt chlapi děti zatím moc nerodí a válka tady taky dlouho nebyla, aby jim třeba nohu urval granát a oni si zkusili bolest v přímém přenosu. Fotku miminka mám až ze druhého dne. Byla jsem po probuzení z CA tak nas...á, že jsem zavolala kámošce a moje první návštěva v porodnici byla ona - byla moc hodná, vzala s sebou foťáček a udělala mi památeční fotečku malýho.

Samozřejmě přítomnost otce u porodu je věc každé ženy, jak se na to cítí, každého muže - jestli vůbec se na to cítí, ale hlavně by se mělo brát v úvahu cizí prostředí v porodnici. Já tvrdím (a stojím si za tím), že jde o ženu a dítě, a chlap, i kdyby sebevíc u porodu nechtěl být, by ten malý ústupek měl kvůli ženě a svému dítěti udělat - překonat se a nechovat se v tu chvíli sobecky, to je přece to poslední, co pro ni může udělat. Jinak v životě jsem velmi tolerantní - když někdo něco nechce, obvykle to respektuji; ale pokud se jedná o pomoc otce matce svého dítěte, která tu dřinu (těhotenství+porod) odedře i za něj, jsem vcelku nekompromisní :-)

Někteří lidi jsou prostě trošku sobečkové. Někdy doma ve srandě říkám: kdybych mohla dát někomu ze své rodiny ledvinu, neváhám ani minutu, přestože jsem po onko onemocnění. Kdyby byl o ledvinu požádán můj partner, nejprve si pořádně rozmyslí, jestli mu nebude scházet při pití piva

Autor: Kari   13.7.2012 v 11:55

[179333] To chapu, ale zvladly jsme to! Ja mela porod vyvolavany, prenasela jsem, takze jsem mela fakt silne bolesti a cele to trvalo 18hodin. Nic horsiho jsem jeste nikdy nazazila, obrovska unava, zoufalstvi, jedine,co mi pomahalo byla chuze.  Prochodila jsem po chodbe kilometry, nez me upoutali na monitor a nutili lezet, coz byl horor. Okusovala jsem kovovy ram postele a tise trpela. Byla jsem tak hotova, ze jsem si nerekla ani o epidural, proste me to nenapadlo - chapes to? Nafukovaci mic, zebriny a sprchu bych nejradeji rozkopala, neb mi to vubec nepomahalo,..... ale porod sam o sobe uz byl sup sup a zdrava dcerka, takze... Ted uz nebudu tak vyjukana a dokazu si zrejme vydupat vic veci nez poprve, taky se nebudu snazit za kazdou cenu ovladat a klidne si zarvu. Na druhy porod se vlastne docela tesim a je mi lito chlapu, ze nic takoveho v zivote nemuzou zazit.

Pro prvorodicky: nebojte se!!!

Autor: Eva   13.7.2012 v 14:08

[179362] Zase mi mluvis z duse Jsem pripravena si podruhe vic vydupat - nebyt vuci personalu tolik submisivni; tesim se, ze ted to vyjde vaginalne (zadny cisar a ukradeny porod po 36 hodinach driny!) a bez zasahu a klidne u toho budu rvat o sto sest

PS: mne vsechny ty vymozenosti jako zebriny a bla bla bla taky nepomohly, nejlip hluboky podrep a u toho to skoncilo.

Takze jak pise karimah, holky - hlavne se nebat a nechat co nejvice prirodu, at nam pomuze

Autor: wiwera   13.7.2012 v 14:26

V květnu porodila moje kamarádka, když jsme za ní v porodnici byli, říkala, že už nikdy, že si přála umřít, že je to nejhorší atd atd...Měla asi komplikovanější porod, nebo nevím, prostě praskla voda a porodila snad až za 20hodin potom s tím, že jí to vyvolávali, takže nevím, jestli to je o to horší nebo ne...Já ani nevěděla, že jsem už těhotná, ale za sebe můžu říct, že mě to nevystrašilo,proč, bože, zvládlo to už ženskejch, říkám si, že každý má ten práh bolesti jinde, říkám si, že jsem zvyklá na bolest z kontaktního sportu atd atd...Asi mi v tomhle může každej nakecat co chce, ale dokud se nepřesvědčím, tak se nebudu bát, třeba to jednou přijde, třeba ne, nevím....Ale rozhodně se nebojím...Jen pořád říkám přítelovi, že když to bude opravdu tak hrozný, tak si ji rovnou nechám zašít a nikdy víc tam tudy neprojde  Věřím, že je to bolest, ale příroda to zařídí, aby jsme to zvládly a naloží jen tolik, kolik opravdu unesem 

Autor: Eva   13.7.2012 v 15:14

Wiwus, ja se porodu taky nebala... zato personalu ano :-)

13.7.2012 v 17:13

[179331] No Verus chtěla bych vážit jako Ty... měřím o 4 cm víc a vážím víc skoro o 30... takže já určitě nemůžu nic moc nabrat 

Autor: Domča   13.7.2012 v 18:10

Ahojky, zítra začínám 11. týden. Bříško již taky nemám ploché. Já měřím 176 cm a před otěhotněním jsem vážila 62 a nyní 64, takže mám 2 kg nahoře . Vůbec se nedržím, prý první trimestr je dobré jíst vše a jak často chceme. Tak to také dělám. Vůbec se toho nebojím, že přiberu hodně. Určitě to do roka dám dolů. 

Autor: Eva   13.7.2012 v 19:36

Spravny pristup :-) Ja jsem prave sporadala deset chlebicku se sunkou a vejcem, jen se zaprasilo. Zatim to neresim. Jsem rada, ze se muzu nacpat, kdyz mi zrovna neni nevolno :-) Ale musim to zaklepat, uz mi byva zle jen tak 1x za 1-2 dny. Jo a zajimavy ukaz - to jsem pozorovala uz v 1. tehotenstvi - zacinam zapominat... hlavne ze si zatim dokazu vybavit, ze jsem tehotna :-D

14.7.2012 v 08:46

Evi, tak to já zapomínám pořád... ale je fakt, že jsem ztratila zájem o věci, které jsem dělala předtím - třeba jsem skoro půl roku studovala angličtinu v intenzivním kurzu, docela jsem se zlepšila, ale co jsem zjistila že jsem těhotná, tak zájem zmizel... (mezitím kurz skončil)... nebo jsem psala články na web, a už se mi nechce... jakoby se i ten mozek přeorientoval... obdivuju ty z vás, které pořád chodí do práce, asi bych se nesoustředila 

Tak já se taky pořád cpu, nejhorší je to asi na noc, ale bez toho bych asi neusnula. Zajímavý úkaz je, že mnohem víc jí i manžel, který předtím moc nemusel - jenže jak vidí mě, jak pořád jím, tak mu to nedá  Takže mám pocit, že skoro pořád vařím, ale aspoň se to naučím.