Autor: Dasha   21.4.2013 v 11:49

Ahoj Lucíku, předně mě to moc mrzí, co se ti přihodilo, ale jak se říká (a není to jen ohraná fráze) za pár dní tě přejde fyzická bolest a na tu osychickou se snaž zapomenout

Já jsem 4. nebo 5.5.2012 prodělala laparoskopickou operaci mimoděložního těhotenství, fyzicky jsem byla celkem brzy v pořádku, ale pocity prázdnoty, zoufalství, které se střídalo s hysterií, že jsem neschopná ženská, že asi nebudu schopná přijít do jiného stavu, že se to stane znovu apod. se celkem brzy vytratily - měla jsem dost velkou oporu od okolí - a po třetí menstruaci jsem znovu otěhotněla a těhotenský test jsem obrečela, že už nechci zažít tu bolest. Naštěstí tentokrát to prošlo kam mělo a já se snad za tři týdny dočkám svého maličkého uzlíčku

Můžu říct, že toto těhotenství jsem si začla více užívat až po velkém utz ve 20.tt - do té doby jsem se pořád obávala něčeho špatného, ale nechtěla jsem si to moc připustit.

Přeji ti, aby jsi se brzy dostala do alespoň částečné pohody a pokud si přejete miminko, tak aby se vám poštěstilo jako nám. Ale potřebuješ hlavně psychicky se uzdravit, takže se snaž bavit - vím, že to není úplně jednoduché, ale jde to. A hlavně: TY ZA TO NEMŮŽEŠ, TAKŽE SI NEVYČÍTEJ, ŽE JSI TO NEZVLÁDLA TY!!!

Držím pěsti

Autor: Lucik   21.4.2013 v 12:47

[305604]

Dobré odpoledne Dasho, opravdu moc ti děkuju!!!

Je pro mě důležité vědět, že se to podařilo a že někdo zažívá to šťastné pokračování...moc gratuluju a jsem za tebe hrozně ráda. Já doufám, že to taky zvládneme a že budu tohle štěstí za pár měsíců prožívat taky. Naštěstí mám skvělou rodinu, přátelé a hlavně úžasného přítele, ikdyž popravdě taky ho to dost vzalo a dá mu hodně sil být v pohodě.

Ještě jednou děkuji a přeji vše dobré :) . 

Autor: kačka 1   21.4.2013 v 13:11

AHOJ Luciku,ja ti napíšu taky svuj příběh, s manželem jsme se o první mimi snažili skoro 2roky než se zadařilo,až už jsme planovali,že pujdem do umělého oplodnění,tak jsem zjistila 2čarky,to víš štěstí hned sem to všem řekla i rodičum,takže všude radost,za 14dní jsem měla jít na kontrolu a bohužel nebylo vidět srdíčko,takže zamlklé těhu,tu bolest a smutek nemusím popisovat. Pak se nam za čas podařilo znova otěhotnět,ale to už jsem si  byla takova  nejista od začatku,protože bazalní teplotu jsem měla nižší než 37 a pak jsem začla špinit,křeče jsem žadny neměla,tak jsem se furt uklidnovala,že špinění někdy muže byt v začatku těhu,pak další krevní testy HCG vysoké,ale plod nebyl vidět a pak odjezd do nemocnice a zjištěno mimoděložní těhu a okamžita operace a ještě k tomu odebraní leveho vejcovodu,takže hruza,to už pak po tom nedoufaš,že otěhotníš přirozeně a navíc už mi je 33,pak jsme museli 3měsíce čekat a potom jsme to zkusili v době ovulace a ja tak 14dní nato byla nemocna,tak jsem chtěla poslat manžela at mi jde pro nějaly prašky,ale říkam si,mam to dostat v ponděli,tak radši si udělam test ,podotykam,že jsem neměla vubec žadnej naznak těhu,ale pro jistotu,tak jsem ho položila na skleničku a dělala si svoje,byla jsem si jista,že tam nic nebude a pak kouknu a 2čarky a poměrně silne,na to,že jsem to měla dostat až za 4dny. Takže pocit radost a zaroven strašnej strach,nejdelších 14dní v mém životě zda tam bude srdíčko  a zda je vše ok a dnes jsem v 7měsíi a čekame holčičku zatím bez jakychkoliv komlikací,takže nebud smutna,vše nakonec vyjde u nas to bylo až napotřetí.

Autor: Lucik   21.4.2013 v 13:39

Ahoj Kačko, děkuju moc za příspěvek. Je hrozné, že dvě čárky už pro nás neznamenají až tak velkou radost, ale spíše převládající strach co bude dál. Mrzí mě, že se to podařilo až napotřetí, ale je nádhera, že se to podařilo !!!!!!!!!! Moc ti k tomu gratuluji k holčičce a děkuji za povzbuzení.

