Autor: ŠÁRKA   7.4.2011 v 17:14

Tak holky ,dnes je to 14 dní a volal mi před chvilý přímo z genetik.centra v Českých Budějovicích pan Mudr.ČUTKA VÝSLEDKY Z PITVY MU DNES DORAZILI..tak miminko nám umřelo v bříšku z důvodů špatně pracující placenty..placenta přestala mimisku dávat potřebné funkce atd. ucpala se cévka v placentě,která miminku dodávala životní funkce..živiny atd.a ikdyby mimi přežilo..tak by bylo prý postižené na mozku k vuli té špatně pracující placentě,protože mimi rostlo ale placenta nefungovala tak jak měla..takže to naše maličká vzdala a umřela..když jsem se ho ptala jak se tomu dá předejít ,tak prý bohužel nijak..ale prý se to už příště stát nemůže..a že až se nám povede otěhotnět tak si mne bude už hlidat a v 13 týdnu těhulky..mi udělá specielní uzltrazvuk na podobné vady.a nebude už nám dělat prý odběr plodovky..ale budem hlídaný od začátku..a hned nám nabýdl konzultaci u něj tak tam jedem ted 21.4. a že nám to vysvětlí pořádně co a jak..tak ted už víme příčinu..proč naše maličká přestala v 17.1tt žít pod mím srdíčkem..je to smutný konec..ale vím,že pro ní to je vysvobození..tak zítra ještě ko na gyn..a snad budem moci začat brzo počít noví život..holky je mi smutno když už vím příčinu…

Autor: Maky   8.4.2011 v 12:37

Ach jo, nikdy jsem netušila, kolik z nás takové věci prožívá, jak je to časté a jak to bolí. S manželem jsme spolu 7 let a z toho 6 let mluvime o dětech. Vzhledem k tomu, že jsme oba měli nejrůznější zdravotní potíže: já plastiku děložního čípku, manžel varikokélu + neznámé pálení v močové trubici ( stále i po nejrůznějších vyšetřeních nevíme příčinu) jsme začátek snažení odkládali. Po konzultaci doktory a vítěztví chtění miminka nad vším ostatním jsme se na konci listopadu o miminko začali snažit..v únoru se mi na těhotenském testu ukázali 2 čárky a já byla nejšťastnější na světě. Už v pátém týdnu jsem naběhla za svou doktorkou, která naší anamnézu zná a s radostí mě s touto novinkou přivítala. Zkontrolovala zda se nejedná o mimoděložní těhotenství a řekla ať přijdu za týden, že by měla být vidět srdeční činnost.

Za týden jsem přišla, manžel šel se mnou (chtěl to se mnou prožívat od začátku). Paní doktorka mi udělala ultrazvuk a řekla, že mám zvětšený žloutkový váček a že tam není nic vidět. Obědnala mě na kontrolu za dva dny, ale realisticky mi oznamila, že to nevypadá dobře. To bylo poprvé, kdy jsme miminko opakali a připravili se na nejhorší. Za dva dny nás ale čekalo radostné překvapení, žloutkový váček se zmenšil a miminku tlouklo srdíčko,sice to vypadalo, že je o týden menší než má být, ale přičítali jsme to také možnosti pozdějšího otěhotnění...byli jsme šťastní..

....bohužel ne na dlouho :( O tři dny později jsem si po procházce zdřímla  a po probuzení jsem na kalhotkách našla trošku krve....samozdřejmě jsem hned vyrazila na pohotovost, tam mi řekli že se mi udělal v děloze hematom, dali mi utrogestan a řekli že mám zůstat doma a být v klidu. Také mě ale připravili na to, že se tomuto stádiu říká počínající potrat a že to buď vydrží nebo nevydrří....bylo nám zase do pláče, ale kvůli miminku jsem se snažila být statečná a vpohodě.

