Zamlklý potrat 2011

ANDY, PAVLO a MONIKO, díky moc za Vaše povzbuzení! Reakce na [11710]: Pavlo, já to mám podobně, když se zase nezadaří, tak nejdřív strašně smutním, je to strašné zklamání v duši, pak si říkám, že to tak asi má být, že se přeci jen pořád ještě musím věnovat i dvěma velkým synům, pro ty jsem pořád mámou, i když už jsou středoškoláci ....a pořád je díky nim co řešit, taky si říkám, že budu mít víc času jen na sebe a tak... jenže pak stejně vím, že to chci znovu zkusit. Při prvním těhu, netuše, že může skončit špatně, jsme zrekonstruovali a přistavěli dům, právě kvůli miminku, abysme se sem všichni vešli....a tak, když teď chodím okolo toho pokoje, který měl být pro mimčo a je prázdný, tak je mi to líto a chci tomu ještě ten poslední pokus dát...i když ještě před pár lety by mě nenapadlo, že to budu zkoušet ještě ve 39. Moc držím palce všem těhulkám, ať jde všechno dobře dál a hlavně moc moc Vám holky, co jste teď čerstvě po potratu. UIrčitě Vám to vyjde, jste mladé, zadaří se. Na jiných stránkách se zadařilo jedné holčině hned po první ms po revizi, je ve 4 měsíci a všechno je v pořádku a dalším dvěma holkám po druhé ms po revizi. Tělo je nabité hormony, tak určitě budete brzy šťastně těhotné i Vy.

Reakce na [11714]:Ani nevbíš jak hezky to zní,že těm holčinám se to podařilo tak rychle,tolik bych si to přála,všem bych to přála!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahojky holky, přemýšlela jsem jestli sem písnout nebo ne, protože se přes písmenka známe a to, že jsem přišla letos na začátku dubna o miminko na konci 5 měsíce těhu asi všechny víte. Nakonec píšu, protože stejně, jako některé z vás i já mám vyšší věk, po tom co jsem přišla o mimi jsem si řekla, že znova to, už zkoušet nebudu, že tohle nechci, už znova zažít bylo to o to horší, že jsem byla, už v půlce těhu a přes 3 týdny cítila zřetelně, jak se ve mě malá čile vrtí a ten druhý důvod byl, že 3 týdny po ztrátě miminka jsem měla 39 narozeniny, pak jsem přemýšlela a stejně, jako třeba Lucy jsem si řekla, že to nevzdám a ještě to zkusíme, teď bojuju s velkou cystou co se mě udělala v děloze po první MS, ale i tak věřím a budu se snažit, aby se náš malej rarášek sourozence ještě dočkal.

Holky nevzdávejte to obzvláště ty, které mají proti proti některým z nás, aspoň tu malou výhodu věku vím, že máte strach z opakování, ale touha po miminku musí zvítězit, jsme ženské a jak se říká ženská musí vydržet víc než pár volů, když budem silné a s těch našich trápení se budem snažit být aspoň o kousek silnější, tak věřím že se dá příroda na ústup a všechny si za čas budem psát, jak nám rostou bříška a jak hezky kyneme, moc vám všem držím pěsti, ať je to co nejdříve a těm jako třeba Pavle, které se dočkaly, aby bylo celé těhu vpoho bez komplikací, až do zdárného konce .

Všem přeji krásný sluníčkový den

Holky přidávám se do klubu, moc mě povzbuzují vaše příspěvky, je mi 37, mám skvělou 10-letou dceru, ale po dramtickém porodu jsem dlouho s druhým děťátkem otálela, navíc jsem před 5 lety začala podnikat a koupili jsme dům k rekonstrukci, byl to blázinec který trval do lońského podzimu, kdy jsem si řekla,že je vážně nejvyšší čas. V lednu jsem otěhotněla, bohužel těhotenství bylo zamlké v 11tt a já prožívala stejné období smutnění jako spousta z vás. Hodně těžce to nesl manžel a dcera už se taky radovala.. V první chvíli jsem si řekla, že už to nechci nikdy zažít a holt budeme mít jedináčka, ale už to trochu přebolelo a zůstalo "doufání".. První pokus úspěšný nebyl, ale spoléhám na lékaře a na bylinky a píšu sem, protože sdělená bolest je prý poloviční..

Ráďo,máš pravdu mě to hodně pomáhá,zvlášť když vím kolika holčinám se to povedlo a dnes jsou z nich ty nejšťastnější maminky.Víra je tak hrozně moc důležitá,tak doufám,že jí budeme mít všichni do budoucna čím dál tím víc a naděje přeci umírá posledí,tak jí nesmíme nechat umřít ještě moooooooooooooooc dlouho a snažit se co to dá,vždyť to snažení je tak hezké!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!