Ahoj zajímal by mě názor jiných maminek. Mám kamarádku, která má dvou a půl letého syna, jako já. Její syn je velice chytrý kluk, dokáže se naučit věci, které běžné dítě v tomto věku nedovede. Má ho jistě moc ráda a věnuje se mu. Ale je velice přísná a v tom se rozcházíme. Neváhá svého syna potrestat a to buď bitím nebo křikem, nebo ho odvede do jiné místnosti aby se "vyřval". Byla jsem se svým synem svědkem mnoha incidentů, ten kluk dělá snad všechno špatně. Pokud jsem s jejím a svým synem sama, chlapec je naprosto bezproblémový a milý. Jak je poblíž maminka, kluk dělá lumpárny a vyloženě si říká o výprask. Až mi připadá že snad lásku od maminky má spojenou s tresty. Každopádně to vše bych ještě přehlídla, je to její způsob výchovy. Ale co mě až trochu děsí je fakt, že ona syna asi od roka a půl zamyká v pokoji na spaní v poledne a večer. Možná že je na to chlapec zvyklý, ale pokud jsem se svým synem na návštěvě, není příjemné být tomu přítomna. Zpočátku to bylo z důvodu bezpečí, chlapec má pokoj v patře, bála se aby nespadl ze schodů. Nyní po schodech umí chodit a je to z důvodu, aby zůstal v pokoji a spal. Chlapec nepláče ale volá na mámu, zkouší lomcovat klikou, chvíli si hraje, pak se zas dožaduje něčí přítomnosti, po nějaké době to vzdá, sám si vleze do postele a usne a já se nemůžu ubránit pocitu, že to dítě si prožívá opakované vězení. 