Autor: pernibar   24.6.2013 v 23:47

a ještě jsem zapoměla, že nám zjisili u malýho alergii na bílkovinu kravského mléka, takže já (protože  ho kojím) nesmím vůbec nic, v čem je obsažena, protože jinak plače a plače, bolí ho strašně bříško a opupínkuje se......

Autor: tomismi   25.6.2013 v 11:28

ahojky holky, 

teda pernibar. Koukám u vás docela masakr. Já si stěžuji, že mám strašné dítko, ale to tvoje chůdě má dost důvodů proč plakat, hm?? Stále prdíky?? Hm, to je hnus. Taky s nimi ještě dost bojujem. A to mě každý uklidňoval, že do 3 měsíců.  S tou vojtovkou ti docela rozumím. Je to dost ošklivé...občas ty cviky a různé polohy, taky jsem s tím svým cvičila a měla jsem vždy krůček k tomu, abych plakala s ním. Je to děs, ale tedy tu Vojtovku zrovna vydržte. A uvidíš, ono se to vše zlepší a na toto všechno budeš vzpomínat s úsměvem. Je mi tě moc líto. A nejhorší je, že ti v tomto nikdo nedokáže pomoci, co? A co tatínek? Babička? Máš možnost hlídání? Běž se vyspat, nebo běž do sauny nebo na masáž. Vřele doporučiji. Já kolikrát totálně na zhroucení volala sos a babi dorazila, a já šla do sauny na hodku, poté co jsem se vrátila, tak bylo vše lepší. Věř mi, že ty mimča ten stres z tebe cítí a kolikrát třeba pláčou i jen proto.  Jo a mimochodem. Jak jste zjistili tu alergii? Náš malý má od narození stále exémy a alergické reakce, ještě jsem nevypozorovala na co všechno, ale vysazovat vše z bílkoviny se mi nechce.  No držím ti palce. A posílám ti nějakou pozitivní náladu a sílu, neboj určo to zvládneš. Napiš jak pokračujete. pa

Autor: Pavlina   27.6.2013 v 21:27

Nestacila jsem si vas docist, ale byli jsme na osteopatii a pocity jsou rozporuplne,ale aspon me ujistila ze Kuba je normalni a je pravda, ze dny jsou ted docela dobre. Zacal se obracet na brisko, to ho viditelne stve, protoze u toho po chvili dost rve. Jako kdyby to udelal omylem, ale kdyz ho poloim na deku, tak omyl je, co 5min. Dnes jsem mu dala prenosnou hrazdicku a musela jsem ho chodit kontrolovat, protoze byl snad 1/2 h ticho. Jinak kdyz se prevali, tak behem 1min rve. Ale ted mame problemy se spanim. Je zvykly usinat u prsa, kfyz mu ho nechci dat, tak je rev. Nemate nektera rau jak to odbourat? Malej neumi sam usinat. Sne bud v autosedacce na mici, u prsa nebo v kodrtajicin kocaru.

Autor: tomismi   27.6.2013 v 21:42

Ahojky Pavlí, 

tak vidíš to. A co ta vojtovka? Cvičíte ji? Jak to malej snáší? Můj prcke to prožíval hrozně tedy. Jo a co se týče toho spánku. Já na Marťasovi vyzkoušela metodu z té knihy "každé dítě může dobře spát", kdy ho jakoby necháváš vyřvat v postýlce a pokaždé se vracíš s delšími intervaly. V té knize píšou, že se to má začít s mimčem od půl roka, ale já začínala taky tak nějak jak je teď tvůj Kubík. Myslím, že kolem toho třetího měsíce a výsledek byl fenomenální. Do té doby jsem uspávala výhradně v náručí a to tak že klidně i 1,5h kvůli pár minutám spánku, pak jsem zkoušela kolébku, tak v kolébce jsem houpala jak tydýt do totálního úmoru No děs, defacto celý den jsem jen uspávala a měla jsem problém se i najíst. No takže výsledek se dostavil asi po 10 dnech. Je tedy nutno říct, že první dva dny to byl fakt očistec, trvalo to asi 2h než sám v té postýlce usnul, ale podařilo se nakonec. Je tedy pravda, že musíš být hodně odhodlaná a asi mít někoho silnějšího u sebe. Nebýt mého chlapa, tak jsem to asi po půl hoďce vzdala. Nicméně v současné době mi spí 3x denně 1,5-2,5h a vždy, když ho položím do postýlky, tak si tam ještě někdy třeba brblá něco pro sebe, ale je do 10 min tuhý Takže mě se tato metoda opravdu osvědčila a za sebe ji mohu vřele doporučit. Ale je to hodně o tom, zda jseš ochotná mimčo nechat vyřvat. U nás to nebylo tak těžké rozhodování, páč můj malej řval stále nonstop, tak bylo vcelku jedno, jestli mi řve v náručí nebo v postýlce Tak dej vědět, jak jste dopadli

