Maminky ve 40 letech
Autor: Marky 1.10.2013 v 09:23
[368096]
Milá Maru nebo Maruško, Marie??...děkuji za tvá povzbudivá slova a názory, myslím, že tohle může pochopit přesně zase jenom žena a matka, chlapi si vztah s dítětem budují až po narození, my jsme s ním v těsné vazbě hned jak se objeví na testu dvě čárky.Paradoxně se mi lépe mluví o svých pocitech tady, s Vámi na netu, než s osobou, která by mi měla být oporou doma.
Je to tak jak píšeš, moje kamarádky už mají plnoleté nebo pubertální děti, už by do dalšího dítěte nešly, mají svůj příjem, relativně klid a čas na sebe, říkají, že musím jít dál a že čas nevrátím, to všechno vím, ale určitě díky za názor, že svoje pocity musím prožít a pokud to má být formou bolesti v duši a pláčem, tak se tomu asi nemá cenu bránit a potlačovat to, alespoň teď v začátku.Manžel i mi řekl, že si je vědom, že mu to budu dlouho vyčítat a že varianta, že si dítě nenechám, je taky špatná, protože to už mezi námi nebude jako dřív, hlupák není, určitě mu není jedno, že se trápím, alespoň doufám,ale neumí řešit problémy, nikdy neuměl, buď se urazí a nebo odmítá komunikovat, nebo tvrdě prosazuje svůj názor, takže situaci s dítětem totálně nezvládl.Měl právo ho nechtít, protože jsme se na něm nedohodli, určitě chápu i to, že se bál, že nás neuživí(bylo by to opravdu finančně náročné) , že se na to necítí, asi se toho hrozně bál, ale způsob jak to řešil, moc se mě dotkla jeho slova, řekl toho v emocích tolik, že jsem žasla, co v něm dříme i věci, které ani s dítětem přímo nesouviseli a já jen zírala, koho to vedle sebe mám, co se mu honí hlavou.
Jsem velmi citově založená a všechno dost prožívám a snažím se v chování druhých vždy pochopit důvody, proč to dělají, takže pokud chci aby nám rodina fungovala dál, budu muset odpustit, řekla bych , že teď už spíš vyčítám sobě než manželovi, tu svojí neskutečnou slabost a že jsem udělala, co jsem vlastně nechtěla, jen abych druhému neublížila a zabila ten zázrak.
S manželem teď opravdu mluvit nemůžu, on o tom mluvit určitě nechce, chce, abych byla jako dřív.Vím, že srovnat s tím musím sama, to, že mě tady vyslechnete a zareagujete a jste se mnou zúčastněné, je pro mě velké povzbuzení.Odpuštět umím, spíš mám pocit, že v životě jsem to vždy já, kdo odpouští a očekává se ode mě že, bude ke všemu tolerantní.Máš pravdu, že nejdůležitější bude asi odpusti sobě, na tom budu muset zapracovat, jen to zatím nějak nejde, naskakuje mi tam stále miminko, v kolikátem už bych byla týdnu a tak.....
Tip na knížku určitě uvítam.
Jsi odvážná, 7. dítě, ...manžel není proti?...sedm bych jich tedy nezvládla, ani bych nemohla zdravotně kvůli císařům....určitě děti miluješ, to je vidět, z toho co jsi napsala, že dokázeš pochopit jak se cítím.Jsou to zlatíčka, také vím, že jsou lidé, kteří děti mít nemohou, a moc chtějí, já mám dvě krásné dcery, ta pětiletá mě moc ještě potřebuje, takže to není životní tragédie,že už další mít nebudu, to všechno rozum ví, pak tam ale vtrhnou ty emoce a je po racionálnu.
Ať dobře tvoje těhotenství prospívá a moooc děkuji za povzbuzení.Marky.
Autor: Marky 1.10.2013 v 09:42
[368066]
Milá, Ivano,
také Tobě děkuji za slova povzbuzení, koukala jsem , že bych na to byla s věkem dětí podobně jako ty, kdybych neuděla tu obrovskou chybu před 14 dny.
Obávám se, že manžel by do poradny nikdy nešel, on je dost paličák, na tohle vůbec nevěří.
Také to cítím tak, že láska k mojí mladší dcerce, to že mě moc potřebuje, mi může překonat bolest a jít dál, je to velký zavisláček, lítostníček, ještě v pěti letech pláče ve školce, myslím, že ten zármutek ze mě taky cítí , když se nekontrovatelně rozpláču a ptá se mě , co se mi stalo, tak jí říkám, že mě bolí bříško a že se s ní musím pomazlit, takže jí vlastně opíjím rohlíkem a uvědomuju si, jak moc mě potřebuje , zdravou ,veselou a připravenou jí podporovat, doufám, že už kvůli ní to všechno brzy překonám.Zároveň vím, že velmi silně vnímá a potřebuje tu rodinou vazbu, má moc ráda i tatínka, takže pokud by to přestalo klapat mezi mnou a manželem, moc by se jí to dotklo.Já si jen neumím teď představit, že by mě měl manžel jen pohladit, natož něco víc, mám úplný blok.Já bych se psychologa vyhledat nestyděla, jen si ho nemůžu finančně dovolit a manžel mi ho určitě nezaplatí!
Moooc děkuji za názor a povzbuzení.Marky
Autor: Alka 1.10.2013 v 12:43
Marky, četla jsem příspěvek už ráno, ale píši až teď, úplně jsem se tady z něho složila a zakapala si klávesnice...Moc mě mrzí, čím procházíš a vlastně dloho budeš...opravdu jen ten čas zahojí...
