Autor: Hanka55   15.7.2012 v 21:29

Ahojky, na tuhle diskuzi jsem psala v době, kdy bylo mému malému 5 měsíců a na mateřské jsem se taky dost nudila. Teď už je malému 9 měsíců a můžu říct, že vše je úplně jnak...já podnikám s malým úplně vše, ráno vypadneme z domu a večer se vracíme, chodím cvičit, plavat,jezdím na kole s malým ve vozíku, trochu i pracuji (provozuji fitko).Nevím Kuk, jak staré máš dítě, ale ono opravdu není důvod, aby tě nějak moc omezovalo. Vím, že tato diskuze se jmenuje Nebaví mě mateřská a že sis sem prostě chtěla postěžovat, ale já si vždy myslela, že když si člověk někomu stěžuje, tak od něj čeká nějakou pomoc. A když ti začaly holky jako Evča pomáhat a radit jak pryč s nudou, tak si je začala osočovat, že sem nemají lozit. Přijde mi, že ty jsi ani pomc nehledala, ty sis jen chtěla stěžovat a čekala jsi, že v tom ostatní pojedou s tebou. A sebemeší zmínka o tom, že to na mateřské nemusí být jen nuda, tě úplně rozhodila. Psala si, že "ujet" to může každému a miminko je na světě. Hned u tvých prvních příspěvků jsem pochopila, že tobě dítě spadlo do ruk ani nevíš jak. Já čekala na dítě 8 let, prošla si několika umělými oplodněními a mé dítě je promě mlej zázrak, takže už jen proto se s tebou nemůžu ztotožnit. Ale i já přesto, že mám vymodlené dítě, jsem zažívala stavy, kdy jsem byla v depresi z toho, jak mě to doma nebaví. A v té době bych pomoc, jakou třeba nabízela Evča, ráda přivítala. Neměla bys být kuk tak negativní vůči holkám, které to vůbec nemyslely špatně, ani jedna z nich se nepovažuje za supermámu, spousta z nich se chtějí realizovat i jinak než jen péčí o miminko. Jen si prostě nechtely pořád jen stěžovat. Ale to už záleží jen na tom, jak kdo tuhle diskuzi pochopil,.....stěžujme si a nic s tím nedělejme nebo stěžujme si a pojďme si nějak pomoci. Tak jssem to pochopila já. 

Autor: loolee   15.7.2012 v 22:10

Ahoj, taky jsem to tak měla, pracovala jsem až do porodu a strašných bylo hlavně prvních 6 - 8 týdnů. Byly velké mrazy, nemohli jsme ani ven a 40m bytu se brzo omrzí. A to malej neplakal, nic. Připadala jsem si nepotřebná a odstrčená a to, prosím pěkně, od porodu pracuju na dálku. Ale s prvními usměvy to zmizelo, pracuju pořád, od září budu v práci na 3 dny v týdnu pokaždé 4 hodiny, zbytek na dálku (částečně bude hlídat manžel, jednou bude malý v jesličkách), a já bych s ním nejradši zůstala doma, jak mě to začalo bavit. Musím říct, že tahle změna mě překvapila naprosto nejvíc.

Autor: katka   29.10.2012 v 12:18

mám to naprosto to stejné.je mi 32 let a mám 7 dětí.první jsem měla v 17 a od té doby jsem prakticky pořád doma.vařím,uklízím,peru,děti,pořád stres.navíc bydlím na vsi kde nemám žádné kamarádky.je prosstě těžké se zde zkamarádit.bydlíme tu 4 roky a jsem fakt neštastná.nejradši bych něam utekla,jak jsem z toho všeho na nic.takže tě uplně chápu.

Autor: Helena   2.11.2012 v 13:52

Milé maminky, asi se potřebuju též vypovídat... po porodu svého prvního, a doufám, že na delší čas i posledního, dítka jsem si prošla snad vším možným, co mohlo prvorodičku potkat. Od poporodní deprese až po laktační psychózu a následné neurózy apod. Svůj mateřský začátek jsem velice těžko nesla až téměř do 6. měsíců věku syna. Ikdyž byl velice hodný a prakticky na nic nenáročný, protože jen jedl a spal, tak jsem byla neustále na vše sama a neměla jsem nikoho kdo by mě potěšil. Manžel ten zprvu nebyl vůbec připravený stát se otcem  a tak se též podle toho choval, což mě samozřejmě dohánělo den ode dne čím dál více do zoufalství, úzkostí, depresí, apod. No až jsem se musela ocitnou u lékaře na interně, kde mi ze všeho toho blázince hlídali srdíčko. Ale moje potíž je, že bydlím ve městě, kde znám jen jednu vrstevnici, bezdětnou, manžela a jeho rodinu. Jinak nikoho, nejsem zrovna komunikativní typ, a tak nejevím ani zájem o seznamování se s ostatníma maminkama, které jsou navíc o alespoň 10 let starší. A ikdyž už je synovi 16. měsíců a manžel je pro mě konečně ten pravý manžel a pro syna otec, jaký měl být už od začátku, tak tu nejsem spokojená. Plánujeme v brzké době změnu místa bydliště, ale čím více na to myslím a čím více se to blíží jsem tu ze všeho ještě více otrávená. Nechce se mi nikam chodit, nevím už vlastně ani kam. Potřebovala bych si odpočinout a manžel též, ale nemáme hlídání a rodinné nedělní výlety jsou pro nás sice příjemnou tečkou za stráveným týdnem, ale nic méně je to nepatrné množství času, které by jsme spolu chtěli trávit, ale nemůžeme. Prakticky jde o to, že nevím jestli je normální a rozumově zdrávo být naprdnutá na celý svět jen proto, že se kopu do zadku ve městě kde bydlím. Nedělá mi problém se odstěhovat pryč, kde nikoho neznám, jsem samotářská a velice soběstačná, ale už mě fakt otravuje se každý den procházet stejnou trasou téměř více jak rok a míjet stejné lidi a stejná místa apod. Je to jako dejavu. Pro mě už spíše noční můra toho, že bude druhý den, manžel do večera do tmy v práci a já budu zase celý den sama a celé odpoledne budu chodit jako motorová myš dokolečka... ten stereotyp místa, procházek a všeho už mě nebaví.. je to asi ostuda, člověk by si řekl, chudák holka, ta neví co chce, má dítě, tak na co si stěžuje.. ale je to všechno tak těžký, když nad tím pořád přemýšlím. Poradíte mi někdo, jak se s toule situací vyrovnat a zase se zajet do starých kolejí a zkusit to ještě vše vydržet???

