Autor: Lucka   30.11.2010 v 17:45

[786] Zítra ráno jdu znovu na krev, tak nějak nervózní.Děkuji za podporu, posledních pár dní nic jiného nepotřebuji. Manžel si nechává stále naději. Já se připravila na nejhorší a počítám s negativním výsledkem.Třeba budu mile překvapená. S doktorem se pak domluvím na nejlepším postupu, vážně mám z toho vejškrabku strach. Tak jediný co zbývá je nechat to na osudu :-)

Autor: Mitti   30.11.2010 v 22:46

[819] Držím palce na zítra, i když opravdu ta šance na dobrý vývoj je asi malá. Ty dvě varianty (čekání nebo kyretáž) jsou co se týče rizik srovnatelné, záleží spíš na pocitu ženy, která varianta jí připadá lepší, a lékař by to měl respektovat - tohle je takový americký přístup podpořený vědeckými studiemi, v Česku se pořád dělají kyretáže nejlépe okamžitě po zjištění neprosperujícího těhotenství. Snad máš rozumného lékaře a opravdu se v klidu domluvíte. Zítra hodně štěstí!

Autor: Jája   2.12.2010 v 13:54

Ahoj všichni. Právě jsem narazila na Vaši diskuzi. Docela mě překvapilo, kolik žen má tento problém.Právě procházím tím samým. Jsem po IVF v 9tt a podle UZV se vývoj zastavil zhruba před 14 dny. Navíc jsem bez jakýchkoli příznaků potratu, takže to vypadá na zamlklý. Mám za sebou odběr krve na stanovení HCG s tím, že pokud se do úterý nic nestane, bude následovat další odběr kvůli porovnání. Moc růžově to ale nevidím, protože UZV navíc ukázal cosi jako cystu. V květnu jsem podstoupila laparoskopii, kvůli neprůchodnosti vejcovodů. Podle všeho se neprůchodnost obnovila a vypadá to, že se v nich hromadí tekutina. Nejspíš budu muset podstoupit kyretáž a další laparoskopii, při které mi budou odstraněny vejcovody,které stejně neplní svoji funkci a navíc způsobují problémy. Potom mě čeká další ET. Naštěstí máme s manželem další možnost díky kryu. Doufáme, že to konečně vyjde. Všem, které prochází tím samým chi vzkázat: Doktoři sice nemohou dělat zázraky, ale pokud máte to štěstí jako já na opravdu citlivý a vysoce odborný přístup z jejich strany, věřte, že se nám snaží pomoci, jak jen to jde. Hlavu vzhůru.

Autor: Mitti   2.12.2010 v 14:36

Ahoj Jájo, díky za příspěvek. Potraty jsou trochu tabuizované téma, málo se o nich mluví, přitom potrat potká odhaduji skoro každou druhou ženu a téměř vždy jde o velice bolestivou zkušenost. 

Tobě přeju hodně štěstí pro příště, ať vám to vyjde!

Autor: Šárka   20.12.2010 v 11:52

[783] Ahoj Lucko, v červnu jsem taky měla zamlklý potrat ve 12 tt, šla jsem hned na kyretáž. Po zákroku jsem byla do 2 dnů fyzicky fit. Psychicky jsem se s tím také docela rychle vyrovńala hlavně tím, že jsem o tom mluvila s někým blízkým (přítel, kamarádka). V říjnu jsem znovu otěhotněla a zatím je vše ok. Určitě nezoufej, udělej si s přítelem nějakou radost (my jeli na dovolenou) a tam se zadařilo znovu. Držím palce! Určitě bude vše dobré :-)

Autor: Lenka   21.12.2010 v 09:26

Ahoj holky, včera jsem byla na ultrazvuku, zamlklý potrat, hned jsem šla na operaci. Vím, že se to občas stává, spíš potřebuju poradit, jak to zvládnout. Moc jsme se těšili a vše šlo dobře, už jsme měli všechno naplánovaný, teď jsem měla být ve 12t+5, já prostě teď nevím, jak s tím naložit a jak dál... Hlavně jak se z toho nezbláznit. Co vám pomohlo??? Díky.

Autor: Mitti   21.12.2010 v 22:09

Ahoj Lenko, je mi líto, co tě potkalo. Stres po potratu, zvlášť pokud se stane v pozdějších týdnech těhotenství jako u tebe, je často stejný jako stres při skutečné ztrátě dítěte, jen ten smutek obvykle rychleji přebolí. Přeju ti, ať to přebolí i u tebe a brzy se zase můžete těšit na miminko. Příště už všechno dobře dopadne, určitě.

Napsala jsem článek o smutku po potratu a o tom, jak se s potratem vyrovnat, snad ti pomůže: https://www.maminkam.cz/smutek-po-potratu

Autor: Blanka24   21.12.2010 v 23:13

[1354] Já si tím před 2 týdny prošla už po 3. Obrečela jsem to, ale po pár dnech jsem o tom začala přemýšlet věcně.Hledám informace, příčiny a zkouším přijít na řešení. Akorát trošku lituju, že jsem to nezačla řešit hned po prvním potratu. Veřila jsem, že je to náhoda, nebo já nevím...prostě jsem to přešla s tím, že další těhotenství bude v pohodě.Nejhorší na tom stavu je ta bezmocnost a navíc jsem měla obavy o partnera, který z toho byl hodně smutný, tak jsem se ho snažila uchlácholit.... A taky je nepříjemný, že těch 6 týdnů po zákroku nic moc nemůžu – nekoupat se, neběhat, necvičit, žádnej sex...prostě se šetřit...a pak kynout :-o ....

Autor: Lenka   8.1.2011 v 16:05

ahoj maminky, také mám zkušenost s potratem předloni na podzim jsem také asi v 7tt začala krvácet, když jsem přijela do nemocnice,tak mi oznámili,že srdíčko už nebije, myslela jsem si,že to je to nejhorší,co mi může potkat,ale vrátil jsem se domů,kde už jsem měla syna 2 roky a vše se vrátilo do normálu jako dřív,tak jsem na to skoro hned zapoměla. Po 3 měsících jsem zjistila,že jsem znova těhotná a tentokrát všechno probíhalo bez problémů (podstoupila jsem i plodovou vodu,která také neukázala nic), vloni 9.9. se mi narodila krásná holčička, porod proběh bez problémů a 3 měsíce jsme se s ní radovali. Pak přišel osudný den, kdy nenasvědčovala nic,že by jí něco mělo být a najednou mi v náručí zavřela oči a už je nikdy neotevře, ještě teda nemám pitevní zprávu,ale podle předběžné se jedná o syndrom náhlého umrtí kojence a to je to nejstrasnější,co vás může potkat,nechci nikoho strašit,ale pořád tu je tento hrozný strašák,který může potkat kohokoliv. Je lepší o tomto něco vědět, protože já jsem si nic takového nepřipouštěla,že by se něco takového mohlo stát a přesto,že jsem v mžiku reagovala a hned volala první pomoc a do příjezdu lékaře jsem prováděla masáž srdce,prostě se to nepovedlo. Jen chci říct, že člověk je zranitelný v každým okamžiku života a to mi ukázala tato smutná tragédie. Sice to hrozně bolí,ale přesto toužím mít ještě další dítě,protože děti jsou radost.