Autor: Mary   9.7.2012 v 07:21

Ahoj holky, taky mi to nedá a musím reagovat. Nikdy jsem nepocítila nějaké mateřské pudy a mimina mě nechávaly (a nechávají) celkem chladnou. Věděla jsem, že děti chci, protože bych toho určitě jednou litovala, že jsem se aspoň nepokusila je mít. Dlouho jsem nemohla najít partnera pro život, teď když jsem ho našla, tak jsme se rozhodli, že miminko zkusíme. Je mi už 38, takže jsme to brali tak, že buď to půjde nebo nepůjde. K našemu překvapení se to povedlo hned, ani jsme se nějak zvlášť nesnažili. Jsem teď v 19 tt a pořád mám pocit, že na to ještě nejsem připravená, že to přišlo moc brzo a pořád se s tím nějak nemůžu srovnat, že už jsem opravdu těhotná. Navíc se mi objevily těhotenské deprese, kdy jsem měla pocit zoufalství, beznaděje, nic mě nebavilo, neměla jsem radost ze života a na nějaké mimino se vůbec netěšila. Musela jsem navštívit psychiatričku a beru lehká antidepresiva, která by neměla škodit. Je to po nich lepší, život mě zase baví, ale s těšením se na miminko to o moc lepší není. Chci ho, ale nějakou zvláštní radost z toho nemám. Věřím ale, že se to ještě spraví a že si na ten pocit těhotenství zvyknu a že se snad začnu i těšit...a když ne dřív, tak určitě po narození :-)

Autor: Kata   3.8.2012 v 00:15

Ani nevite, jak jsem rada, ze jsem si mohla precist Vase pocity, ktere se casto naprosto shoduji s mymi! Je mi 36, mam manzela, mame krasny vztah, jsem poprve tehotna, ale porad mam pocit, ze dite bude takovy jako vetrelec mezi nami a ze nas vztah uz nebude nikdy tak pekny jako doposud. Take mi pripada, ze je jeste brzo a ze jsme jeste meli pockat. Ale zase kdyz se zamyslim nad tim racionalne, tak je to blbost, protoze cekat do kdy? Do 40? A bude to pak lepsi? Budu na to lepe pripravena?

Vim, ze z kamaradek me asi zadna uplne nepochopi. Docela paradox je, ze kdyz jsem si behem studia na VS chodila privydelavat babysittingem, vsichni ze me byli uplne hotovi, ze jsem ta nejlepsi a nejspolehlivejsi atd. a jaka bych byla skvela mama a ja mam pocit, ze to stejne ani tenkrat neslo ze me, ale byla to moje prace, tak jsem ji plnila na 100%.

Take mam pocit, ze o ten krasny zivot, ktery jsem doted zila, prijdu - naprosta svoboda, spoustu akci, znamych, zajmu apod. Nejak se s tim omezenim, nedokazu smirit a hlavne asi nechci. Pak mam vycitky svedomi, ze jsem sobec a ze se rouham, kdyz vubec takhle uvazuji a co by za to dalo spoustu mych znamych, kteri si deti moc preji a nejde to.

Jsem rada, ze nas je vic a snad se to postupem casu vse nejak srovna.

Autor: ANdy   3.8.2012 v 07:26

Taky se mi ulevilo, když to čtu.. Chvilkama jsem ráda, že jsem těhotná, ale často mne přemůžou obavy z neznáma. A přesně ty otázky - už se těšíš, viď? Když nevím, co bude, jak se mám těšit, asi.... A co je ale fajn - mám takovou tlupu starších kamarádek, a ty mi na férovku přiznaly, že měly taky tak. Myslím si, že nás bude hodně, možná dokonce většina, ale společnost je taková, že se to prostě nesluší říkat...

Autor: Mirka   3.8.2012 v 07:33

Je mi dvacet jsme na začátku těhu :) a ty obavy z neznámeho tam jsou ale zas na druhou stránku při středečním utz se mi ulevilo.Každý den hlídám nějakého toho prcka relativně praxi mám a vysokou a ten strach tam i přes to je .-) ale my jsme holky šikovné my to zvládnem :))))

3.8.2012 v 10:05

Kato, mně je o rok víc, vdaná a čekám první dítě... - nemyslím si, že tě dítě až natolik ovlivní - to totiž záleží na tobě, jak k tomu přistoupíš. Spousta věcí se dá dělat i s miminkem, byť trochu "přizpůsobeně" :-) Čeho si myslíš, že se budeš muset vzdát? Podle mě, malé mimi prostě potřebuje mámu blízko a to je všechno. Když ho dáš do šátku, vem ho klidně ho hospody (ale vyber nekuřáckou), na výlet, v podstatě kamkoli... vykašli se na rady typu "dítě musí v 7 jít spát" protože je to blbost, a můžeš dělat spoustu věcí jako předtím. A nemyslím, že by se vztah s manželem dítětem zhoršil - naopak, podle mě se prohlubuje, protože máte SPOLEČNÉ dítě. Jen ta role už není "jen" manželky, ale i matky. A to změna bude - taky nevím jaká, ale to neví žádná matka, která čeká první dítě!

