Autor: Bibi   30.5.2011 v 21:34

Holky mě je tak smutno. Doma to nedávám znát, tvářím se jako by to bylo už v pořádku ale uvnitř mě to hrozně trápí.Smutním, když jsem sama doma. Nechci tím nikoho v okolí otravovat.Tak hrozně jsem se těšila a doufala, že to konečně vyjde. Ve snu by mě nenapadlo, že se to může opakovat.

Autor: Daniela   31.5.2011 v 08:09

[11714]Ani nevbíš jak hezky to zní,že těm holčinám se to podařilo tak rychle,tolik bych si to přála,všem bych to přála!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Autor: Daniela   31.5.2011 v 08:16

[11736]Já vím,přesně jak se cítíš,protože mám pocit,že místo aby se to lepšilo je to snad horší:(Dnes  jsem celou noc nespala a Martin to cítil,pořád si mě tulil jak miminko a snažil se mě uspat.Já jdu za chvilku na gyndu a mám hrozný strach z toho až tam uvidím ty šťasné maminky a uslyším srdíčka jejich dětí.Nejraději bych vůbec nevycházela z bytu,ani to sluníčko mě neláká.Do práce se mi nechce vracet vůbec,tak se je snažím přemluvit aby mě dali na jiné místo.Chci začít jinde,kde mě neznají!Tak hrozně to bolí

Autor: Andrea   31.5.2011 v 08:27

Ahojky holky, přemýšlela jsem jestli sem písnout nebo ne, protože se přes písmenka známe a to, že jsem přišla letos na začátku dubna o miminko na konci 5 měsíce těhu asi všechny víte. Nakonec píšu, protože stejně, jako některé z vás i já mám vyšší věk, po tom co jsem přišla o mimi jsem si řekla, že znova to, už zkoušet nebudu, že tohle nechci, už znova zažít bylo to o to horší, že jsem byla, už v půlce těhu a přes 3 týdny cítila zřetelně, jak se ve mě malá čile vrtí a ten druhý důvod byl, že 3 týdny po ztrátě miminka jsem měla 39 narozeniny, pak jsem přemýšlela a stejně, jako třeba Lucy jsem si řekla, že to nevzdám a ještě to zkusíme, teď bojuju s velkou cystou co se mě udělala v děloze po první MS, ale i tak věřím a budu se snažit, aby se náš malej rarášek sourozence ještě dočkal.

Holky nevzdávejte to obzvláště ty, které mají proti proti některým z nás, aspoň tu malou výhodu věku vím, že máte strach z opakování, ale touha po miminku musí zvítězit, jsme ženské a jak se říká ženská musí vydržet víc než pár volů, když budem silné a s těch našich trápení se budem snažit být aspoň o kousek silnější, tak věřím že se dá příroda na ústup a všechny si za čas budem psát, jak nám rostou bříška a jak hezky kyneme, moc vám všem držím pěsti, ať je to co nejdříve a těm jako třeba Pavle, které se dočkaly, aby bylo celé těhu vpoho bez komplikací, až do zdárného konce .

Všem přeji krásný sluníčkový den

Autor: Andrea   31.5.2011 v 08:42

Ahojky Danielo, vím co cítíš a jak moc to bolí, ale nejhorší co můžeš udělat, je dusit to v sobě a zůstat jako v ulitě to prosím nedělej . Chápu, že je to těžké také jsem myslela, že pohledy na těhulky pokaždé obrečím a první dny to tak i bylo obzvláště, když měly bříško velké asi jako já, když jsem přišla o malou, ale pohlad na miminka mě nevadila spíš jsem na ně koukala a říkala si, že to co se mě stalo, tak mělo být, že malá by nebyla zdravé krásné miminko jako ty na, které jsem venku koukala a ta zdravá miminka mě spíš dodávala sílu a naději, že i mě se příště zadaří a ještě jednou prožiju ten úžasnej pocit držet své miminko v náruči.