Po třech dnech jsem šla na kontrolu, miminko trochu povyrostlo a hematom se zmenšil...opět jsem se radovala. Na další kontrolu jsem šla až za další dva týdny. Bylo to sice dlouhé, ale vzhledem k tomu, že jsem se cítila dobře, nekrvácela a nepozorovala žádné změny byla jsem celkem klidná. Daný den jsme opět napochodovali s manželem do ordinace...paní doktorka řekla, že se raději nejdříve podívá sama....koukala na monitor dlouho, tak nám v tu chvíli oběma začínalo docházet, že něco není v pořádku.....a nebylo...srdíčko netlouklo a plod odpovídal 7+4 (tedy vyrostl asi o den od mé poslední kontroly)....dva týdny tedy už miminko ve mě nežilo... Na druhý den jsem šla do nemocnice (byl to čtvrtek) tak mě znovu prohlédl pan doktor a potvrdil diagnozu....zamlklý potrat

Už mi nebylo moc dobře, asi s tím tělo začlo bojovat a psychika se přidala...na kyretáž jsem ale byla objednána až na pondělí....to bylo nejhorších 5 dní v mém životě....tělo miminko drželo dál, ikdyž nežilo a ikdyž se zákroků bojím, už jsem se těšila až to budu mít za sebou.

Přišlo pondělí, na příjmu jsem byla já (manžel mě tam doprovodil) a tři starší ženy, ktaré přišli na přerušení těhotenství (nezazlívám jim to, chápu, že se člověk do takové situace může dostat, jen jsem si v duchu říkala jaká je to nespravedlnost když jejich miminka žijí a moje nežije:()

Dnes jsem pátý den po kyretáži a musím říci, že se cítím lépe...fyzicky i psychicky, ale tahle ranka na mém srdci zůstane navždy.....

Držím palce Vám všem co sem píšete a prožíváte tuhle bolest ze ztráty miminka...je to těžké, ale jsme silné ženy a musíme to zvládnout a jít dál...život nám nekončí a zase bude líp!!!!

