Autor: Eliška   26.2.2011 v 22:21

[3469] Ahoj Misko, jsi moc hodná, i to, že odpovíš, pomůže. Já jsem z toho hlavně zmatená, psychika mi taky hapruje, ale v životě jsem zažila daleko horší věci a naučila jsem se být k sobě někdy až moc tvrdá a věci si nepřipouštět, takže si ani nedokážu připustit nějaké slzy, což je někdy možná horší. Naštěstí je můj manžel skvělý a drží mne, ale těžko se s ním o tom mluví, protože on je zvyklý jít dál a soustředit se už na to, že budou další možnosti, jak mít miminko. A asi je to správné. Já sama jsem toho názoru, že je to asi dobře, že se to stane, že je tam nejspíš nějaký problém a tělo je dost rozumné na to, aby to vědělo a vyřešilo to. A možná ještě zavčas než by to pak bylo těžké opravdu. Ale jsem z těch změn a stavů fakt zmatená.

Já jen začínám mít obavu (pokud je to tedy tak, jak si myslím, že jsem/byla jsem těhotná), že se nebudu umět dostat přes to, abysme to zase zkusili, aby se to znova neopakovalo. Asi je pro mne těžké přijmout fakt, že tak jak suprově probíhalo první těhu (dcerku jsme měli prakticky napodruhé a těhotenství bylo báječné), tak asi to další nemusí být tak jednoduché.

Moc děkuju Misko. Ještě jen nevím, jestli mám k tomu Dr. jít dřív.

Eliška

Autor: Mitti   26.2.2011 v 22:27

Ahoj Eliško, bohužel se to stává, velice často. Při oplodnění a uhnízdění vajíčka se musí povést asi milion věcí správně a někdy to prostě tělu nevyjde. Takto rané potraty většinou neznamenají pro ženu žádné riziko, takže záleží na tobě, jestli k doktorovi zajdeš nebo ne. Lékaři to doporučují při pozitivním testu a následném krvácení. Pokud jsi test měla negativní, tak to až tak nutné není. Jen pokud by krvácení sílilo nebo se objevily silné bolesti, je to důvod jet rovnou do nemocnice. 

A přeju hodně štěstí pro příště, určitě už to dopadne lépe. 

Autor: Eliška   26.2.2011 v 22:40

[3475]Mitti, moc děkuju, mezitím jsem začala pročítat články tady na webu, takže jsem se docela uklidnila, protože jsem to tak nějak pochopila. A moc děkuju, je to fakt skvěle psané a mám pocit, že se z toho taky něco dovím, ne jako na některých serverech. Vlastně až tady jsem se tak nějak uklidnila.

Jen mi přijde šílené, že mne přepadnou všechny těhotenské příznaky a najednou - z hodiny na hodinu - je všechno pryč, krvácením to zmizí. I když jsem byla tak utahaná, tak to byl moc krásný pocit a člověk se cítil ještě víc šťastný. Ještěže mám tu naši holčičku.

K doktorovi zajdu, ale pokud mi nebude zle, tak až v tom termínu, co mám. Přecejen budu klidnější, že jsem v pořádku a můžeme na miminku pracovat dál.

Ještě jednou děkuju.

Eliška

Autor: Eliška   26.2.2011 v 22:44

[3469]Kačo, omlouvám se, napsala jsem špatně Tvé jméno :).

Autor: Lucy   27.2.2011 v 15:58

[3477]¨Zdravím všechny holky a maminky. Opravdu hodně pomáhá mít možnost pročítat si příběhy a podobné osudy ostatních, vidět, že podobné trápení má hodně z nás. Minimálně asi zkraje po potratu mi to pomáhá víc, než třeba možnost jít se odreagovat do divadla, na večeři s partnerem....jak se doporučuje, nemám na to ani trochu chuď a náladu. Určitou dobu si to prostě musím odsmutnit, protože mě to také potkalo, zamlklé těhotenství a hned dvakrát za sebou. Nejprve v září a nyní jsem po revizi dva týdny. Snažím se být energická, rázná, moc se nelitovat, přesto ještě i teď mám chvílemi slzy v očích. Teď to bylo ve 12+3, už jsme doufali, že jsme za tím nejhorším...bříško už se znatelně rýsovalo, obrázek miminka z ultrazvuku mám na památku schovaný. Strašně jsem doufala, že podruhé za sebou se mi to nestane, marně. Je mnohem těžší jít do dalšího těhotenství, protože už to nemůže být jen s čistou radostí, ale už to vždy bude s velkým strachem a obavami. Ale právě ta naděje na to, že to za dva, tři měsíce  znovu zkusíme a snad to tentokrát už vyjde, mě drží nad vodou.  Držte se i všechny ostatní, příště už i my musíme mít přeci více štěstí.

Autor: Mitti   27.2.2011 v 16:55

Ahoj Lucy, je mi líto, co tě potkalo. Jsem ráda, že ti můžu aspoň těmito stránkami pomoct. Drž se a pro příště přeju hodně štěstí!