2.11.2012 v 14:15

Heleno, já bydlím v Praze a "kopu" se do zadku taky  Nemyslím, že by až tolik pomohlo přestěhování, protože to závisí spíš na nastavení člověka, než na okolí...

Víš, co si říkám? Že ty myšlenky, "jak by to mělo správně být", nejsou prostě naše. Vštípili nám to rodiče, vychovatelé, učitelky, společnost... a my se podle toho řídíme. Podvědomě, a pak se cítíme špatně.

Hele co je špatně na tom, být doma, chodit pořád stejnou cestou, mít málo přátel nebo třeba žádné? Nic. Jde jen o naši spokojenost a ta je ukryta v nás (v naší psychice). O to jde

Takže to beru tak, že přesně tak, jak to je - je to SPRÁVNĚ. Tečka. Až se to okolí líbí nebo ne... - no jo učím se taky

Autor: hela   19.11.2012 v 23:42

Holky, po delsi dobe procitam tuhle debatu a myslim, ze vsechny byste se mely snazit pochopit ty druhe. Pro kazdeho je v zivote priorita jina - pro jednoho deti, pro druhe svoboda, pro dalsi hospoda, pro jine zehlici prkno ;o)

Myslim si, ze ale pokud nekdo premysli tak, jak Helena (ob prispevek nade mnou) mozna by nebylo vubec od veci zkusit nejakou odbornou pomoc.

Kdyz uz clovek si neumi sam sobe nijak pomoci, mozna doopravy se takhle hlasi nejaka nemoc. A byt nemocny na dusi je stokrat tezsi nez na tele.

Heli, zkus to, me to hodne pomohlo.

Autor: Anna   30.11.2012 v 11:16

Jeee holky jsem moc rada ,že to tu čtu mám uplne stejne stavy .jsem na druhe mateřské a šílím strašne se nudim a moc bych chtela jít aspon na dva až tři dny do prace ,jenže nemam hlidani manžel je od rana do večera v praci a ja jsem cely den sama .Stereotyp rano do školky se synem pak doma uklízani vařeni atd.a odpol.pro malýho do školky .Na prvni mateřske jsem chodila třikrat tydne na tři hodiny do prace a bylo to super i po finanční strance a když jsem mela volno tak jsem byla rada ,že jsem s dětmi a nevadilo mi to uklízení atd.Ale mamka mi umřela a tchyně je neschopna a to s ní ješte bydlym -(( .Přesne ...mám pocit ,že jsem odstrčena ze společnosti nic neumím a jsem uplně blba -)).Kamaradky mam ale maji svuj život a neni čas .Ale řekla jsem si ŽE v novem roce zkusim dat malou do jesliček ,jestli to zvladne je na mě hodně zavislá a chci si najít nějakou praci cokoliv třeba i uklid .MUsím už,začit něco dělat jinak se zblazním .Tchyne me vubec nechape ,že me doma bez penez sedět nebaví .A ma mě za divnou a chamtivou po pěnezich .Podotykam vždy jsem byla finančne nezavisla a a ted sedet doma HRUZA.Moc mo pomohlo se aspon vypsat .A ted už vim ,že jsem normalní .Měla jsem vyčitky .že jsem špatná matka .Musíme vydržet tak ahoj maminy

Autor: Anna   30.11.2012 v 11:37

A ješte bych chtěla napsat ,že svoje děti miluji a jsem štastna ,že je mám a každa mamina je jina a libuje si ,že je doma s dětmi Ja k ním nepatřím .to byl ještě dodatek k tem příspěvkum co tu píšou maminy ,že jsme si děti pořizovat neměly.

30.11.2012 v 11:40

Anno, nerozčiluj se, každý to má jinak. Prostě tak, jak mu to vyhovuje :-) Pro dítě je nejdůležitější spokojená a šťastná máma, jinak by si svoji frustraci stejně na tom děcku vylívala. Tak kdo chce, ať je doma a kdo ne, ať není. Dnes je spousta možností a mamči si můžou vybrat, co jim nejlíp vyhovuje.