Autor: lucci   13.11.2012 v 11:46

[136003]

Autor: lucci   13.11.2012 v 11:48

Ahoj Luci mas zmiesane pocity myslim ze su to len pocity strachu a uzkozti z toho aka budes maminka, neboj sa jakmile prvi krat uvidis svojho malinkeho andelicka uz na neho nedas nikdy dopustit. A ak by sa to nahodou nezmenilo priklanam sa aj ja k nazoru ze pomoc psychologa by bola na mieste. Prajem ti zdravie stastie a pohodovy porod

Autor: ale   18.3.2013 v 08:36

ahoj holky,ja prozivam neco podobneho,jsem v sedmem tydnu a zacinaji mi nevolnosti,nic nemuzu jist a vsechno mi smrdi,taky spim skoro cely den,myslim si ze jsem dokonce chytla nejakou depku,kdy se rano probouzim strasne mi busi srdce a kdyz si uvedomim ze jsem tehotna musim to asi 10 minut v posteli rozdychat,abych byla vubec schopna vstat..otehotnela jsem proto ze manzel si miminko moc preje,ja se vubec pripravena necitim a to je mi 31,mam strach ze to dite nebudu mit rada,ale radeji to nikomu nerikam protoze nechci aby mne okoli odsoudilo.jeste m cas jit na potrat ale zaroven si rikam ze ldyz to dite nebudu mit ted tak pal uz asi nikdy....poradte co delat prosim...

Autor: Kima   18.4.2013 v 19:14

pomooooc holky, som uplne v rovnakej situacii, som v osmom tyzdni a mam z celeho materstva des a hrozu. Tiez mam strach, ze k dietatu nic nebudem citit, vobec sa netesim a mam sialene zachvaty uzkosti pri myslienke na dieta. Este musim podotknut, ze uz mam 38 rokov, a ze toto je snad posledna sanca mat potomka... inak teraz ale mam pocit, ze sa aj bez deti da krasne a pohodlne zit. Nikdy som nebola matersky typ a cudzie deti ma nikdy nezaujimali, ale nejak naivne som si myslela, ze po otehotneni budem mat radost. Inak tiez mi je neustale zle. Rada by som si tu porozpravala s niekym kdo preziva to iste...

Autor: Kima   21.4.2013 v 20:01

Hm vypada to, ze nas tu moc nie je...

Autor: KlaraN   21.4.2013 v 20:08

Kimi nevím co prožíváš, ale postupem času až uvidíš jak miminko v tobě roste a hýbe se při ultrazvuku, tak si myslím, že otočíš a radost mít budeš. Je to skvělý být maminka a věřím a vím, že je jedno kolik Ti je, protože být maminka je vždy krásné. Zkus to brát z toho pohledu, že budeš moc být v životě na koho hrdá a radovat se z úspěchu. Je to samozdřejmě velká zodpovědnost, ale až Ti bude víc tak oceníš děti. Držím palce

Autor: KlaraN   21.4.2013 v 20:11

A většinou nevolnosti postupně ustupují, ještě nedávno jsem zvracela skoro každé ráno a teď opravdu jen když jsem třeba ve stresu, ale je to individuální.

Autor: Petulka   21.4.2013 v 20:37

Ahoj holky!Myslim,ze se bezne muze stat,ze se na tehu necitite,jste vyplasene a nejste si jisti jake budete mamy,ale to prejde!Muj pribeh je takovy na mimi jsem se do svych 31 let necitila,pak se to zmenilo,hned jsem otehotnela a v 10tt dr zjistila,ze se mimi nevyviji a nebije mu srdce,zamlkle tehotenstvi,druhy den nasledovala revize delohy,myslela jsem,ze se mi zhroutil svet!Za 5 mesicu jsem otehotnela znovu a trnula hruzou,aby detatko prezilo,nastesti bylo vse OK a ja porodila ve 32 krasneho chlapecka,ten pocit stesti musi kazdy zazit sam!Kdyz malemu v lete byly 2 roky,rozhodli jsme se poridit sourozence,opet se zadarilo hned,ale v 5 tt jsem dostala bolesti,krvacela jsem a samovolne potratila,letos v unoru jsem otehotnela zas a ve ctvrtek mi opet dr zjistila v 10tt nevyvijejici se plod,nebijici srdce a v patek jsem podstoupila revizi.Nevim,co bych dala za to,abych mohla donosit dalsi dite,je to sice vase rozhodnuti a momentalni negativni pocity nelze zmenit jen tak,ale zvazte,jestli by jste toho nekdy nelitovali!Dite je dar a pro me uz asi tezko dosazitelny!A verim,ze ta materska laska driv nebo pozdeji dorazi!

Autor: Kima   22.4.2013 v 13:17

Holky, diky moc za podporu! Snad sa u mna tie materske city dostavia. Inak tehotenstvo zatial velmi zle znasam fyzicky aj psychicky, aj ked dr. mi tvrdi, ze je zatial vsetko v poriadku a ze su moje pocity normalne... Trochu sa utesujem tym, ze s ohladom na vek a problemi ake som mala je zazrak, ze som vobec otehotnela.

Petulka, dufam, ze sa ti to nabuduce podari... Drzim palce!