Autor: Pavlina   28.6.2013 v 09:44

Tomismi, tak to si mi dodala nadeji a odvahu. A v kolik si davala spat? A jaky mate vecerni ritual? A postupovala si podle tab 3, 5, 7 a pak po 7min. ? atd. Muzes tady napsat, jak si postupovala pri prvnim usinani, pak jak kdyz se ti probudil v noci (pisou, ze to ze zacatku nemas resit a chovat se jako predtim) a zacala si hned tuto metodu aplikovat i ve dne? Jeste se chci poradit. Nas malej dostava histeraky a samo mam strach, aby si neco neudelal. Ty si maleho nechala proste 2h rvat s kontrolama? Ja jsem uz z noci hotova. Dnes spal od 21.30-0.15, a pak po 1hod do 3.30, vzdy chce prso a pak uz jsem si rekla dost a nejdriv ti ho dam az za 2-3h a tak nejak vydrzel, vstavali jsme okolo 8h s prsem v puse. Ted jsem ho nakojila a zase mi u kojeni usnul. Ajajaj to jsem si zadelala. Ze zacatku jsem mela problemy s kojenim, tak jsem nejvic kojiala v noci a kvuli unave jsem si ho brala do posteli. Kamaradce se tato metoda taky osvedcila. Stacil ji tyden. Vcera jsem chtela zacit, ale pritel, ze neni jeste psychicky pripraveny, kdyz jsem mu rekla, ze muze rvat klidne 2hodky. Diky za rady

Autor: Pavlina   28.6.2013 v 09:46

A jeste u maleho si byla 1-2 min a jen hladila, mluvila a dala pusu, zavrela dvere? Jezis ja uz mas nervy ted, snasim spatne Kubikuv brekot, ale to urcite kazda mama.

Autor: tomismi   28.6.2013 v 15:10

Pavlí, jako úplně jsem nedodržovala asi ty jejich časy...jela jsem po 1,2,3,5,7,9 min a u 9 min jsem skončila a chodila vždy jen po 9min, s tím, že za 3 dny po tom jsem začala napoprvé rovnou už od dvou minut a pak zase za další 3 dny od 3min a neboj, dál už jsme nedošli začala jsem to praktikovat jak ve dne tak v noci naráz. No co ti mám povídat, mazec. Dokonce zamnou chodila i sousedka Ale chce to výdrž a odměna je sladká Jinak spát dávám prcka až na devátou večerní, páč spí těch 9h a tímpádem vstává v 6. Tak kdybych ho dávala spát dříve, tak je schopný vstávat ve 3 ráno  Když se v noci probudil a probudí a neřve u toho, tak ho ignoruji, pakliže začne plakat, tak mu dám dudlíka, pohladím ho, řeknu mu, že se bude spinkat a dám mu pusu a další minuty ho ignoruji  musím běžet, jedem na chatu, tak v neděli si přijdu pro informace nové jo?? Držím pěstičky, pa

Autor: Pavlina   7.7.2013 v 11:17

Ahoj, tak jsme to snad dali, metodu usni sam. 1.vecer rev 45min, 1.denni usinani 20 min, pak v kocarku. 2.vecer 15 min., 2.denni 18 min, dalsi usinani pres den bylo bohuzel v aute, 3.vecer do 15 min usnul, v noci se akorat nakrmi a parkrat fnukne a spi. Dnes rano jsem si Kubika dokonce vzala do postele, protoze si pocural postylku a ja jsem chtela jeste spat a take usnul sam (bez prsu). Akorat zacal spat na brisku, tak jsme hned poridili monitor dechu. Trochu mi v posteli chybi, ale vim, ze pro oba je to mnohem lepsi.

Autor: Sesyl   4.9.2013 v 09:11

Zdravím,

také bych ráda hodila na "papír" svoje zážitky s s věčně uřvaným a problematickým kojencem. Synovi je už 14měsíců, ale mám v čerstvé paměti to peklo, kterým jsem si prošla po porodu.