[3476] Eliško, díky za to zhodnocení webu. Snažím se, aby maminkám přinášel přesně to, co píšeš :)

Autor: Eliška   27.2.2011 v 23:01

[3492]Lucko, držte se, chce to hlavu vzhůru a věřit v to nejlepší a hlavně ve štěstí, že to prostě vyjde. Mně se "to" naštěstí stalo poprvé, na začátku a tak je vyrovnávání se s tím jednodušší, i když už i tak hormony pěkně zapracovaly a já už začala "hnízdit", jak ráda říkám. :) Ošklivých věcí jsem si za život zažila až až a naučily mne jednu docela dobrou vlastnost - to zlé a smutné vytěsňovat, zapomínat. Samozřejmě si to musím předtím odsmutnit, ale pak si řeknu, že musím jít dál. A co nám s manželem pomáhá je i fakt, že jsme shodnuti na tom, že když se nám další človíček k dcerce nezadaří, tak dáme domov nějakému jinému miminku. Nejsme tak napjatí a bereme to klidněji. Tak jsme byli rozhodnutí i před naší první dcerkou. A možná jsme díky tomu uvolněnější.

Moc Vám držím palce, aby vše bylo jen veselé a za čas jste si mohla broučka přivinout na hruď.

Mitti: Opravdu moc díky. Jak jsem psala, jsem celkem nesnášenlivec všech možných chatů a serverů zavalených identickými články bez hloubky a spol. a tady mi to opravdu pomohlo. Takže díky! Jen se Vás chci ještě zeptat, jak je to po takto brzkém "odchodu" (nějak mi to druhé slovo nejde přes jazyk) se sexem a dalším početím. Předpokládám, že v takovéto situaci můžeme bez obav řešit miminko dále, že?

Autor: Mitti   28.2.2011 v 08:35

Eliško, ano, pokud nemáš nějaké bolesti  nebo nekrvácíš, tak se můžete snažit dál bez obav. Přeju hodně štěstí!

Autor: Nella   4.3.2011 v 13:19

[3492]

Lucy, tvá slova :"Je mnohem težší jít do dalšího těhotenství, protože už to nemůže být jen s čistou radostí, ale už to vždy bude s velkým strachem a obavami." přesně vystihují mé pocity právě teď, kdy se po druhém potratu rozhoduji, jestli do toho jít znova. Mám už dvě děti, obě těhotenství bez problémů. Obě jsou už na střední a tak jsme se s manželem rozhodli ještě pro jedno mimi. Nechápu proč to nejde stejně jako u těch dvou prvních. Třetí těhotenství skončilo v 7tt a čtvrté v 10tt. Oba potraty proběhly samovolně, bez kyretáže. Jsem zastáncem toho, aby se k lék. zákrokům přistupovalo pouze  v nutných případech. Lékařku mám více méně "na telefonu" a osobně se vidíme pouze, když mám pocit, že je to třeba. Ona to toleruje, možná i proto, že jsem také zdravotník a tak vím, co si mohu dovolit risknout  a co už ne. První potrat probíhal tak, že jsem večer začala trochu špinit, během noci se přidalo krvácení a bolesti jako při ms a ráno ze mně mimi vypadlo. Bolesti ihned přestaly a krvácení trvalo asi 4 dny. První ms přišla 27den. Druhý potrat byl těžší, asi proto, že to už byl 10tt, ikdyž příznaky těhu vymizely asi týden před tím. Jednoho večera jsem začala zase špinit, do rána nic, druhý den začala jakoby ms, tz. krvácení a bolesti, ty se behěm noci začaly stupňovat i další dopoledne, to už mi připomínalo stahy při porodu. Pak to najednou přestalo a mimi ze mně vypadlo. Krvácení trvalo pak ještě 6 dnů. Po 25 dnech přišla ms. Dle mé lékařky se kyretáže dělají ve většině případů zbytečně. Pokud po potratu nepřetrvávají bolesti, nenastoupí teplopty nad 38 a krvácení je v normě, není třeba lék. zasahovat. Tělo si s touhle situací poradí rychleji samo a navíc nenastává šestinedělí a snažení může začít okamžitě, nejlépe po první ms. Násilným zásahem do čípku a výškrabem dělohy prý do budoucna vznikají mnohé potíže. Např. u většiny budoucích těhotenství placenta přiroste k děloze /kde došlo k silnějšímu škrábnutí/ a po porodu je třeba ji chir. vytáhnout v narkoze. A navíc pro lékaře je prý kyretáž dobře placený úkon.... Já jsem teď znovu na začátku. Už tolik netruchlím ani nenadávám a chvílemi mám pocit, že jsem smířená s tím, že pokud do toho půjdu znovu, tak budu více očekávat další prohru. Chtěla bych popřát všem  brzké //, šťastné a klidné těhotenství a zdravá miminka. A taky děkuji za tyhle stránky a diskuze, opravdu mají velký význam. N.