Autor: Ivana   9.6.2013 v 14:46

[305002]

Zase na druhou stranu,nechat si dite za kazdou cenu a byt nestastna...a bez prostredku??? To za to taky nestoji.

Byla jsem jsem v 17 letech na interupci,po letech jsem poznala toho praveho.Dnes mame uzasnou dceru a mam pred porodem druheho miminka.Tak to melo byt a ja jsem stastna ze jsem se tenkrat takto rozhodla.

Zadne psychycke problemy jsem nikdy nemela.

Holky,kazda se rozmyslete podle sebe a nedejte na reci okoli.

Autor: Soňa   11.6.2013 v 10:14

Děkuju moc za názor. Tady je "problém" v tom, že žádný teoreticky není ... přítel by nás zabezpečil, mám jeho plnou podporu, dítě opravdu chce. Ale např. včera mi bylo z té představy opět hrozně... 2 dny jsem rozhodnutá pro ano a druhý den se všechno změní a cítím se příšerně.Takhle to trvá už víc jak 2 týdny.

Byla jsem také hodně pod tlakem, protože většina známých, přátel i rodiče jsou pro.

Na druhou stranu mi všichni říkají, že to zvládnu, že vše přijde automaticky ... co když ne? Jak bude probíhat těhotenství?

Vím, že můj přítel je TEN PRAVÝ a bojím se, že o něj přijdu...

Je to šílené, ale už se musím rozhodnout. Na druhou stranu interupce se bojím také - výčitek, toho, že jsem se rozhodla špatně...

Ještě si dám asi pár dní v klidu na rozmyšlenou jak píšeš...

Autor: Marky2710   11.6.2013 v 10:25

Soni,nech si clovicka,nezalitujes... jsem po nedobrovolnem potratu a ted mam ppod srdcem dalsi miminko..a doufam,ze bude vse ok... hormony delaj ted u Tebe sve... ale nakonec budes stastna s briskem

Autor: Ivana   11.6.2013 v 10:43

Sono,me prijde ze mas ted ty pocatecni tehotensky nalady

Tim co popisujes prochazi spousta holek na zacatku tehu.

Osobne si myslim ze za mesic budes mluvit jinak a budete se tesit na mimi spolecne pac u tebe tomu fakt nic nebrani.

Navic dite neni zase takova prekazka jak se zda .

Ale neznam te osobne nemuzu trvrdit. Hlavne nehystercit a premyslet v naprostym klidu.

Autor: Soňa   11.6.2013 v 11:22

Myslíte, že to jsou těhotenské nálady? Kéž by... Já fakt nevím, nikdy jsem nebyla v takové situaci, je to nejtěžší rozhodnutí, které jsem v životě kdy podstoupila.

Největší strach mám z toho, že mě do potratu nikdo nenutí, jenom já sama ...

Autor: aninka   11.6.2013 v 12:36

Sona, myslim, ze ziadna zena nema nikdy 100% pocit, ze je na tehotenstvo pripravena. Moje tehotenstvo je chcene a plusminus planovane, a aj tak obcas riesim, ze by bolo jednoduchsie nemat deti...ale je mi jasne, ze hormony blbnu a robia svoje, a ked sa to male narodi, budem stastna a nebudem si vediet predstavit, ze by tu nebolo. Aj ked sa mi to teraz nezda.

Pozri - mas zazemie, nie si prilis mlada ani prilis stara, a podla toho, co som citala, je mozne, ze to je tvoje jedine dieta. Na adopciu ho mozes dat vzdy, ale ak ho teraz zabijes, tak uz sa to neda nijak vratit...

Autor: Vivika   11.6.2013 v 13:35

Moje první těhotenství bylo plánované. Skoro rok trvalo, než jsem otěhotněla. A jaká byla moje první reakce po shlédnutí pozitivního testu? Uáááá, pomoóóóc! Manžel ze mě byl v tu chvíli úplně na větvi. Za pár týdnů jsem jiný stav akceptovala, ale že by mě v těhotenství zalévaly nějaké vlny štěstí a euforie, to rozhodně ne. Ještě na porodním sále jsem na dcerku nevěřícně koukala a říkala si "aha, tohle je moje dítě". Cítila jsem k ní lásku, ale takovou ostražitou. Po pár dnech se vše zlomilo a já bych svou dnes již dvouletou dcerku nedala za nic na světě. Nikdy před těhotenstvím mě cizí děti vůbec nezajímaly, pečovací typ nejsem, měla jsem spoustu zájmů a teď?... Beru svoji dcerku jako součást svého já a vůbec nemám pocit, že bych se nějak omezovala. Navíc, jak postupně roste, můžu se víc a víc vracet ke svým původním zálibám a životnímu stylu. A to nemám ani jednu hlídací babičku a manžel je pořád v práci. Za svobodný život bez dětí bych už neměnila. Pokud máš podporu rodiny a zázemí, určitě příchod dítěte Tvůj život neochudí. Ba naopak.

Autor: Ivana   11.6.2013 v 16:37

Moje nynejsi tehotenstvi je taky planovane ale je fakt ze kdyz jsem si udelala hetu-test a byl pozitivni...zpanikarila jsem a premyslela zda to opravdu chci.Ted uz mam jen 3 tydny do porodu a samozrejme vidim vse jinak.

To nejdulezitejsi je,ze mam toho nejuzasnejsiho chlapa na svete a tudiz oporu ve vsem.

Sono, ja jsem pomalu presvedcena ze to miminko chces,jen to nemuzes jeste vstrebat pac ti vlastne lekari rekli ze normalne neotehotnis.No a vidis jakej je ten malej nebo mala bojovnik

Hele,vzdyt ty se nemas vubec ceho bat,jdi do toho. Ja taky pri prvnim (bylo mi 21let) nebyla vzdy matka roku ale ted je to uplne jinak a tobe je 27,to uplne perfektni.

Autor: Soňa   12.6.2013 v 12:24

Moc vám všem děkuju za reakce! Včera jsem se ještě rozhodovala, jestli mám zavolat na kliniku a objednat se na zákrok, ale já to prostě nedokážu. Asi bude něco na tom, jak psala Ivana - já to asi někde v nitru chci, jenom jsem se s tím ještě pořádně nesrovnala, že je to realita, že to není jenom sen.

Ten strach tu je samozřejmě pořád, ale tady se pak nabízí další otázka - byl ten strach za rok za dva menší nebo ne? Podle mě asi ne...

A když vidím na přítelovi jak se těší ... Ale návaly radosti a pocity štěstí teda zatím nemám :) Viděla bych to asi jako u Viviky..

Tak mi držte pěsti, snad to dám..!