Autor: Veronikax   19.7.2013 v 21:04

Ahoj holky, čekáme holčičku cca za měsíc a samo mám kamarádky s dětma. Mě přijde, že se ty maminy prostě chtěj vypovídat z problémů a trochu se "ukázat", jak jsou zkušený (bez urážky) ani si neuvědomujou, jak se navzájem děsí. Ta story je pořád stejná:

Těhotný holky všem vyprávěj: užívej si, dokud nejsi těhotná, pak nebudeš moc nic (pít, jezdit na motorce, všechno tě bude bolet, budeš unavená atp),

Čerstvý maminy povídaj těhotným: užívej si dokud můžeš, odpočívej, jez co chceš, až budeš mít dítě tak si neodpočineš, nemůžeš kvůli kojení nic jíst (prdíky) atp, nebudeš si moct ani udělat sama čaj. bla bla

Zkušenější maminy povídaj čerstvým maminám: užívej si dokud to dítě jenom spí a nic nedělá, až začne lízt, to je teprve zážitek, nesmíš ho spustit z očí atp..

No a vícečetný matky pak už jenom mávnou rukou a říkaj: jedno dítě = žádný dítě, jen si počkejte, až budete mít 2 a víc :-)

Nepřipadá vám to trochu úchylný? Vlastně celkem nic moc vyhlídky, ale já tomu nevěřím. Mě taky všichni strašili, hlavně kvůli tomu, že jsme se v průběhu těhotenství s manželem stěhovali do Brazílie a budu rodit tady. Jsem tu sama bez přátel, neumím jazyk, nic tu nefunguje, tak jako v Evropě (Latinská amerika je přecijen ještě doost pozadu), taky bych mohla vyprávět odstrašující historky, jako třeba cestovat v 5. měsíci 24 hodin letadlem, nebo v 8.měs 12 hodin autem po rozpadlý dálnici na konzulát, jak nás z Paragvaje nechtěli pustit zpátky přes hranice, jak složitě se tady vyřizuje všechno papírování kvůli národnosti a vízům, jak sou tady jedovatí pavouci a každý týden střelba v ulicích blabla... ale můžu říct, že je to hodě o úhlu pohledu a ač věřím, že v čechách by šlo spoustu věcí líp, tak že sem úplně v pohodě! Člověk si zvykne skoro na všechno a já sem se rozhodla, že si to tu chci užít a praní plínek se fakt nebojím :-D

Jak říká máma: Nejhorší je umřít na vyplašenost! Takže klídek 

Autor: Lady:-)   20.7.2013 v 10:29

Naďo závidím to že jsi měla manžela doma... já budu ráda, když bude doma tak pár dnů, na druhou stranu vím, že se na něho můžu spolehnout... sice nenakojí, ale jinak se umí postavit ke každé byť jak mají pánové tendenci říkat, ryze ženské práci... navíc je doktor, takže zvládne i péči o mrně... dokonce se obávám, že líp než já babičku máme jenom jednu, ale pracující a navíc 250 km daleko, takže jediné co mi zbývá je odhodlání a přesvědčení, že to půjde... a že mrně nebude malá bestie převlečená za sladké miminko, která se od narození bude snažit své rodiče systematicky zničit Proto přiznávám, že jednorázové plenky jsou pro mě volbou z lenosti... prostě chci ušetřit čas pro sebe.

Veroniko obdivuji tvoji odvahu. Měla jsem možnost hodně cestovat a dlouhodobě bydlet nebo pracovat různě po světě a to v extrémech jako USA nebo Afghánistán, takže jsem mohla vidět jak to taky může vypadat. Proto vidím, jak super luxus tady máme a ve srovnání s USA nebo Anglií i sociální jistotu během těhotenství, ačkoliv uznávám, že ty minimální dávky by mi nestačily... na druhou stranu, i v podstatně bohatších státech takový luxus jako u nás nedostanete... Stejně tak co se týká lékařské péče. Málo kdo si uvědomuje jak super je třeba prenatální péče u nás. Je sice pravda, že možná až příliž preferujeme lékařský vedené těhotenství a porod a v jiných státech mají možnost větší volby... mně to tak vyhovuje. Já jsem člověk, který má rád jistotu a informace a využívá rád výdobytky moderní vědy... takže si vlastně nestěžuju. Na druhou stranu jsem zažila i opačné extrémy a i tam se rodí, rodily a rodit budou děti, je to jenom otázka priorit a potřeb a životního standardu...

