Autor: Ingrid   1.6.2011 v 22:21

Ráďo,o těch všech pocitech a strachu bych už mohla napsat velký román.Kolikrát se divím,že jsem ještě neskončila v chocholouškárně.Už jen při vyslovení,že mám za sebou pátý potrat se mi tomu nechce věřit a myslím si,že je to jen špatný sen,ze kterého se nemůžu stále probudit.Nejhorší je to čekání,než poprvé uvidíš bít srdíčko.Minule jsem to už nevydržela a samým štěstím jsem se rozbrečela při ultrazvuku.Strašně nerada před někým ukazuji slzy,dokonce ani před mojím skoro vůbec nebrečím,ale tenkrát mi už asi ruply nějak nervy štěstím.Jsem zvědavá kolikrát ještě to štěstí zažiju než se zblázním.

S tou páteří máš pravdu.To mi říkala i doktorka v nemocnici.Proto se doporučuje cvičení od Mojžíšové.Taky mám fyzicky náročnou práci,ale mám výhodu,že těhu zjistím brzy a můžu se tomu přispůsobit.Teď jsem měla moc dovolené,takže jsem si vzala dovču a pak hned nemocenskou,ale ani to nepomohlo,tak snad příště.To jsem skoro do třetího měsíce nic nedělala a ven jsem šla jen na chvíli a pak jsem zase ležela.Ono jestli se to má stát tak se to stane a nikdo to neovlivní.

Autor: Ráďa   1.6.2011 v 22:42

[11927]Ingridko ještěže se tady píše a nemluví... Já po tvém příspěvku nejsem schopná slova.. Co už sis musela všechno prožít.. Nevím, jestli bych to já zvládla, jsi moc statečná, zřejmě ta touha je strašně silná a nutí člověka rvát se s osudem.. Zkoušela jsi jenom klasickou medicínu nebo jsi to řešila i nějak alternativně? Co tvoje karma? Já jsem v tomhle asi trochu blázen, ale věřím na spoustu věcí, protože se tomu tak nějak věnuji  a ze zkušeností nemám důvod nevěřit, že nefungují. Ale to je otázka názoru.. V tvém případě mě to obzvlášť  napadá - podle lékařů jsi v pořádku, ale nadaří se. Tak kurňa proč?

Autor: Andrea   1.6.2011 v 22:55

Ahojky Ráďo, mám kamarádku loni přišla v 10tt o miminko myslím, že i tehdy měla v děloze hematom a teď je v 17tt a prý ho měla snad dokonce 2x a vím, že musela doma ležet ani neměla vycházky a snad brala i nějaké léky, ale pokaždé se jí ten hematom vstřebal, teď jí dopadli dobře prvotrim. testy a snad to bude ok tentokrát, až dokonce, každopádně jak s ní budu mluvit zeptám se co jí dr. říkal a písnu, třeba zjistím něco co Ti pomůže a třeba Tě to malinko i uklidní ju 

Autor: Ingrid   1.6.2011 v 23:18

Ráďo,doufám,že jsem Tě zbytečně nevyděsila.Takových případů jako jsem já asi moc nebude.Nevím jestli je to statečnost a nebo spíš už nějaká posedlost to dokázat.Ženská zvládne strašně moc a myslím,že by to zvládla skoro každá.Opravdu když po něčem moc toužíš,tak uděláš cokoli.Je pravda,že vždy po zákroku pár hodin jsem si říkala,že už nikdy to nechci zažít,ale druhý den jsem už obrátila a začla myslet na nové snažení.Nejhorší byli ty dva potraty kdy jsem jeden dotáhla do 24t a ten poslední do 18t.To už fakt bylo strašné.Představa,že stačilo jen tak málo a bobíšek mohl být doma s námi.Jednou jsem byla u léčitelky a šamana.Léčitelka mi přikládala ruce nad dělohu a tvrdila,že děti mít budu no a nic.Šaman mi tvrdil,že mám v srdci uvízlé tři duše,které mi brání do srdce vpustit další.Snažil se je dát pryč,ale asi to nepomohlo.Takže to na mě asi neplatí.Jinak jsem nic nezkoušela.A jak je na tom moje karma vůbec nevím.Tu karmu mim asi na dálku nemůžeš zjistit,že?Sice nejsem věřící,ale taky si myslím,že neco mezi nebem a zemí existuje.Můj doktor tomu taky moc nerozumí,že jsem byla dvakrát schopná donosit mimi tak daleko a třikrát to bylo jen do 9t.Pochopil by kdyby se to stávalo plu mínus ve stejném týdnu.Mám jen horší srážlivost a to by prý taky neměl být ten důvod.Zítra jdu ještě do reprocentra na imunologii,tak se uvidí jestli není chyby tam.Hlavně jsem ráda,že zátím pitvy potvrdily,že miminka byli zdravé a nebyla tam žádná genet.vada.To je aspoň malá útěcha.Možná by mi bylo milejší znát rozumné vysvětlení,že se to nikdy nepovede než stálé plané naděje.

