Autor: ahojky   25.5.2012 v 13:12

Chtěla bych se vám svěřit také s mými negativními úseky mýho života, ještě než začnu psát mám otázku zda je někdo z českych budějovic či českeho krumlova, rada bych s někym pokecala, jelikož jsem se za přitelem nedavno ...no nedavno asi před rokem seznamila a nastěhovala se k němu z ostravy do kaplice u č. krumlova, a cítím se sama, hlavně v tomto krutém období mého života...Narodila jsem se 2 dny po vánocích ale jak si sama myslím, vytáhla jsem si kartu černého petra, protože i když vím že jsou na tom lidé i hůře, myslím, že už jsem si sprostě řečeno "vyžrala" toho dost. Vše začalo nevinným dospíváním, kdy jsem si přestala rozumnět s rodiči, se kterými to došlo tak daleko, že jsem musela v 17 ti odejit z domu (napíši ve zkratce, protože vím že sice toto zatím nesměřuje k tématu teto diskuze ale má výrazný význam toho co chci sdělit) a začal životní boj, hádky s našima, odloučení od malýho bráchy, na kterého jsem byla velmi citově vázaná, nervy na pochodu, dodělání maturity-kantoři mi taky moc tedy nepomohly, bydlení na intru, bydlela jsem s vysokoškoláky, jelikož jsem tam musela být i přes víkend jako potenciální bezdomovec.. po dodělání maturity jsem nevěděla, že mě čeká ještě daleko horší stránka života. Ocitla jsem se,  a to doslova bez střechy nad hlavou, měla jsem příležitost setkávat se s tou nejspodnější vrstvou a také cikánama, kteří mi ale v mnohych situacich pomohli. nakonec vše došlo tak daleko, bez jidla ,možnosti vyspání, praní a důstojného života, že jsem se rozhodla dělat společnici, snad rozumíte, i přesto, že nejsem žádná krasavice- měřím 143 cm (k tomu se ještě vrátím) a tato etapa života mi kupodivu život obrátila...ač jsem v této podivuhodné branži strávila 3 roky bezmála našla jsem si prince na bílem koni , krásná realita pan šarmantní romantik se svym bytem..začala pro mě krásná etapa života...která je krásná i ted ovšem a k tomu už jsem konečně došla s velkým zádrhelem..jakpak jinak... padla další smůla. rozhodli jsme se mít děti. nádhera. zajištěná, slušná rodinka,  krásná vize. Ovšem jen vize...zatím. poprvé jsem otěhotněla v prosinci 2011. byla jsem štěstim bez sebe, ale brala to jako samozřejmost, vždyť v naší rodině je to jako v plodící továrně, nikdo skoro nemá jedináčka, všichni otěhotněli rychle i když třeba rizikově, ale vždy se zdárným koncem. Nic mi nebylo, jen jsem tedy měla hoooodně vražednou náladu, chudák chlap, co vše pro mě udělal a já ho začala až skoro nenávidět. no jo hormony, jenže kdyby jenom, ono to tělo vědělo už dřív...modlila jsem se aby bylo vše v pořádku, ale nepřikládala tomu až takový význam, těhulka má být v pohodě, jako nezkušená těhotná, jsem naklusala s potěšenim k dr, aby mi potvrdil těhu. mým rozčarováním bylo když mi řekl že nic nevidí, že jsem moc brzy přišla...no tak ponaučení pro příště. Další návštěva po vynechaných menzes potvrdila těhotenství, dr to tam měřil a řikal vše ok a pozval si mě na další návštěvu na srdíčko. já,natěšená ten den, jsme slibovala i tchýni prvni fotečku z ultrazvuku jsem musela vyslechnout mrazivá slova: miminko nemá vyvinuté srdíčko, byla jsem 7+4, no dále už znáte mnohá z vás: následná kyretáž, já měla po ní ještě rezidua(zvláštní je ze mě teď machr na odborné názvy co se potratů týče) a hrozila další, ale jelikož nemám ještě děti, tak mi pan dr nasadil antibiotika a injekce na vyplavení a k mé radosti se vše pročistilo tak jak mělo. v šestinedělí, které jsme krásně dodržovali jsem byla přesvědčená, že tohle nikdy ale fakt už nikdy nechci zažít, ale jak se říká touha po dítěti zaplní mysl a už je to pak jedno. Pan dr z nemocnice mi spolu s propuštěním oznámil že žádný problém znova otěhotnět po 3 měsících, já otupená už nejrůznějším zklamáním života, jsem poslechla a opravdu šestinedělí a pak 2 proběhnuté ms, která přišla zcela pravidelně. jak se říká po potratu tělo pohnojené, prej se nemá příliš čekat. v dubnu letošniho roku jsem otěhotněla znova. ta radost z té čarky byla fakt velká, zvlᚍ, když byla silná jak 2 dálnice. to předtim zamlkle těhu nemělo ani zdaleka takove silné čárky, řikame si s přítelm, tak to bude silný jedinec, vyšlo hned na poprvé oplodnění a ještě taklové krásné čárky... jenže mě osud pokouší a zkouší co snesu.  Mírně jsem zašpinila- to je prej časté v začátcích, ale já už měla pochybnosti, jelikož jsme neměla žádné příznaky těhu, bylo to docela jiné než předešlé, tak si říkám moje mamka prej také neměla ze začátku příznaky, nevím jestli to s tím souvisí, ale pravda je , žejsem letěla s přítelem na pohotovost. Tam docela nevrlé přivítání sestřičky v budějovicích, ovšem po oznámení, že jsem prodělala již jednou zamlklý potrat se mě ujali docela důstojně. začal ultrazvuk...a zase staré známé: mlčení paní doktorky. nevidím tam nic v děloze. jen řekla a projížděla se v mých orgánech jako by se nechumelilo. První má reakce byla mimoděložní. polil mě pot, po dlouhém hledání našla něco malyho nějaky pidi utvar v děloze. uf aspon že tak. ale stejně. vše špatně. Dnes se nacházím ve stavu bude kyretáž nebo ne? vyplaví se to zase injekcema nebo ne? pani dr, mi tedy spustila potrat, krvácím(nejen zevnitř ale i na duši) spousta bolesti a nejistého čekání. zase. jsem tvrdá. už nebrečím, jen se ptám proč (rozčilují mě otázky a tím se vracim ke své výšce) "a není to tím, že jseš tak malá?malá jsem , ale dělohu mám normální velikosti, a potraty procházejí snad i ženy většího vzrustu a ty menší třeba donosí. No nic to by bylo vše ještě na dlouho, kdo si chce počíst tak má šanci jen má připomínka: nevzdám to máme čekat půl roku už se vlastně těším, až to budu mit zase za sebou, jelikož jsem dlouho už nežila, kašlala jsem docela na sebe i přítele a zaměřovala se jen na dítě. ted si chci najit praci v rakousku a myslet na něco jiného. mějte se fajn, a nemyslete si prosím, že se lituji. život je jaký je jen vy snad pochopíte.

