Autor: Renata   11.8.2011 v 22:40

Evi sama mám již 2 dospělé kluky a moc dobře si vzpomínám,když jsem šla rodit druhého syna,jak zrovna přijímali mladou holčinu na interupci. Já byla tolik pyšná na svoje bříško,že v něm nosím nový život a ona se toho maličkého živého tvorečka přišla zbavit! Na oddělení se mnou před porodem ležely holčiny,které se léčily,aby mohly otěhotnět. Tak moc mi to bříško záviděly! Dítě je vzácný dar a nedostane ho každý a tak si prosím dobře své rozhodnutí promyslete!Ten malý tvoreček v bříšku již žije a neprosil se o to nikoho.Má ale právo na život jako každý z nás. Přeji at se rozhodnete správně!

Autor: Andrea.V   12.8.2011 v 09:47

Ahojky Evi, já se také připojuji s prosbou o řádné rozhodnutí vím, že to je těžké a ani já Tě neodsuzuji, nikdo na to nemá právo, protože nikdo neví co ho v životě potká a ač mají holky pravdu, že mini interupce je lehčí zákrok, než velká je to přece jen zásah do Tvého těla. Já mám 3 letého krásného zdravého klučíka a druhé jsem nijak moc neplánovala nejsem nejmladší před 3 měsíci my bylo 39 nechala jsem se od manži více méně ukecat, ještě do dalšího prcka náš malej pořád, že by si přál bráchu loni v prosinci jsem otěhotněla a čekala holčičku o, kterou jsem bohužel na konci 5 měsíce přišla a, když jsem se ráno po porodu a kyretáži probrala a šla prvně na wc na chodbě zrovna řešila v Tvém věku holčina po telefonu s přítelem jestli ji vezme domu, když dala mimčo stejnak pryč, došla jsem na wc a tam se skoro sesypala a slzy my tekly proudem, protože to bylo teprve 6 hodin poté co jsem já o své mimi přišla a cestou zpět jsem jí jen řekla, že za ni doufám, že bude moci, až bude jednou chtít prcka mít ho ve své náruči, protože tohle je veliké rozhodnutí, které nikdy nevezmeš zpět. Držím Ti moc pěsti, ať se rozhodneš jak-koli, aby bylo vše vpořádku a Ty si byla vpohodě a šťastná . Drž se

Autor: Veronika   12.8.2011 v 10:18

[24851]Ahojky,v roce 1995 jsem podstoupila miniinterupci,ale ne ze svojí vlastní vůle.Máma mě donutila,že nebude živit žádnýho spratka.Tehdy mi bylo 18.Když otěhotněla moje sestra,máma byla celá natěšená a mě to přišlo hrozně líto,dokonce jsem měla strach,že v budoucnu nebudu moct mít děti.To bych jí nikdy neodpustila.Nyní je mi 34 a těším se na své 3 miminko má se narodit za měsíc.Mám syna 11 a dceru 10 let.Vše dobře dopadlo.Ani já tě nebudu odsuzovat at se rozhodneš jakkoliv.Vím že to není jednoduché.Držím palečky at hlavně všechno dobře dopadne.

Autor: Romana   12.8.2011 v 13:00

Ahoj Evy,

jsi jistě v nelehké situaci,kvůli které ani nespíš a pořád si myšlenky promítáš jak film. Mě je pár let přes 30 a byla jsem jednou v situaci,kdy jsem se pouze rozhodovala mezi dvěma muži. Nechodila jsem s nima souběžně,ani nespala,jen jsem přemýšlela,který z těch dvou.... všechno jsem tak dlouho zvažovala a přemýšlela,až to nakonec dopadlo tak,že oba zareagovali zcela nečekaně,že nakonec jsem nebyla ani s jedním. Chci tím říct to,že si myslím,že bys to měla otevřeně říct oběma,je to prašť jak uhoď,jestli se z toho zničíš sama a výsledek bude interupce,nebo se o tom v klidu pobavíš s oběma a třeba tě velmi překvapí reakce. Třeba tě oba opustí,třeba budou oba za tebe a za své potencionální dítě bojovat . Počítej s tím,že by chtěli třeba testy DNA,aby znali pravdu. Každopádně se pak v budoucnu nebudeš sama před sebou stydět a vyčítat si,že jsi to rozhodla sama.

Je to risk,na jehož konci můžeš zůstat sama,ale s čistým štítem a mimčo? Taky bych tě určitě neodsuzovala,jen jako máma pár měsíčního dítěte se chci za tvé přimluvit. Může ti to opravdu udělat ránu na duši a pokud máš aspoň trochu zázemí,pomoc od rodičů,tak to riskni,je to nádhera mít dítě....

Držím ti palce

Autor: kikucha   12.8.2011 v 21:46

Ahoj Evi, ráda bych přispěla svým názorem- snad ti k něřemu bude. Sama jsem int. nikdy nepodstoupila, ale pár mých kamarádek ano. Každá z nich to snáší jinak. Jedna se z toho zhroutila a drzhé se ulevilo, že je po všem. Zajímala by mě však jedna věc. Jak by se tvářil ten první partner- ten co by při tobě stál na to, že to mimi není možná jeho? Chtěl by s tebou být i přes fakt, že je to 50:50??? Nebo by od toho dal ruce pryč???  Co tvá rodina- rodiče atd...? Pomohli by ti s péří o mimi pokud bys zůstala sama?

