Autor: merunka   7.6.2013 v 11:50

[326868]Katko, mám za sebou tři zamlklé těhu, vždy v 10tt. Nikdy jsem to nenechávala na přírodě a hned druhý den po  zdělení této katastrofální diagnoze, jsem ojížděla do nemocnice, kde jsem podstpoupila revizi dělohy. Bylo to hrozné, pokaždé jsem myslela,že mě to odrovná, ale nevzdala jsem to. Dnes jsem 23tt, čekáme chlapečka a jsme šťastní. 

Ještě musím napsat, že bych se bála nejít na tu revizi a čekat až jestli to vyjde samo. Nikdy nevíš,jestli tam něco nezůstane a pak stejně budeš muset na revizi . Navíc to tam hnije a může se stát, že z toho dostaneš zánět a pak je z toho i neplodnost. Je to ale jen můj názor !!!

Autor: denisa   17.6.2013 v 20:38

Ahoj, je mi 33 a myslela jsem si že čekáme s manželem vytoužené miminko. První. Na gyn. jsem byla hned týden po zpoždění a doktor mi oznámil tu šťastnou novinu, že je tam :-) Tam, kde má být a dál že je to na přírodě... Dnes jsem byla na první kontrole a že by mělo být vidět srdíčko, ale nebylo :-( Doktor mně objednal zas na pátek s tím, že ještě nebudeme dělat závěry, že je to každopádně větší než minule a to je prý dobře. Nevím ani ve kterém bych mohla být týdnu. Dle data posl MS tak 7-8 ale pan doktor říkal, že může být těhotenství mladší a proto srdíčko ještě nevidíme. Mám strach. Prsa už mně tak nebolí jak minulý týden, ale nešpiním.. Tak nevím, je mi do breku.

Autor: Ella   18.6.2013 v 17:51

[330293] Deniso, nemysli hned na nejhorsi, i kdyz to jde dost tezko. Ja jsem po mimodeloznim tehotenstvi a po spontannim potratu. pri tretim tehotenstvi jsem sla k Dr. moc brzo a byla jsem tam asi 4x nez jsme videli srdicko. Strasil me zase mimodeloznim a to by byl pro me konec, protoze mam jen jeden vejcovod. Mezi jednotlivyma kontrolama jsem se trasla strachy a doma akorat brecela. A zbytecne, ted jsem ve 38tt a cekame holcicku. Tak hlavu vzhuru a mysli optimisticky. Rikal prece, ze to je vetsi nez minule, to je dobre znameni! V patek preju hodne stesti a verim, ze srdicko bude bit jako zvon :) A priznaky vubec nepozoruj, o nicem nevypovidaji!!!

Autor: ivanam   20.6.2013 v 15:19

Dnes mi diagnostikovali anembryomolu v 8tt. Dnes som aj zacala krvacat. Doktor povedal ze lepsie pockat kym same odide,ale pre istotu si mama urobit predoperacne a keby bol problem ist do nemocnice na kyretaz. Neviem ci mam cakat na samovolny potrat alebo ist na cistenie. Co mam robit? Velmi chceme este babatko a neviem co by bolo lepsie aby sme sa cim skorej mohli zacat snazit o dalsie babo. Dakujem

Autor: Pavla   2.7.2013 v 15:04

ahojky včera jsem byla na kyretáži. Všechno bylo v pořádku, nic mě nebolelo, ještě jsme se smáli tomu, že u prvního těhotenství mi bylo zle jak psovi.. Najednou ultrazvuk a tak kde měla být vidět srdeční akce nebylo nic... ten šok, bezmoc, zoufalsví a vztek nad nespravedlností se nedokážou popsat. Navíc jsem měla i vztek na sebe že jsem neschopná tak neschopná že ani dítě donosit nedokážu... kolem mě jsou teď samé maminky s kočárky a já nic... Deset let jsem čekala až se to povede... ani nevím jestli to mám ještě zkoušet znova... čekat jestli vůbec otěhotním a pak se bát aby se něco nestalo..