Autor: nakedangel   25.5.2012 v 13:26

V kolikátem tt jsi byla teď podruhé?

Autor: ahojky   25.5.2012 v 13:36

[161412]     ted jsem byla 6+2

Autor: Ivča   25.5.2012 v 13:37

Ahoj,jen to nevzdávej,výškou to určitě nebude,já mám 148 cm a mám už 2 děti,zamlklí potrat jsem prodělala taky a neni to nic příjemného ale jak řekl muj doktor ,je to příroda,Držím ti palečky at ti další těhu vyjde a at jsi v životě spokojená

Autor: nakedangel   25.5.2012 v 13:44

No ja nevím, 6+2 by asi mělo jít neco vidět, ale i  těch 7+4 mi přijde, že se srdíčko ještě může objevit. Já jsem taky začala 6+1 špinit (plod byl vidět, srdíčko ještě ne), tak mě doktor posílal do nemocnice ležet. Já jsem si řekla, že ležet můžu i doma, tak jsem týden ležela a brala ascorutin. 7+4 jsem šla na kontrolu, už bylo vidět i srdíčko ale měla jsem v děloze hematom, takže klidový režim a čekat jestli se vstřebá.

Autor: ähojky   25.5.2012 v 13:58

[161424] No já zapomněla napsat, že plod byl v tom 7+4 mrtvy už prej asi 2 tydny a ted zase pro změnu nebyl prej plod skoro žádný no.

Autor: ahojky   25.5.2012 v 13:59

[161419]Díky za podporu je mi 26 takže to zas tak nelámu přes koleno, ale ráda slyším pozitivní zprávy díky za ně

Autor: nakedangel   25.5.2012 v 14:03

Tak to chápu. Si mladá máš, ještě čas na spoustu pokusů, ikdyž ti přeji aby jich bylo potřeba, co nejmíň!

Autor: ahojky   25.5.2012 v 14:19

no modlím se aby to alespoň jednou v životě vyšlo, ale stále věřím, už i díky tomu, že mám také času ještě dostatek, ono ale nikdy nevíš no spoustu potratů musí být pro tělo záhul, pak ve mě hlodá fakt aby se někdy něco nepokazilo.[161432]