Autor: Ella   22.4.2013 v 09:46

Ahoj Luci, já jsem mimoděložní prodělala před 2 lety, laparoskoie a odebrání levehé vejcovodu. Mimčo jsme v té době ještě úplně neplánovali (otěhotněla jsem měsíc po vysazení antikoncepce), ale šok to byl pořádný. Netušla jsem, že jsem těhotná, takže jsem se v ordinaci v jeden moment dozvěděla, že jsem těhotná a zároveň, že to musí pryč. Na operaci jsem šla asi za 3 dny a ty jsem probrečla. Jizvy mi to připomínaly ještě hodně dlouho. Rok na to jsem otěhotněla znovu a přišla jsem o to asi ve 4tt, naštěstí to byl samovolný potrat bez revize. A těď jsem v 7.měsíci čekáme holčičku. Na začátku taky šílený strach, šla jsem k Dr. hned po pozitivním testu, takže na UTZ nebylo nic vidět, pak zase prázdný váček a další šílený strach z mimoděložního těhotenství. Šílela jsem z každého píchnutí. A uklidnila jsem se vlasně asi až teď, když malá pořádně kope. Nevěš hlavu, fyzická bolest za pár dní odezní a všechno bude v pořádku. Hlavně mysli pozitivně. Mě každý říkal, ať na to nemyslím, že to pak půjde hned. Ale nedá se to. Po tom potratu jsme spolu s manželem prostě spali ob den, ovulační testy jsem si dělala asi jede měsíc a stresovalo mě to ještě víc. Dělej všechno, co si myslíš, že Ti pomůže a nedej na rady okolí. Ty musís být v pohodě a pokud to znamená, že na to myslíš pořád, tak mysli. Držím moc palce!!!!

Autor: Lucik   22.4.2013 v 10:48

Moc Tě zdravím Elli, trochu mě děsí, že je hodně případů kdy se to ani na podruhé nepodaří a jsou potraty. Já mám opravdu hodně velký strach, ale říkám si že musím jít dál, že to takhle nejde ...trápím sebe i přítele, který se snaží mi pomoct, jen už neví jak. 

Musím se sebrat a začít žít s vědomím, že to půjde a bude to všechno v pořádku.

Moc děkuju za tvůj příběh, že mám naději a vím, že nemám jediná tyhle pocity. Děkuju a moooooc gratuluju k očekávané holčičce :), je to nádhera. 

Ať se vše podaří a hodně štěstí! 

Autor: ALA82   22.4.2013 v 11:02

Ahoj Luci, prodělala jsem mimoděložní těhotenství v říjnu 2011. Průběh byl - netušila jsem nic, v práci se mi udělalo zle, jela jsem domů, napadlo mě těhotenství, udělala jsem test, byl pozitivní. Byla jsem zmatená, protože týden předtím mi skončila menstruace a od té doby žádný sex. Večer se bolesti zhoršily, tak jsme vyrazili do Motola. Na druhý den proběhla laparoskopile. Taky jsem měla vysoký HCG... Vaječníky mám oba, sebrali mi jen pravý vejcovod.

Nevím, jak tobě, ale naštěstí se mi to stalo ve chvíli, kdy jsme zkoušeli otěhotnět asi tak 14 dní, prostě žádné vymodlené těhotenství to nebylo a proběhlo to tak rychle, že než jsem si uvědomila, že jsem těhotná, už jsem zase těhotná nebyla, takže jsem to nepociťovala jako ztrátu dítěte, ale spíš jako vyléčení z nemoci, snad to nezní moc divně... 

Doktoři v Motole mi řekli, že další těhotenství nejdřív za 3 měsíce, známý gynekolog mi řekl, ať tomu dám půl roku minimálně. Odsunula jsem to, zorganizovala svatbu, věnovala se práci.. a další pokus o otěhotnění se stal až po 10 měsicích od laparoskopie. Bylo to na začátku srpna 2012. Vyšlo to na první pokus. Tento čtvrtek mám termín porodu  

Moc ti držím palce, věřím, že čas ti pomůže. Bohužel není jiné řešení než to zase risknout. Znám opravdu hodně maminek, co prodělaly mimoděložní těhotenství a pak otěhotněly v pohodě. Drž se. Břicho přestane bolet brzy, neboj.

Autor: Lucik   22.4.2013 v 11:14

Ahoj, moc Tě zdravím. I já si snažím nepřipouštět, že jsem byla těhotná, nesnažili jsme se moc dlouho, spíš se tomu nechával volný průběh. Takže abych se cítila trochu lépe, říkám si přesně jako ty, že to byla jen "nemoc", která musela pryč.

Asi před 6 lety jsem byla těhotná, ale ve špatné situaci a se špatným partnerem a šla jsem na miniinterupci a zážitek to byl opravdu hrozný, nechtěla jsem aby přišlo miminko do situace, která byla.. a vyčítala jsem si to dlouho. Proto mě tohle těhotenství vzalo víc..... 

Ale moc mě těší a hřeje když mi píšeš, že se to podařilo, že čekáš miminko a vše je jak má. Opravdu moc Ti to přeji!!!!!!!!!  Tak se šetři a pak mi napiš jak se Vám daří :) 

Autor: Ella   22.4.2013 v 18:20

Luci, máš pravdu, je hodně případů mimoděložního těhotenství, zamlklých potratů a bůhví čeho všeho, ale naproti tomu je moc víc zdravých dětí a normálních těhotenství. A já věřím, že se dočkáš taky. Mě někdo kdysi řekl, že to nejhorší se nám děje, jak nejlépe to jde. U mě to v případě toho mimoděložního platilo, nesnažili jsme se a "naštěstí" to přišlo takhle na začátku než třeba po roce snažení. Takže si naordinuj klid a optimismus a mimčo na sebe nenechá dlouho čekat ;)