Až budou mimču 3 měsíce, chystáme se s manželem a mimčem na prodl. víkend na kurz na hory -protože ho pořádáme. Nebudu řešit proč to nejde, ale jak to jde! Předpokládám že budu kojit, takže mimčo, plínky (jídlo pro mimčo zajištěno:-) a neměl by být problém.

Dítě (stejně jako těhotenství) přece není nemoc, abys nemohla dělat to, co máš ráda

Autor: Galadriel   3.8.2012 v 10:51

Naprosto souhlasim s prispevkem Martinky. Mam spoustu kamaradek, ktere nikam nechodi a nikam nejezdi, protoze podle nich do 3 let veku ditete je to nemozne. Vzdy je to na rodicich, jak k vychove pristoupi. Pokud tata od zacatku se vsim pomaha a nebere dite jako kouli na noze, pak neni duvod prestat se venovat konickum a chodit ven se bavit.  Nase mala cestuje letecky od 3 mesicu (cekali jsme na zakladni ockovani), chodi spat v 11 vecer, neobedva v poledne atd. Bereme ji do restauraci, na Silvestrovsky vecirek, oslavy narozenin, svatby a nikdy by nas nenapadlo jit bez ni. Je nase a patri k nam. S partnerem jsme si diky ni bliz a nemame cas na hadky kvuli hloupostem. Samozrejme, ze jsou dny, kdy me prepadne pocit, ze se "neco" neda zvladnout, ale ty dny, kdy mam pri pohledu na ni slzy stesti v ocich, rozhodne prevladaji.

Dite je ten nejkrasnejsi dar od zivota a zivot a zabava kvuli nemu rozhodne nekonci .

Autor: nakedangel   3.8.2012 v 11:11

Holky sice je pro vase dobro lepsi, aby mrne nejaky ten rad melo, ale nikde neni napsany, ze musite sedet uvazany doma. Mam kamaradku a ta si furt stezuje, ze musi sedet s malym doma, ale kdyz ji nekdo nabidne hlidani, tak s desem odmita. A to ma malej 7 mesicu. Vzdyt spat muze dite i u babicky, mliko se da odstrikat do flasky. Mslim, ze to nejvic zalezi na pristupu maminky a jak si bejby nauci...

Autor: Mirka   4.8.2012 v 06:40

:) Marti jsem ráda potěšila jsi mě přesně tak spíše uvažujem my ne proč to nejde ale jak by to šlo taky předpokládám že budu kojit a chci co nejdýl u nás se kojí i čtyřleté děti a vysledky jsou skvělé dítka naprosto zdravá. Rodíme na konci března a v červenci odlétáme k moři a už ted se těšíme :))) a věříme v to že to zvládnem

Autor: Monika   13.10.2012 v 18:31

Ahoj dovoluji se k vám trochu vtírnout ikdyž už mám tři děti a na všechny jsem se těšila a byla vždy nadšená že je čekám.Žádné nás nikdy neomezovalo v tom co jsme chtěli dělat prostě to dělaly s námi. Takže z toho strach určitě nemějte jde jen o přístup příjmout dítě jako součást vás dvou ne jako vetřelce.

Na druhou stranu vás všechny kdo máte obavy a třeba cítíte strach a trochu sobeckosti naprosto chápu.Jsem totiž počtvrté těhotná naprosto neplánovaně nečekaně ani nevíme z čeho se to tam vzalo protože si dáváme bach a a s frekvencí sex dvakrát do měsíce ? No byl to Šok:-o Na potrat jít nechci protože jsem jeden zažila a rok jsem se s tím vyrovnávala krom toho už mu buší srdíčko a prostě to malé zabít nedokážu.Takže nás čeká čtvrté miminko:-) no všichni kolem nás jsou nadšení manžel se s tím už vyrovnal velké děti se těší na dalšího sourozence jen já stále necítím "to" co bych asi měla cítit to co jsem cítila u těch tří před tím.

Je mi 31 takže věk je fajn a velké děti jsou skvělé samostané a vím že mi budou pomáhat ale asi jsem zestárla nebo co. Nemám v sobě prostě tu jiskru  a nadšení co bývalo.

Držím vám všem palce aby jste toto období překonaly i já se budu dál snažit se s tím smířit a milovat ho stejně vroucně jako ty plánované miminka:-)