V těhotenství jsem sice byla nervózní (můj charakterový rys), ale cítila jsem se dobře, netrpěla jsem ranními nevolnostmi, bylo mi špatně tak třikrát, jezdila jsem denně narvanou pražskou MHD a neměla potřebu si sedat, zvládala jsem to fakt dobře. Nohy mi začaly otékat až v osmém měsíci a to se dalo krásně vydržet. I přes moje zdravotní problémy (mám srdeční vadu, jsem astmatik a otěhotněla jsem v relativně pozdním věku) jsem do poslední chvíle chodila do práce, ale byla jsem pod pravidelnou kontrolou lékařů, všechno se zdálo OK.  Rodila jsem o 3 týdny dříve, porod byl opravdu nezapomenutelný, tři noci jsem se svíjela v bolestech, než jsem se konečně otevřela a byla připravená přivést dítě na svět. Připravená, leč vyšťavená….Měli jsme nízkou porodní váhu 2,49kg, syn byl slaboučký, sotva vydal hlásku, ale jinak zdravý. Ostatní maminky mi to ticho záviděly a já netušila, jaký teror mě čeká 

V porodnici jsem se rozkojila po třech dnech a měla dojem, že teď už mám to nejhorší za sebou – vlastně, co víc takové dítě ze začátku potřebuje ? Bohužel poslední noc před odjezdem domů to začalo – syn zjistil, k čemu jsou hlasivky a mně začalo peklo, které trvalo bez mála tři čtvrtě roku. Nespal, neustále plakal, spíš příšerně řval – na ruce, v kočárku, v postýlce, někdy i při kojení, po kojení, prostě permanentní teror.

Doteď mě rozesmívají naivní názory – „Nech ho chvíli, tak 15minut vyřvat, do týdne přestane“ HA HA HA. Náš syn řval v klídečku, bez vyčerpání hodinu a půl v kuse, řval takhle X krát denně a nepřestal. Ano, intervaly se snižovaly, ale přestal před usínáním vyloženě řvát až tak v osmém měsíci. A to byl unavený, nakrmený, přebalený, stejně neusnul. Ze začátku jsme ho uspávali houpáním na ruce, zkoušeli ho brát i  do postele, já ho měla přes den i párkrát v nosítku, úspěchy jsme ale neslavili, syn se stejně pořád budil po 10 minutách, tak jsem přijala drsné rady neuroložky a zkrátka jsme ho nechávali vyřvat. Trvalo to ale o mnoho měsíců déle, než uvádí knížky, doktoři a zkušenosti lidí z mého okolí. Teď jsem za to šťastná, protože spinká sám, nepoužíváme ani dudlík, nic – jenom dáme pusu a odcházíme, ale jeho pláč doteď špatně snáším, i když je to oproti začátkům zanedbatelné.

Samozřejmě, jako prvorodička jsem od začátku vyhledávala rady ostatních, ale na syna neplatilo nic.  Mléko v něm kvasilo, nepomáhaly kapky na prdy (vyzkoušeli jsme vše, co je na trhu), nepomáhaly probiotika, nepomáhala teplá plínka na bříško, ani masáže a masážní krémy, rektální trubička – nic, nic, zbyla jenom zoufalost z toho, že nedokážu jako matka pomoc.  Já pomalu jedla jenom suchary, aby ho moje mléko nenadýmalo (zbytečně), neustále jsem se ptala doktorky, jestli nemůže mít hlad, ale obavy byly plané – syn přibíral kilo měsíčně, za chvíli z něj vyrostl pěkný macek. Naopak mi bylo doporučeno, ať nechávám tříhodinový interval mezi kojením, syn byl naopak přejedený, než hladový. Ale ani to nepomohlo. Navíc s bolestmi v bříšku bylo pro něj nemožné usnout. Po kojení na pár vteřin vytuhnul, nicméně jsem ho pomalu, opatrně dala do postýlky, pohnuly se střeva, uprdnul si a okamžitě se vzbudil a řval a řval a řval.  Ty rány, co z něho vycházely jsem neslyšela ani od dospělého. Už jsme byli opravdu zoufalí, já celé noci nespala, četla různé články, radila se s doktory a jediné, co mi byli schopní poradit, že si mám odpočinout a nabrat síly a vydržet. Už mi ovšem nikdo neporadil JAK. Jsme na dítě s manželem sami, nemáme žádné babičky (resp. máme, ale to je na dlouhé povídání), takže manžel celý den až do večera v práci a já sama s uřvánkem. Manžela v noci neprobudí ani rána z děla, mě naopak i sebemenší zvuk, takže jsem syna obskakovala v týdnu 24hodin sama, o víkendech se snažil přes den i muž. Nejednou jsem dokonce pomýšlela na sebevraždu.

