Autor: Sesyl   4.9.2013 v 14:04

Kesi,

abych pravdu řekla, kecy oklolí jsem dost dobře neustála. Když mi třeba kolemjdoucí cizí babičky venku na procházce radily, že mám dát už konečně dítěti najíst, kousla jsem se do jazyka, usmála se a v duchu si myslela cosi o pr....li  Co mě ale opravdu podkopávalo sebevědomí a sráželo na kolena (doslova) byly názory v mojí rodině. Moje máma mě ještě jakž takž chápala, já jsem prý byla to samé, i když už zapomněla, jak moc zlé to bylo a její rady zněly po chvíli také spíš jak výčitky (např. oblíbená věta, že je synovi neustále vedro - i v 10°mrazu....). 

Matka mého muže se vyloženě vyžívala nejdříve v narážkách, potom si nebrala servítky a sprostě mi nadávala, nebo mě urážela. Vzhledem k tomu, že nejsem splachovací, nenechala jsem si to líbit a styky jsem omezila, až zarazila úplně (ať si každý myslí co chce, tady se to vážně nedalo po dobrém a to jsem měla svatou trpělivost). Když komukoliv vyprávím, že namísto pomoci se do nás s mužem navážela, proč náš syn v šestinedělí nedrží hlavičku, proč ho ve čtyřech měsících neposazujeme a následně na nás řvala, že si za problémy s ním můžeme sami, protože já syna trápim hlady, nebo že ho příliš chováme, během jedné vteřiny zase změnila názor a sprostě na mě vyjekla, že ho vlastně nechováme vůbec.........vážně se divím, že jsem v péči Chocholouška už neskončila. Musela jsem hodně zatnout zuby, abych nebyla sprostá, jako dotyčná, ještě to chvíli zkoušela po dobrém - neustále jsem se bránila, že všechno konzultuju s lékaři, že osvědčené rady samozřejmě zkoušíme, leč marně........a nakonec mi zbyla jedna jediná varianta - prostě se na to vykašlat a tu osobu ignorovat a nestýkat se s ní.  

[358052]

Autor: kesi   4.9.2013 v 14:27

mne teda zatim dva lidi celkem pravidelne rikaji ze je to vztekloun a jsou na ctyrmesicni miminko i zli. moje reakce je ze reknu ze to tak je a ze je opravdu hodna jen nema rada cizi lidi a cizi prostredi. pritom ta jedna osoba sama rekla ze jeji trimescni syn brecel do tri let skoro furt a ze nevedela co s nim a doktor ji poradil dat ho do jine mistnosti a nevsimat si ho ze to po nekolika hodinach prejde. a moje holcicka pred ni zaplakala dvakrat a uz rika ze je vztekloun. obcas me to mrzi protoze je to fakt zlaticko ale jen si tak rikam ze kritika od tehle pani tedy sedi.

pritom uz jsem s ni byla petkrat v posilovne a vzdycky je tak hodnoucka celou hodinu. ke konci uz je to pro ni narocne a smudla si ocicka a chtela by spinkat a dvakrat zaknoura ale jinak se na kazdeho culi kdo se na ni usmeje. vcera mi rikala kamaradka ze tohle nezazila aby jeji syn lezel v kocarku a jen si prohlizel rucicky ze ten uz by ten kocarek zboril. 

ale lidi jsou fakt bestialni. pritom co by ty deti jako mely delat kdyz plac a usmev jsou jejich jedine mozne projevy emoci do urciteho veku.

Autor: Sesyl   5.9.2013 v 07:19

Kesi,

to neovlivníš, tak to neřeš. Děti prostě brečí, kňourají a vztekají se. Tak to je, tak to bylo a tak to taky bude. Některé víc, některé míň. Pokud to někdo komentuje, navíc to myslí zle, je to zkrátka idiot a nemá cenu mu to vymlouvat. Něco jiného je, když vidíš matku, co absolutně nezvládá třeba dvouleté, tříleté dítě, tam už jsou vidět chyby ve výchově, ale u miminek tak max. platí nastolit pevný režim a i tak nezaručíš, že malá zrovna někde nebude plakat. Na syna, když někdo promluvil, tak se okamžitě rozbulel. A teď ? Kamkoliv přijdu, na každého hází úsměvy - děti se mění, jednou je to tak, podruhé jinak a to si piš, že jsem si vyslechla poznámky, že sousedovic Anička a vlastně všechny děti KROMĚ mého syna se pořád smějí a nepláčou - jak myslíš, že mi bylo ? Jenom doktoři mě utěšovali, že je to normální.