A s těma matkama máš pravdu... prostě vždycky se najde někdo kdo bude mít navrch... posledně jsem mluvila s kamarádkou, která má termín o měsíc později než já a přistihla jsem se jak ji říkám... neboj to teprve příjde. No fuj, co jsem to vypustila z pusy

Autor: Jana   20.7.2013 v 10:55

Jako jednu z prvních věcí do výbavy jsme koupili stan pro  osoby, poohlížíme se po šátcích a těšíme se až našeho prcka začneme brát na víkendy do hor pod stan, přes den na procházky do přírody a až bude větší, koupíme sedačku na záda a bude s náma chodit na tůry. Třeba budou kratší a ani zdaleka tak náročné, jako chodíme teď. Místo po vrcholcích třeba budeme chodit po údolích, ale nehodlám se zahrabat na pískovišti a nevystrčit paty z města.

Možná jsem taky naivní (divná), ale podle mě narozením děťátka nekončí dosavadní život a všechny aktivity, které máme rády. Jen k sobě budeme mít dalšího parťáka. Bude třeba ty aktivity na čas třeba přizpůsobit, ale není třeba se vším skončit.

Jestli rádi plavete, vemte s sebou kámošku nebo manžela. Pohrajte si s miminem v bazénu, pak předejte hlídání a dejte si pár bazénů. Chodíte rádi do přírody? Kupte si terénní kočár a šátek. Na aerobik, břišní tance a různa večerní cvičení většinou není problém po domluvě vzít dítě s sebou a nechat je v sedačce ať na vás může koukat a když bude větší, třeba se bude chtít přidat.

Takže porodem život nekončí, jen je třeba nehledat důvody, proč nemůžu, ale jak by to šlo.

Autor: Jana   20.7.2013 v 10:56

*stan pro 3 osoby

Autor: Makkkulka a Zdenda 7 měsíců a Mára 9 let   20.7.2013 v 11:04

Holky jasně, že nic nekončí, otevírá se vám nádherné, úplně jiné žívotní období, hrozně krásné.

Když o tom přemýšlím, nevím, že bychom se s manželem v něčem omezovali kvůli dětem, jen člověk musí trochu přispůsobit program věku dětí, ale to je snad normální.

Těším se z každého okamžiku, který zrovna máme, nehroutím se, že můj mimísek za chvilku poleze a bude to hrůůůza, ne ne, prostě odstraním z bytu, co je nebezpečné a ať si leze, ať si to užije.

No a stím spaním, to je možná pravda, kdyby to šlo naspat dopředu bylo by to fajn, ale to je blbost, starší dítě má prázdniny, včera šel spát ve 22:30 hod, malinkej už kolem druhé a čtvté chtěl kojit a v 6 hodin jsme vstávali. Nic moc, ale zase se u toho krááásně hubne.

No ten pocit, když máte toho bezbranného tvorečka v náručí a on k vám vzhlíží jako k bohyni, ten je prostě za všechny prachy.