Autor: Ráďa   2.6.2011 v 08:07

[11931]Andrejko děkuji, to je povzbuzující, fakt je ten, že podruhé už bych byla asi víc hlídaná, minulé těhu se nezdálo, že by měl přijít nějaký problém, embryjko se normálně vyvíjelo, ale v 10tt jsem dostala hnusnou chřipku a už to jelo. Každopádně za každou info budu ráda, protože pokud otěhotním, tak hematom bude moje noční můra. Přeji ti krásný den

Autor: Ráďa   2.6.2011 v 08:26

[11932]Ahoj Iny, přeji pěkné ráno. Děkuji za psaníčko, zase mě to dostalo, nevěděla jsem, že jsi to dotáhla 2x tak daleko, to je prostě děs běs. No po tvých zkušenostech se ani nedivím, že už jsi žádnou alternativu nezkoušela, ale být tebou nějakou regresní terapii bych ještě zvažoval. U někoho kvalitního. Nevím odkud jsi, já sama pracuji spíš s tělem než s duší, ale protože jezdím na různé semináře, tak se seznamuji s mnoha zajímavými lidmi a občas jsem svědkem zajímavých úkazů. Sama jsem byla na jedné takové očistě od mrtvých duší a to byl teda mazec, co jsem viděla a cítila a pak byla velká úleva. Ale to se netýkalo těhotenství. Moc ráda pracuji s tělovými svícemi TÁDÉ, jestli jsi o nich neslyšela. Dá se s nima řešit spoustu problémů, já jsem si jednu zapálila na podbřišku v lednu a hned to klaplo, takže si ještě určitě před dalším snažením zajdu pro další. Ale jinak jsem normální:-) Roky jsem pracovala ve zdravotnictví a byla jsem realista, ale zkušenosti mě naučily:-) Jedna moje klientka otěhotněla po čajích od Pavla Váni, tak je teď taky piju a jsem plná naděje:-) Holka drž se a zase napiš, papa

Autor: maminka23   2.6.2011 v 08:51

[11869] Ahoj moc děkuji za podržení a za radu...snad budu já i moje mimi zdravé... o výsledcích budu informovat...za 14dní jedem do Ostravy na velké vyšetření :-)

Autor: Lida   2.6.2011 v 09:06

[11888] Ahoj Ráďo, příčin vzniku hematomu asi může být víc, ale vím o té nejčastější a celkem běžné (sama jsem měla velký hematom). Problém je v tom, že se v prvním trimestru musí dohodnout miminko a maminka na předávání živin. K tomu slouží placenta, kterou vyrábí miminko a musí jí připlácnout ke stěně dělohy. No připlácnout, spíš zavrtat. Je to ve skutečnosti dost agresivní proces, při kterém dochází k silnému narušení stěny dělohy. No a při tom se narušují i matčiny cévy. Pokud jde o nějakou malou vlásečnici, nikdo si nemusí ničeho všimnout a patrně je to uplně běžné. Menší hematom může být vidět na ultrazvuku, pokud se dělá v době, kdy tam zrovna hematom je. Pak jsou větší, které jsou vidět dost dlouho, ale pořád nijak neškodí, přesto se většinou zavede klidový režim. Pokud dojde ke krvácení, tak to většinou znamená, že se tam ta krev hromadí tak rychle, že je jí moc a proteče čípkem. On udrží docela dost, ale není to zátka! Pořád ještě nemusí jít o žádný malér (já krvácela tolik, že jsme myslela, že jsem potratila, měla jsem kalhoty uplně prosáklé krví a to část šla do záchoda). Přesto jsem o miminko nepřišla.

