Autor: Veru+M   28.5.2014 v 07:26

Je po všem  Ještě se mnou stál u dveří a plakal a řekl Jdeme domu? A já zda to chce a on jen plakal a mlčel..nebyl rozhodnutý a já se musela rozhodnout,že se musím postarat o človíčka,co už mám doma.. zabije mě to,už to vím..ztratila jsem dítě,i  muže a ta bolest je nesnesitelná 

Autor: Pavli   28.5.2014 v 11:01

[550731] to je mi.moc lito:'( tak brec,,hodne brec,to alespon trochu ulevuje.........:-( aspon ze mas doma toho prcka,bude to snazsi ....:- Jsme tady pro tebe,cas vsechny hrany ohladi a bude lip...

Autor: Klára   29.5.2014 v 17:15

Tak dámy u mě se to vyřešilo bohužel samo...ten neustálý stres si na miminku vybral svou daň, i když nakonec přítel s prckem souhlasil :( ... takže už mám za sebou i zákrok, jelikož miminku přestalo být srdíčko a v úterý jsem podstoupila čištění....teď si s přítelem dáme velký pozor a shodli jsme se, že za rok se pokusíme o mé druhé dítě....takže i když to skončilo nešťastně,co se týče dítěte s přítelem jsme pochopili, že k sobě prostě patříme a ustáli jsme spolu hodně velkou vztahovou krizi...

Autor: Anett   30.5.2014 v 10:34

Ahoj, Klárko. Jsem téměř ve stejné situaci, otěhotněla jsem a přítel na dítě není připraven, dokonce jeho nechuť mít dítě doprovází hnusné urážky a ubližovaní slovy např: "nepiš mě do rodného listu" apod. Interupci mi radila i rodina, že jako samoživitelka to nezvládnu. Já doposud žádné děti nemám a to co se mi udělalo v bříšku beru jako zázrak. Na potrat nakonec nejdu, přítel se stím smířil a pomalu se začíná i on sám připravovat. Říkám si, že kdybych šla na potrat, bylo by mi to strašně moc líto. Držím palce ať se rozhodneš jakkoliv ;)

Autor: Kamila   31.5.2014 v 09:00

[550731] A co takhle detatko s laskou donosit a pak ho dat k adopci, pokud by se situace nezlepsila a partner byl stale proti, hm? Jako tohle moc nechapu, pises, ze te to zabije, cos udelala, ale ze bys miminku nemohla dat vse potrebne, tak jdes na potrat a nedas mu vubec sanci. Ale je spousta lidi, co po miminku touzi a mit ho nemohou a dali by mu vse, tak proc miminku nedat sanci na zivot a splnit nestastne dvojici touhu mit dite a dat mu lasku a pecovat o nej..... Nesoudim, to mi ani neprislusi, jen se zamyslim, proc takhle jednoduche a definitivni reseni, kdyz jsou jine moznosti....

Autor: Buterfly   18.8.2016 v 20:53

Dobrý večer všem. Potřebuji znát názor nezaujatých lidí. Prosím o upřímné názory, děkuji. Je mi skoro 34 let a mám 13.letou dceru, jsem rozvedená. Mám dobrou práci, dokonce bych teď mohla i povýšit, na opravdu zajímavou pozici. Před měsícem a půl jsem poznala nového přítele. Jsme spolu řekla bych šťastni, ale má dcera ho zná pouze jako mého kamaráda...neboť byla skoro celé léto pryč. Nyní jsem zjistila, že jsem těhotná. Na začátku. Přítel to ví a klidně by do toho prý šel. Jenže by to znamenalo pronajmout náš byt, odstěhovat se do jiného města do baráku přítele a totálně obrátit život mé dceři. Rodina by byla šokována a v práci také, ještě nedávno jsem tvrdila, že dítě nechci. Moje pocity jsou rozporuplné...možná bych i miminko chtěla, ale takhle asi ne. Na potratu jsem nikdy nebyla. Co byste dělali Vy? Díky za Vaše názory.. 

Autor: Marie   18.8.2016 v 21:07

Dobrý večer, můj názor je jednoduchý. Neuměla bych zabít své dítě a neuměla bych potom žít s tou myšlenkou. Vidět na hřišti jiné děti, představovat si, jaké by bylo to moje, kdyby... Přišla jsem o jedno ze svých dětí a do dnes to hodně hodně bolí, nespravil to čas. Bylo to moje dítě a už ho nemám...     Hodně štěstí a lásky. ( A dcera bude určitě nadšená, nebojte se)

Autor: janii   18.8.2016 v 21:28

Buterfly, myslím, že jít na potrat by bylo dost hloupé. Naprosto chápu ten šok a všechny ty okolnosti, ale miminko už tu je a zpátky se to vzít nedá.Spousta žen, když jdou na potrat, si myslí, že tím vrátí život jen do původní podoby, ale to bohužel není pravda, naprostá většina žen pak trpí postabortivním syndromem a vážně se trápí, s tím se fakt žije hodně špatně. Až budeš za rok držet svoje tříměsíční děťátko, tak si budeš říkat, jak tě mohlo napadnout, že to bude nějaký problém. Rodina se z šoku vzpamatuje, v práci to taky nakonec přijmou a příležitost povýšení přijde jen o pár let později! Jak píše Marie, dcera bude mít nakonec taky určitě radost, ale dokážu si představit, jak se jí opravdu nebude chtít stěhovat jinam. Neplánované a nechtěné stěhování může být v tomhle věku dost nepříjemná záležitost. Bude moct dojíždět do své nynější školy? Pokud ano, tak to zas tak strašné ale nebude. V každém případě, až jí to budeš říkat (a hlavně v následujících měsících), tak musí vědět a cítit, že tím se z ní nestává páté kolo u vozu, že ona je pro tebe jedinečná a že ji miluješ stejně jako to miminko, co v tobě roste - jen s tím rozdílem, že ji už tu máš 13 let a o to víc ji znáš a potřebuješ a chápeš, že to pro ni není lehké.

Přeju hodně sil, lásky a pochopení. Ale pevně věřím, že se to Tobě, dceři i příteli v dobrém vrátí!

Autor: Tamara   18.8.2016 v 22:11

[929903]patrim mezi snažilky, tak závidim  podle toho jak píšeš na potrat jít nechceš a na tvém místě bych nešla. Mám kolem sebe taky někoho kdo otěhotnel takhle brzy s někym. Máš 9 mesicu na to, abys dceru obeznamila s okolnostma. Bude to tezke, ale jednou budes rada, ze jsi to neudelala.Rodina to pochopi, hlavneze budes ty spokojena.Na praci se vyprdni, zijem jen jednou a prace je a bude. Máš tak akorat vek na to si uzit jeste mrně.Co já bych za to dala byt tehotna. Uz me hrabe jak každý mesic čekam tda to dostanu nebo ne,počitani plodnych dnu atd.