Autor: Andrea   8.4.2011 v 21:56

Ahoj ŠÁRKO a holky tak mě dnes dopoledne manžel přivezl z porodnice do, které jsem nastoupila v út ráno, proč tu nebudu rozepisovat, protože jsem toho v předešlých příspěvcích o svém stavu napsala dost. Včera v noci jsem porodila v 18+6tt v Podolské porodnici, kde jsem mimochodem v mé situaci měla štěstí na opravdu skvělé doktory, doktorky i sestřičky hlavně jednu, která měla zrovna noční, když se podařilo mi téměř po 17 hodinách vyvolat porod našeho mimíška, byla to holčička, přítomnost téhle sestřičky mi opravdu moc pomohla. Po porodu jsem okamžitě jela na sál na kyretáž, aby se děloha pořádně vyčistila a já se ve 3 ráno probírala na svém pokoji, když mi tahle sestřička měřila tlak. Nejhorší bylo to čekání po každé dávce tabletek na vyvolání a nic po 2 a 3 dávce to vypadalo, že se konečně něco bude dít a zas nic, navíc jsem přestala cítit pohyby, takže mi bylo jasné, že miminko ve mě nejspíš, už nežije což mi taky zrovna na psychice nepřidalo. v 9 večer jsem dostala 5 poslední dávku toho dne s tím, že když se nebude do 11 nic dít dostanu prášek na spaní, abych si odpočinula a ráno začnem nanovo. Za hodinu  v 10 večer mi praskla voda přímo v posteli, už jsem si myslela, že to konečně začne a já aspoň fyzicky budu mít po všem, dostala jsem kapačku, injekci na bolest, protože kvůli špatným krevním testům protilátek mám Rh 0- mi nemohli dát epidural s tím, že o půlnoci, když se nic nebude dít dostanu prášek na spaní. O půlnoci jsem si vzala tedy prášek, abych si aspoň odpočinula po celodenním maratonu s vyhlídkou na další den utrpení sotva jsem po 20 minutách začla usínat dostala jsem takové porodní stahy a bolesti, že jsem myslela, že mám v břiše snad minu, která sotva vybouchne spustí lavinu dalších výbuchů 40 minut po půlnoci jsem dole cítila 2x loupnutí jakoby mi louplo v kloubech a já věděla, že to je tu zazvonila jsem na sestřičku, která byla v okamžiku u mě koukla a ihned volala z porodního dr pomaličku mě odvedla na vyšetřovnu položila do křesla a akorát vběhla dr do dveří koukla a oznaámila, že to konečně začíná a já budu mít po všem, ať vydržím další analgetika mi dát tak brzo nemohli a ty předtím, už neúčinkovali, takže jsem si to musela odrodit naplno byla jsem úplně vysílená nevím jestli to trvalo 5,10 nebo 15 minut, ale po tom co jsem maličkou porodila se mi neskutečně ulevilo, alespoň po fyzické stránce. Dnes jsem seděla v hale porodnice a čekal, až si pro mě manžel s naším prdíkem přijedou seděla jsem koukala do prostoru a věděl, že jsem v téhle porodnici nenechala jen své miminko, ale i koušíček sama sebe, slzy mi řinuli po tváři a v tu chvíli mě z toho splínu vytrhl manžel, objal mě, vzal tašku a řekl pojď v autě na Tebe čeká Denísek stýská se mu a moc Tě potřebuje, když jsem vlezla do auta a objímala ho řekl maminko neplakej a dodal nemáš miminko v bříšku a za chviličku dodal budeme mít jiný jo bráchu a já se na přední sedačce znovu rozplakala. Je to teprve necelých 48 hodin co jsem své miminko porodila a vím, že to chce čas, ale jizvička v srdíčku mi zůstane navždycky. Teď nezbývá než se dát dohromady sebrat síly a pokusit se našemu Denískovi splnit sen mít brášku a nebo ségru hlavní bude, aby bylo další miminko zdravé a já ho mohla donosit pod svým srdíčkem, až do zdárného konce těhu. Holky držte se čas je dobrej lékař ránu zahojí i, když zapomenout nejde, hlavně  TO NEVZDÁVEJTE!!!!!!!

Autor: Blanka24   8.4.2011 v 22:24

Uf...nějakou dobu sleduju Tvoje útrapy Andreo (a taky dalších) a je mi z toho opravdu smutno. Sice jsem za poslední 2 roky měla 3 potraty, neboli zamlklá těhotenství, ale to, co prožíváš Ty si neumím představit. Já se těma ztrátama psychicky celkem vypořádala, ale občas se neubráním myšlenkám, že už jsem mohla mít 2 děti, anebo být ve 29. týdnu a začátkem července rodit :-(  Ale co už, život jde dál a mě to alespoň přinutilo se víc starat sama o sebe, víc se hlídat a hlavně to konečně řešit. Takže jsem si prošla metodou paní Mojžíšové (!!!!!) – to bylo šílený, ale od té doby se cítím líp. Nemám bolestivou menstruaci, rozjíždějící se inkontinence uplně zmizela :-) ,nebolí mě záda, bedra atd. Sice mi ta fyzioterapeutka, co mi to dělala řekla, že už bych měla být v pohodě, že mi tu vychýlenou kostrč vrátila a nedělá neplechu jako před tím, ale pro klid duše ještě projdu vyšetřením, na která mě chce můj gynekolog poslat. K němu jdu příští týden, tak jsem zvědavá, co všechno si na mě vymyslel a přichystal. Počítám, nebo spíš doufám, že v červnu bysme tomu mohli nechat volný průběh a příští rok u nás přivítat přírustek do rodiny :-)  Doufám, že se to i Tobě Andejko (ale i dalším) brzo povede a i když je bolest veliká, zkuste se z toho co nejdřív dostat a dlouho nesmutnit.