Já mám teda dva kluky, 2x jsem měla po sobě ZT, teď si strašně přeju ještě jedno mimčo, manžel měl opačný názor..taky řešil peníze a věk a že už si chce trochu užívat...já to mám nastavené jinak, miluju děti, kdybych neměla nějaké opearace, mám jich víc...
Dnes jsem byla na hematologii, jela jsem na svou pěst, můj gynekolog se neobtěžoval někam mě odeslat, pořád jsem jen slyšela...je už věk, co čekáte? Objednala jsem se k soukromému dr. , byl velmi hodný, bez potíží krev nabral, výsledek bude za měsíc...je mi 40 , já vím dost, ale úplně tady závidím holkám , když čtu, jak je jejich dr ještě podporují....
Manžel má 42 , pracuje pryč, dokonce mi ze světa napsal SMS, že nad tím uvažoval a jde do toho se mnou....tak jsem se bláhově těšila...přijel zrovna v den , kdy jsme měli výročí svatby a já hlavně i plodné dny...konečně....a když jsme byli v nejlepším tak manžel šup ze mě....a dal to pryč...když jsem se ho ptala, co vyvádí, že už jsem myslela, že jdeme do mimča, tak mi přihloupě řekl, že zapomněl....a já bohužel z očí vyčetla, že ne, prostě se zázrak nebude konat...a od té doby je mi strašně ...jen pofňukávám...manžel zase odjel, ale něco se mezi námi nějak už asi definitivně zlomilo...na hematologii jsem byla objednaná přes měsíc, tam jsem jela, kdyby tak ať vím, na čem jsem
Marky, s Tebou se to nedá vůbec srovnat, ale chtěla jsem jen písnout, že muži asi nevědí, jak nám ubližují, mají asi stupínek někde jinde....
Autor: Ivana 2.10.2013 v 08:11
Milá Marky,
myslím, že to není o penězích, mít pomoc odborníka, když ji potřebuješ. Kdyby ses svěřila své obvoďačce nebo gynekologovi a požádala, aby Tě doporučili k psychologovi, měla by to hradit zdr.pojišťovna. U dětí to tak určitě je. Když něco bolí, nemusí to být jen tělo.
Držím Ti palce, ať už se rozhodneš, že to zvládneš sama, nebo s pomocí.
Autor: merunka 2.10.2013 v 13:51
Ahoj maminky a snažilky !!!
Tak ani nevím čím začít, ale ten porod bych nechala na později. Teď Vám chci napsat, že Martínek se po 24hodinovém porodu narodil 23.9. v 18.39. v Plzni vážil 3780g a měřil 51cm sice nevím, jak ho to měřili, když má teprve teď 50cm, ale prý to bylo nejspíš tím, že byl přidušený a tím pádem oteklý. Zhubnul půl kila byl nacucaný vodou, takže nás propouštěli a měl 3280g a dnes má už skoro 3400g. Je úžasný, dokonalý a strašně hodný. Vůbec nepláče, jen dá vědět,že už je vzhůru, takovým škvrčením. Já se snažím dát se nějak dokupy a vrátit se k běžnému životu,ale zatím to moc nejde.
Holky, brzy se ozvu, abych mohla reagovat na par věcí, ale teď musím jít něco dělat, posílám aspoň nějaké fotečky.
Autor: merunka 2.10.2013 v 14:10
Neuvěřitelné !!! Zase mě to odhlásilo !!! Tak ještě jednou !!!
Autor: merunka 2.10.2013 v 14:19
mám nějakej hokej v těch metříkách
Autor: Simona 2.10.2013 v 18:55
Merumko veeeeeeeeeeeeeelllllllllllllllllllllkkkkkkká gratulace. Je nádhernej a přeju mu hodně štěstí a zdraví alespoň takhle na dálku.
. A žádný spěch na ten "normální" život! Hezky v klidu.
Autor: Simona 2.10.2013 v 19:04
Marky drž se, ráda bych ti dala univerzální radu, ale jak píšou holky, nebuď na to sama a najdi si někoho s kým o tom budeš mluvit. Vydrž chvilku, po šestinedělí se to trochu zlepší. Jinak mě bude 40 a v lednu a v červenci jem potratila, či spíše porodila v polovině těhu a chápu, že se hledá těžko někdo, kdo pochopí. Taky jsem poslouchala cosi o věku a penězích, až to bylo často nepříjemný....A tahali mě děti. A nedívej se na to s pocitem viny, určitě si neříkej kdyby...kdyby byli v prd..i ryby, nemusely by bejt rybníky. Holka drž se a nevyčítej si nic, bylo to pro tebe těžký rozhodnutí a je mi jasný, že nebylo zas až tak dobrovolný. Je to krize a zkus za tu krizi poděkovat a dívat se na to jinak. Vím, že to bude těžký a držím palce.
Autor: Simona 2.10.2013 v 19:22
Alko, neházej flintu do žita a zkus s manželem ještě promluvit. Zas a znova. Přece musí chápat, že ti na miminku hodně záleží. Opakuj mu to. A taky se drž. Ach jo. Dělám v krámě a zažila jsem jak tam zákaznice zrubala asi tříletýho synka a ještě do něj kopla. Byl to hnus. A když to pak porovnám s tím, co zažíváme my a nám podobné, tak je mi z toho do pláče..
Nový příspěvek
Nově založená témata v diskuzi
Nedostupnost Cytealu
Poslední příspěvek: 22.2.2026 v 23:51
Hledám testerky pro nový web Babyplán.cz
Poslední příspěvek: 29.12.2025 v 22:55
Dovolená
Poslední příspěvek: 9.1.2025 v 18:37