Jsem jen o 2roky starší než ty a nemám patent na rozum. Čekám ted miminko a moc se na něj těším- má situace je naprosto odlišná od té tvé... Ale stála jsem před rozhodnutím, zda podstoupit výkon, který by mohl mé mimi ohrozit- hrozil potrat, ale kdybych ho podstoupila věděla bych jestli je mimi zdravé. Riziko možné nemoci a potratu bylo v podstatě stejné. Nešla jsem na to. Otěhotněla jsem velmi rychle, ale mám okolo sebe tolik lidí, kteří se trápí a nemohou otěhotnět, že mi to přišlo tak trochu neúcta. Jsou to lidé ve věku 20-30- někteří max do 35 a prostě to nejde. Lítaj po doktorech, vyšetřují je horem dolem a stále nic.

Zvaž opravdu všdchna pro i proti- už ti není 15 aby za tebe někdo rozhodoval. Třeba tomu prvnímu bude jedno, že to možná není jeho, ale bude chtít být s tebou... Promluv s ním a uvidíš.

Držím ti pěsti a všechno to zvládni.

P.S. at se rozhodneš jakkoliv vždycky se najde nějaký tupec, který bude dělat chytráka nebo tě odsuzovat.

 Hlavně hodně sil a dej vědět. K.

Autor: Barushka   13.8.2011 v 10:43

AHojky moc tě zdravím a úplně s tebou soucítím.

Jsem v podobné situaci. Je mi 21 a nechtěně jsem otěhotněla se svým přítelem se kterým jsme se krátce na to rozešli a já těhotenství zjistila až 14 dní po rozchodu, byla jsem tenkrát ve 4tt a rozhodovala se stejně jako ty. 

Miluji děti, svoji 8letou sestru, jezdím na tábory jako vedoucí malých dětí a proto pro mě bylo rozhodování vělmi těžké.. svobodná mladá matka v garsonce nebo si to nechat vzít?? Rozhodla jsem se si to nechat.. teď jsem ve 12tt a jsem se na sebe fakt pyšná. Na miminko se moc moc těším a přitom jsem už držela v ruce papíry na potrat..  Ale pocit, že bych nikdy nemohla mít děti bych nezvládla... :-(

Vím že je to hrozně těžké, ale představ si to maličký.. jak začneš cítit bít jeho srdíčko a první pohyby. Nemyslím si, že jsi na mimčo mladá.. řekla bych že je to optimální věk a zvládneš to! 

Rozhodni se fakt hodně dobře!Rozhodnutí je jenom a jenom na tobě.. S otcem dítěte teď být může, ale nikde není záruka, že by to vydrželo věky. RISK JE ZISK! Teď jsem si našla přítele, který o mém miminku ví a těší se semnou i když není jeho.. je mi oporou. Nikde není dáno, že je otec ten kdo dítě splodil..nebudou chtít se miminka ujmout přijde jiný.. neboj se toho! :-)

Autor: Pavla   13.8.2011 v 11:12

Evi já měla první dítě v 16 letech. Naštěstí rodiče tenkrát ani nenapadlo ( a nebo spíš mi to neřekli ) abych šla na potrat. Jenomže manželství skončil po 4 letech a já v podstatě celej život na syna byla sama. A věř mi ,že i když rodiče pomáhali, tak za tebe neudělají všechno. Já nevěděla jestli chodit do práce abych nás uživila a nebo se mu věnovat ale to bysme zase byli hladem. A to že jsem na něj byla sama a neměla jsem pevnou chlapskou ruku je na něm poznat. Sice sem tam nějaký přítel byl ale to je málo. No ted je mi 37 a celý život jsem toužila po druhém ale vzhledem ke zkušenosti, jsem si řekla že rači nic než bych zase na to byla sama. No ale ted se spolehlivý manžel našel a já konečně čekám druhé. Možná jsem se rozepsala, ale chci jen říct to, že i když jsem si mimčo přála, tak sama bych si ho neužila a nevěnovala se mu tolik kolik bych měla.

Dneska je ta medicína trochu dál než to bylo dřív a já mezi prvním těhu a tímto měla tři potraty. Jeden chtěný a dva už ne. Ale otěhotnění se podařilo. Nikdo ti nezaručí, že když si to ted necháš vzít, tak za rok se ti to znovu podaří bez problému. Možná ano , možná ne. A právě proto je to jen tvoje volba. Každý člověk je jiný a každý má jiné priority. Přeji štastné rozhodnutí.

Autor: Marketta   13.8.2011 v 11:35

Evo, určitě děti budeš mít později, já sama bych to nehrotila.Kdysi jsem rešila to samé, ale vychovávat dítě sama u rodičů v dětským pokojíčku...není výhra. Z potratu strach neměj, nic to není.

Autor: Eva   14.8.2011 v 23:51

Moc Vás všechny zdravím a strašně bych Vám chtěla poděkovat za Vaše názory a hlavně za lidský přístup a empatii. Blíží se mi návšteva u mé doktorky....dám Vám vědět.

Nespím celé noci a když, tak už vyčerpáním a stejně je mi nic moc. Když si dokola čtu Vaše příspěvky hřeje mě na jednu stranu u srdce, že se najdou tak skvělé ženské ... bohužel v okolí asi takové pochopení u mých kamarádek nenajdu ... až na 3 výjimky. Proto Vám ještě jednou děkuji a přeji pěkné, zdravé a šťastné těhotenství. Snad i já to nějak vyřeším .... nikdy bych nečekala, že můj dřívější "spořádaný" život nabere takových obrátek. Už vím, že nikdy neříkej nikdy :-(