Některé maminy mě říkali, že mám výhodu, že mám doma našeho malého, budou mu v létě 3, že mě drží nad vodou a měly pravdu, protože on mě potřebuje a já se kvůli němu musela zapřít, posbírat všechny síly a fungovat, ale na druhou stranu to bylo i o dost těžší než bez prcka, protože malej je moc chápavej a tím, že mu jsou skoro 3 hodně vnímal, že nebudem mít miminko a teprve asi 14 dní o miminku nemluví, nesahá mi pod tričko na bříško a nechce mě na bříšku poslouchat miminkovo srdíčko jak stále říkal, tyhle situace mě pokaždé rozplakali a brali mě i svým způsobem i síly, protože jsem se pokaždé musela zase sebral a jít dál. Všechno má své pro i proti, důležité je nevzdávat se a snažit se i z toho špatného to co člověka posílí.

Kočko drž se bude líp škoda, že nejsi z Prahy zašly by jsme na kafe a pokecaly na živo, třeba by Ti to pomohlo a náš drakoušek by Tě třeba rozesmál je to můj poklad, který mě dodává každej den sílu, třeba by ji dal trošku i Tobě. Tak posílám aspoň kus té své a posílám obejmutíčko 

Autor: Ráďa   31.5.2011 v 11:50

Holky přidávám se do klubu, moc mě povzbuzují vaše příspěvky, je mi 37, mám skvělou 10-letou dceru, ale po dramtickém porodu jsem dlouho s druhým děťátkem otálela, navíc jsem před 5 lety začala podnikat a koupili jsme dům k rekonstrukci, byl to blázinec který trval do lońského podzimu, kdy jsem si řekla,že je vážně nejvyšší čas. V lednu jsem otěhotněla, bohužel těhotenství bylo zamlké v 11tt a já prožívala stejné období smutnění jako spousta z vás. Hodně těžce to nesl manžel a dcera už se taky radovala.. V první chvíli jsem si řekla, že už to nechci nikdy zažít a holt budeme mít jedináčka, ale už to trochu přebolelo a zůstalo "doufání".. První pokus úspěšný nebyl, ale spoléhám na lékaře a na bylinky a píšu sem, protože sdělená bolest je prý poloviční..

Autor: Daniela   31.5.2011 v 13:45

Jsi zlatíčko Andrejko,hrozně mi to teď pomáhá.Doktor dnes když mě zahlídl v čekárně,tak šeptal sestře,že chce domů,byl hrozně nesvůj,protože mi pomáhal otěhotnět a byl hrozně rád,když se nám to povedlo.Mám se prý těšit na další brát vitamíny a v srpnu začít znovu,že příroda věděla proč to takhle zařídila,že bych mohla být nešťastná celý život z nemocného miminka.Jen se teď musím dát do kupy,abych dokázala věřit,že už se to nebude opakovat.Už od života nic nežádám jen to naše zdravé miminko,z velké lásky.Nechce se mi věřit,že by život dokázal být k nám tak krutý a nevyslyšel naše prosbyTolik to všem přeji ať se nám splní náš nejkrásnější sen!Věř,že i mě mrzí,že jsi tak daleko,moc ráda bych si s někým o tom povídala z očí do očí!Všem smutničkám přeji z celého srdíčka moře zdravíčka a štěstíčka

Autor: Daniela   31.5.2011 v 13:55

Ráďo,máš pravdu mě to hodně pomáhá,zvlášť když vím kolika holčinám se to povedlo a dnes jsou z nich ty nejšťastnější maminky.Víra je tak hrozně moc důležitá,tak doufám,že jí budeme mít všichni do budoucna čím dál tím víc a naděje přeci umírá posledí,tak jí nesmíme nechat umřít ještě moooooooooooooooc dlouho a snažit se co to dá,vždyť to snažení je tak hezké!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Autor: Andrea   31.5.2011 v 18:53

Ahojky Danielo, moje gyn.dr. je skvělá a, když jsem jí volala výsledek amnio a, že o miminko přijdu bylo jí cítit na hlase a pak jsem to na ní viděla i osobně, že jí to bylo moc líto a to myslí, že dr. na to jsou dnes vcelku zvyklý, když se tyhle trápení jako zamlklá těhu, samovolné potraty nebo porody vě vyšším těhu, stávají tolika maminám. Určitě mají, ale pravdu, že je třeba to nevzdat a snažit se dát dokupy a těšit se na další snažení a těhulstvíčko  já si to myslím také.  Holky držte se to štěstíčko v podobě malinkatých uzlíčků v našich náručích nás čeká věřím tomu a posílám kusan své nabrané síly a obejmutíčko ze zatažené Prahy.