Autor: denisa   4.7.2013 v 19:37

Díky Elli za povzbuzení, ještě pořád věřím, ale teď už jen smutně  V ten pátek (už je to 14 dní) mi dr řekl že je to větší, srdíčko ještě není, ale náznak je a že to nebudeme hrotit. Mám pocit že mně chtěl jen uklidnit. Potrat si žádná připustit nechce ikdyž si říká co má být - bude.. Min. víkend jsem začala špinit, dnes už krev a cucky jak při ms i bolesti v podbřišku. Plánovanou kontrolu mám příští týden, přesto jsem dnes šla k jiné paní dr. Byla moc milá, popisovala co vidí na ultrazvuku. Ale měla smutné oči.Srdíčko nikde Taky neřekla nic konkrétního, teda neřekla jasný závěr že jde o potrat. Já už si to teď ale myslím. Čtu tady diskuzi a srovnávám se se svým osudem. Brečím. Myslím na to, co mi řekla. Na dobu od posl. ms už bych měla být aspoň 8 týden ne-li víc a srdičko není.. Nejsem doktor, ale po tom, co jsem načetla si taky myslím že teď už by srdíčko vidět být mělo! Řekla že je hrdlo pootevřené a to rozhodně dobře není  Že kdybych měla o víkendu veliké bolesti a silně krvácela musím do nemocnice. Snažím se smířit s tím, že právě prodělávám potrat

Autor: marťa   5.7.2013 v 10:17

Ahoj holky,tak se k vám "bohužel" musím přidat.Včera jsem prodělala kyretáž,fyzicky to ujde,ale psychicky jsem dost špatná.Byla jsem už skoro 13.týden,říkala jsem si,že teď už to bude dobré,byli jsme na screeningu a dítě se "zaseklo" na 11týdnu a nebilo mu srdíčko,no hrúza,přítel tam byl se mnou,těšil se jak uvidí na monitoru miminko a místo toho uslyšel tu hroznou správu.Sice už dvě děti mám z předchozího manželství a jednou jsem už v minulosti zamlklý potrat prodělala,ale stejně to strašně bolí.Hodně mi pomohlo,jak jsem si přečetla,že to nevzdáváte a jak se z toho všeho vzpamamtuju,tak do toho půjdu znovu.je mi už sice 36let,ale to snad nevadí.Držte se všechny a ať vám to všem výjde,taky jsem po prvním potratu byla nešťastná a pak se mi narodila krásná dcera.držím všem palce

Autor: Katka2013   9.7.2013 v 12:17

Ahoj holky, tak nakonec revize byla přece jen nutná, ale jak jste tady psaly, bylo to úplně v pohodě, dokonce jsem se po narkóze probudila odpočinutá jako už dlouho ne  . Jelikož mám sedavé zaměstnání, tak jsem šla hned po víkendu do práce (revize v pátek) a až na občasné píchnutí v podbřišku je vše OK. Po psychické stránce už jsem taky v pohodě, i když ze začátku jsem také zažívala (asi jako každý) pocity beznaděje, zlosti i sebelítosti (asi je to běžná fáze truchlení). Dost mi pomohlo, že jsem chodila mezi lidi, do práce a vesměs dělám (až na sporty a sex  ) vše jako dřív. Snažili jsme se o první mimi rok a bohužel to nedopadlo, ale už se těším až se začneme zase snažit a věřím, že dřív či později se toho našeho vytouženého miminka dočkáme. Držím nám všem palce, ať se brzy zadaří a ať nás už žádná podobná zkušenost nepotká

Autor: Míša   12.7.2013 v 23:43

Ahoj holky, podle příspěvků nejsem sama. Nikomu to nezávidím.  Byla jsem ještě včera v 10 tydnu.a i když jsem z oboru a vim, že se takové věci stávají nedokážu se s tím vyrovnat. Revize me čeka v pondělí, ale to čekání a myšlenky me asi zničí. Nějaká mala rada jak se s tím poprat? Je to celkem smutne, vzdycky jsem všem oporou a když se s tím setkám v práci, tak se s tím snažím pomoct a podporovat jak jen to jde a pro sebe radu nemám