Syn bohužel nespal ani ve dne, házel tzv. desetiminutovky, neměla jsem šanci  v klidu uvařit, vyžehlit, vyprat, uklidit – všechno jsem dělala za řevu a na etapy, byla jsem totálně na nervy, jak troska.  Když jsem šla ven s kočárkem, kolemjdoucí se za mnou otáčeli, protože syn pravidelně řval i v kočárku. Jak já jsem záviděla maminkám, co si chodí po parku a dítě celé hodiny ani nehlesne a já jediná mám tohle! Frustrace rostla a tím pádem houstla i atmosféra doma a v rodině. Poslouchali jsme s mužem pouze kritiku, podpora žádná, což člověku taky nepřidá. Jak některé matky, co mají pohodové mateřství totálně nechápou, když máte opravdu problém……….Samozřejmě to dávají za vinu Vám, Vaší neschopnosti. Téměř každá hledá, CO děláte špatně. Buď syna trápím hlady, nebo ho moc chovám, nebo ho nechovám vůbec - slýchávala jsem jenom snůšku hloupých keců, co na psychice nepřidaly.

Po třech měsících teroru mě obvodní lékařka poslala na neurologii, syn sotva začal držet hlavičku a tím, jak pořád řval, neměl zájem o okolí. Díky bohu jsem narazila na profesionály, okamžitě nás nechali vyšetřit na eeg, dál na různé alergie a já jsem dostala zprávu, že syn je naprosto zdravý, jenom má extrémní problémy s nadýmáním (zní to dost komicky, že ?). Bylo mi řečeno, že je potřeba mu zpevnit bříško, aby si s prdy zkrátka pomohl sám a začali jsme cvičit Vojtovu metodu. Jsem šťastná, že jsem i přes to příšerné vyčerpání a stres vydržela a cvičili jsme poctivě do 10.měsíce. Kdo Vojtovku zná, tak ví, že to pro dítě není nic příjemného, takže opět příšerně řve, ale výsledky stály za to. Cca od 5.měsíce jsme měli sem tam i pěkné chvilky, od půl roku mi přibylo i pár nocí, kdy jsem se vyspala. Také musím uvést, že jsem po čtvrt roce absence spánku dost zhubla a tlak mi vyskočil na 160/100, takže jsem musela přestat kojit a brát léky. Nasadili jsme synovi antikolikový Nutrilon, po měsíci ho syn začal snášet lépe jak moje mléko a po příkrmech se situace ještě vylepšila.

S každým pokrokem byl syn míň a míň plačtivý a nespokojený. Bříško ho přestalo bolet tak v 7.měsíci a největší spokojenost nastala v desátém, kdy se postavil v postýlce a svět viděl i z jiné perspektivy. Stal se z něho celkem normální kojenec. Píši úmyslně celkem, protože v tom momentě začaly růst zoubky a moje euforie z lepšího zítřku byla ta tam. Opět probrečené noci……… do toho sem tam očkování, takže reakce…… V roce a měsíci zase příšerné vztekací období, 100xdenně  jsem řekla NE a musela snášet řev……………… Abych byla upřímná, teprve teď, když je mu rok a dva měsíce a sám chodí, je více-méně spokojené usměvavé dítě.  Spánek super, v noci spinká bez probuzení, výjimečně se probudí, když je nastydlý, nebo je úplněk, nebo změna tlaku, ve dne mi spinká 2x1,5hodiny  a vztekání se omezuje na pár vteřin. Nechápu, kde beru tu sílu a nervy, vážně ne. Když se mě ale někdo zeptá, jestli plánujeme druhé dítě, mám chuť vraždit. Nebo když mi někdo vypráví, jak na mateřské celé dny a noci prospal, koukal na seriály a v podstatě pohodička a nejkrásnější období v životě, tak s tím se rozhodně neztotožňuji.  

Máme hezké dny, kdy je syn schopný hrát si sám, nebo na hřišti, miluje děti, to jsem vždycky šťastná jak blecha, ale jakmile se třeba ráno budí s brekem a celý den je protivný a vzteká se, stáhne se mi okamžitě  žaludek z obavy, že se ta hrůza zase vrací.