No a k té odluce placenty od dělohy. Pokud je hematom na špatném místě (já ho měla na krajíčku, hromadilo se to spíš mimo placentu), je velký a dlouho se nevstřebává, tak opravdu může způsobit, že se v tom místě placenta a děloha nespojí a začne se odtud i dál "odloupávat". Proto se nasazují všelijaké léky, aby se tomu předešlo. A taky klidový režim, protože námaha zvyšuje krevní tlak a při vyšším tlaku snáze praskne narušená stěna cévy. Nic jiného se s tím dělat nedá. Jen být v klidu, zobat léky a doufat.

Já sem k vám občas nakukuji, přestože k vám nepatřím a jsem smutná z toho, jak je potrat vlastně častý. Nikdy mě to nenapadlo. Když se o něčem takovém zmíním před kamarádkami, co mají děti, tak občas některá řekne, že taky potratila, ale dál o tom nemluví. Když bych nezačala, tak ani nevím, kolik toho kolem mne je! Jsem sice už dost daleko (27.tt), ale vím, že vyhráno nemám. Tak jen chci říct, že vám držím palce, abyste nakonec zvítězily nad smůlou a komplikacemi a měly konečně svá miminka v náruči.

Autor: Kateřina   2.6.2011 v 09:39

Ahoj Ráďo,

přidávám se k Lídě, taky nepatřím mezi vás, ale bolí mě, když čtu jak tady všechny trpíte a je mi moc líto jak častý problém to je a co všechno musí některá žena prožít

Já měla hematom v těhotenství několikrát a jednou dokonce  větší jak celé miminko, navíc byl retroplacentární - což znamená, že byl napojen na placentu a kdykoliv hrozilo to, že hematom odejde a vezme s sebou i miminko...Měla jsem ho ve 12 týdnu a krvácela jsem tak silně, že jsem měla v noci pod sebou kaluž krve a to co bylo v záchodě o tom ani nemluvím. Oba s manželem už jsme nevěřili, že to není potrat a ve 3 hod ráno jeli do nemocnice, kde mi zjistili právě ten hematom - miminko bylo v pořádku...Ale nastal klidový režim, pár dní v nemocnici, kdy jsem musela jen a jen ležet, duphaston na udržení těhotenství a musela jsem čekat a doufat, že se prostě vstřebá nebo odejde, ale bez miminka. Po týdnu na kontrole zjistili, že je ještě větší než původně byl a já už ztrácela naděje, že to dobře dopadne. Byla jsem zoufalá, takové nervy co jsem prožívala při každé návštěvě záchodu a každých 5 minut kontrolovala kalhotky, zda na nich není opět krev. Ale 11 dní po tom silném krvácení jsem šla na screening a tam mi dr. oznámila, že hematom žádný nevidí, ba ani stopu po něm. Prostě se vstřebal - záhadně zmizel i přesto, že 4 dny předtím byl ještě větší jak v den krvácení. Měla jsem vlastně částečné doloučení placenty. No, ale dopadlo to dobře, sice jsem opět den po ultrazvuku začala krvácet, ale to už byla příčina zase v nízkopoložené placentě, takže opět klid a jen ležet...Nyní jsem 29 týden, bojuji teda od prvopočátku s nějakým problémem a i přesto, že jsem relativně daleko, pořád mám problémy a starosti a nervy...Teď už ale doufám, že to nějak doklepu a zvládnu. Takže Ráďo hlavu vzhůru - hematom údajně je dost častý a ve většině případů neznamená nic hrozného...uvidíš, že všechno dobře dopadne a hlavně se nestresuj dopředu...Ikdyž mě každý říkal musíš být v klidu a nenervovat se, ale to nejde, to co jsem si prožila za těch 29 týdnů mě stálo 10 let života, ale doufám, že mi to miminko vynahradí.