Autor: Lady:-)   20.7.2013 v 11:50

Holky to je přesně ono, v dnešní době je tolik vychytávek a možností jak si život ulehčit i s prckem... rády chodíte... máme teréní kočárky, šátky, nosítka... chcete na výlet... fajn je možnost koupit si jídlo v lahvičkách, připravit si to v restauraci... Občas mám pocit že jsou ty vymoženosti kontraproduktivní... Na všechno potřebujeme speciální vychytávku a potom od svých kamarádek slyším, že nemůžou s mrnětem na dovolenou, protože se nevlezou do váhového limitu do letadla, nebo by nemohly odvézt dostatečnou zásobu kojenecké stravy a co voda a jak to bude se spaním... jsou to výmluvy, to není o mrněti, ale o nás. Potřebuje to mimčo, nebo to tak vyhovuje mně. Zase se vracím k tomu, že naše mámy to neměly a taky jsme vyrostly... Nemůžu k moři protože mám mrně... nemůžu, nebo nechci, potřebuju to moře já, nebo mrně, nevezmou mi do letadla zásoby jídla... nebyla jsem tři roky na lyžích... fajn, sice nebudu moct lyžovat jako blázen celý den, ale pokud máte funkční vztah, tak všechno jde, pár hodin budu jezdit já, pak půjde lyžovat manžel... mám známé, kteří jezdí skialpy a jezdí na surfu... s malou, která má rok a půl už byli v alpách i na barbadosu ... horský vzduch dětem prospívá, stejně jako moře... jenom musíte slevit z vlastních nároků a nejezdit tam uprostřed parného léta a smířit se s tím že na lyžích nebo surfu nebudu celý den. Vím že alpy a barbodos jsou extrém, ale znám holky, které nebyly tři roky  v kině nebo na bazénu....

Autor: Jana   20.7.2013 v 13:53

Což je taky silnej extrém...

Obětovat se pro dítě se jmenuje tahleta "úchylka". Některým ženským prostě vleze do hlavy, že jediná věc, že které se můžou po narození miminka radovat, je jak velký bobeček miminko udělalo a pyšné na sebe můžou být jen tehdy, kdýž za hodinu vyžehlí 50 plín a ještě 3 košile pro "manžu". Hezký večer je takový, kdy sedí celá rodina u televize. A jen pomyslet na to, že by to šlo i jinak je hřích. A pak se můžeme divit padesáti procentní rozvodovosti. Vždyť se ti manželé/partneři po čase musí začít nudit s takovým stylem života.

Co jsem tím chtěla říct? Jo! Už vím. Nenechme se strhnout davem.

Autor: aninka   20.7.2013 v 19:18

Obetovat sa len starostlivosti o deti nie je okej (hlavne ak su deti "bezproblemove" - tzn ze okrem beznej starostlivosti nevyzaduju nic navyse, nie su mentalne ani telesne postihnute alebo nejak chore, vtedy chapem, ze proste nejaky cas vyzaduju fakt celeho cloveka), ale nemam rada ani tie opacne extremy - jedny znami isli s dvojmesacnym miminom do Maroka, pretoze tam proste chceli ist, a bola na to zrovna sezona...

Autor: Misty   20.7.2013 v 19:24

Ahoj holky, mám 9ti letou dceru a teď se snažíme o mimi a poslední z čeho mám strach je, že budu unavená, vyčerpaná, nebudu nic stíhat, nebudu moct nikam jít atd atd. Je to blbost!!! Samozřejmě chápu, že každé mimi je jiné, jedno hodnější, jedno ubrečenější či živější ale po návratu z porodnice mimi téměř po celý den spí, budí se v podstatě jen na kojení, takže je víc než dost času buď jít spát s ním nebo uvařit, vyprat a tak. I jak je starší tak spí 3x denně, takže pořád čas, není to 24 hodinový zápřah. A když je starší, tak pořád ještě dlouhou dobu chodí spát po obědě ..... A pokud se jen trochu chce, tak místo stěžování si každému na potkání jak jsem unavená a vyřízená je možné si ty první měsíce a roky s miminkem krásně užít  Vždyť miminko je pro radost a ne za trest, jak občas z řečí některých maminek vyplývá! Život se změní, to je jasný, ale neznamená to, se všeho vzdát, jen zkrátka trochu přizpůsobit. Takže těhulky ničeho se nebojte a naopak se těšte, miminko je to nejkrásnější na světě  Přeji vám krásná a zdravá miminka