Ubezpečím tě, že můj syn ve čtyřech měsících nejenom, že by nikde nevydržel hodinu, ani deset minut, pokud tedy zrovna nespal .  Ze začátku jsem s ním vážně mohla tak max. na procházku do lesa (i když bydlím ve velkoměstě, díky Bohu za parky ), protože když se rozeřval, nemusela jsem čelit jízlivým poznámkám. Maximálně jsme plašili veverky 

Autor: sarka   18.2.2014 v 20:48

soucítím s tebou, mám 4 měsíčního dabla... taky dost řve, a prsotě si vydupává svoje, trpá na nadýmání a je to s ním dost těžké, nezvládám to taky...o miminko jsme se snažili dlouho a teď "tohle"... božeeeeeeeeeeeeeeeeee[358032]

Autor: Iveta   1.4.2014 v 13:04

[315492]

My máme 6,5 měsíce a malá je také neskutečně uřvaná už od prvního dne...od porodu nevím co je spánek,řve nejvíce večer...sama si nezahraje,nechce dudel ani pít z flašky,je na mě totálně fixovaná - nikdo kromě mě ji nesmí nosit - jen manžel někdy,vůbec nespí - do 5 měsíce spala třeba jen 1,5 hodiny v noci jinak řvala.Mnžel je totálně na nervy - vstává v 5 ráno do práce a už má taky toho plné kecky,je to naše první dítě a další už nechceme!!Já jen všude schlichávám,jak děti spí celou noc a jak jsou hodné,že o nic rodiče ani neví a jak si všichni mateřství užívají a já si připadám jako kráva,která se každý den modlí ať už to skončí.Mám totální syndrom vyhoření....občas si musím jít zapálit nebo by mě už opravdu odvezli,malá je zdravá,ale já už jsem z toho nemocná....ještě zkuste homeopatika - sirup sedalia,malá to plive,ale třeba u vás to zabere. Jinak s tím těhotenstvím - já měla taky stresy...měla jsem od začátku rizikové těhotenství - pořád jsem do 5.měsíce krvácela,každý týden jsem jezdila do nemocnice s tím,že už jsem potratila,protože to bylo krve a krve....takže do 5 měsíce jsem opravdu měla nervy na pochodu - spíš neustálý strach.....možná je to i tím.....tak přeji pevné nervy a ať je to brzy lepší

Autor: Sesyl   1.4.2014 v 13:38

[501682]

Iveto,

neboj, všechno jednou přejde. Zatím přeji pevné nervy Tobě i manželovi. Každé dítě je bohužel jiné. Jedno je andílek od narození a máma o něm prakticky neví a jiné ti dá zabrat ještě před tím, než se narodí. Také jsem si myslela, že tahle "hrůza" nikdy neskončí a skončila. Pravda, syn má svojí hlavu a musím být fakt důsledná, abych ho ukočírovala, často se i vzteká, ale jak mě nechal vyspat, mám spoustu síly, abych ho zvládla  A to jsem měla první dítě v relativně pokročilém věku 

Autor: tomismi   2.4.2014 v 21:29

ahojky Ivet, 

ani nevíš, jak ti rozumím. Jak jsem záviděla každé mamince, která kolem mě prošla s "normálním " dítětem. Věděla jsem, že mít dítě není jen tak, ale tohle...to jsem si nepředstavovala ani v těch nejhorších snech...a je to asi hrozné, ale pochopila jsem, že maminy občas můžou reagovat dost přehnaně a ublížit dítěti...ne že bych to neodsuzovala či měla v úmyslu, ale takové zoufalství....

musím říct, co říkají ostatní maminky...VYDRŽ!! Jde to těžce, ale už si vydržela 7měsíců....mě se prcek ne že zrovna uklidnil, ale od takového 10-11 měsíce to s ním začalo už celkem jít. Začal se dost zajímat o své okolí, tak byl snáze zabavitelný a o to méně uřvaný...ale vzteklost tedy dost zůstala...

stále obdivuji miminka a děcka, která jsou hodná a maminky s nima mohou chodit nakupovat, do restaurací a tak, to u nás stále je spousta věcí naprosto tabu, páč by nás nejspíš vyvedli, ale je to moje zlatíčko, je hrozně chytrý a šikovný...přeji ti, abys brzy takto smýšlela také...hrozně moc držím palce, vím, že je to těžké, drž se

Autor: zuli   9.4.2014 v 12:38

Ahojte maminky, neviem ci tu uz bol taky prispevok, ale uz som uplne zufala :-( vsade na nete citam rozne clanky ale nikde ziadna pomoc, snad mi niektora z vas poradi. Moja dcerka ma uz 4 mesiace a nechce vobec papat je plne kojena. Zacalo to asi v 2,5 mesiaci kde sme dostali odpoved od doktorky ze je to len obdobie vzdoru no to stale pretrvava. Naje sa len v spanku cez den vobec iba ked nahodou zaspi. Inak je to len hnev odtahovanie a rev takze cely den nic nerobim len cakam kym mala zaspi nakrmim ju potom je hned hore a zas cakame dokola to iste. Viete mi nejako poradit? Dakujem.

Autor: Market   9.4.2014 v 15:21

ahoj zuli, mala mi to taky delala. kolem tretiho mesice to bylo, hrozne rvala kdykoliv jsem ji prilozila k prsu, v noci zadny problem nebyl jak byla rozespala a probudila se ze ma hlad, tak krasne pila, ale pres den. mela jsem vzdycky hruzu z dalsiho kojeni. casem jsem vypozorovala, ze proste nemela hlad a proto tak rvala kdyz jsem ji prilozila. tak jsem pak kojila treba po 4 hod a to problem nebyl protoze uz mela hlad. kdyz to bylo po trech hodinach a zacla knourat, tak jsem si myslela, ze ma hlad, ale ona ho nemela a chtela jen nejak zabavit. nastesti to zas tak moc dlouho netrvalo myslim jen 3 tydny,  pak se zas rozhodla, ze bude jedlik. preju at to holky zvladnete a pevne nervy.