Autor: ŠÁRKA   9.4.2011 v 11:38

Ahoj Andrejko...tak jsem na tebe myslela...a vím čím jsi prošla já tomám za sebou 16 dní ale je to jako včera...zažila jsi moc krutou životní situaci a vím že tě to bolí v srdíčku a dlouho bolet bude ...ale věřím.že až se ztoho všeho po psychické stránce dostaneš..tak uviíme ten svět jinak...já už vím výsledky z pitvy ..nevím zda si četla cca 4 příspěvky zpět...a včera jsem poprvé na kontrole  ajk to semnou gyn..probírala tak slyzyčky padali k zemi a znova se mi vše vrátilo...řekli mi na genet.,že placenta ikdyby fungovala dál..tak miminko ve mne rostlo rychleji.než placenta stihala doživovat životní funkce..takže ikdyby se stalo..že by naše maličká ELIŠKA žila tak by se prý narodila s postiženým mozečkem..k vuli té špatně fungujici placentě..a že až s enám podaří znovu otěhotnět..tak budu už hlídana přímo na gen..centru pod specielnim ultrazvukem..od 13 tt se prý už na toto dá zaměřit..a že už se to nemůže stát to co se stalo..prostě placentě se ucpala cevka která mimisku davala životní funkci..prot naše maličká v bříšku v 17.1tt to vzdala aby se dál netrápila..přiroda to zařídila...myslím tewd na vás ...a držte se oba ze všech sil..posílám velké obejmutí ...a prosím ANDREJKO...bud silná...my to zase zvládnem vid..a budem mit miminka....zdravé si je ponesem domů...jen to chce čas...

Autor: Andrea   10.4.2011 v 16:09

Ahoj ŠÁRKO četla jsem vše co tu za dobu co jsem byla v porodnici přibylo, takže i Tvé a hlavně Tvé příspěvky vím oč u Tebe šlo a jediné co můžu napsat je, že mě to obrovsky mrzí, ale jak jsem si řekla sama i sobě, jak to příroda zařídila na jednu stranu pro nás útrpně, tak na druhou aspoň k našim mimíškům byla milosrdná a nedopustila, aby se trápili a přišli na svět jako človíčkové nebo spíš bytosti, které by přežívali jen v nějakém svém světě nám na hony vzdáleném a, že to tak asi mělo být a rozhodně je to tak lepší. Nám teď, už jen zbývá se s tím nějak psychicky vyrovnat a doufat, že po tom co nám příroda tentokrát připravila za utrpení nám příště na oplátku nadělí těhulstvíčka, která pro nás budou radostí a mi se na jejich koncích budem radovat, až sevřem v náručích naše malé a hlavně zdravé drobečky. Jak se říká neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a  co Tě nezabije to Tě posílí věřím, že mi už máme to své vybrané. Já se dozvím výsledek pitvy malé a placenty zhruba za 3-4 týdny na což se vůbec netěším a ke své gyn.dr. jdu 21.4. a také nás čeká návštěva a testy u genet.dr. prý si mě ohlídá před i během příštího těhu,tak uvidíme co bude dál. Drž se kočko posílám se slzama v očích na dálku alespoň objetí. Zatím se měj

Autor: ŠÁRKA   10.4.2011 v 17:51

Ahojky Andrejko...jak se cítíš se ani neptám..protože to vím..a cítím s tebou..máš pravdu..ty naše maličké berušky jsou spolu ted v nebíčku a zachranili sebe od trápení ..čekala jsem výsledky až tak do měsíce a ejhle..přišli přesně po 14 dnech od porodu..a hned mi to volal přímo z genetiky v Č.B. pan primář ..ted 21.4.jedem k němu na konzultaci..ptal se mne zda chci jed k němu až znova budu těhotná..nebo ještě před než se do toho pustíme..tak jsme řekli s miláčkem že před je to lepší..protože nám řekne co a jak ...jen jsem byla v pátek u Mudr.gyn. a prohlíkdu mi nedělala.že až po uběhnutí 6ti nedělí..takže za 4 týdny znova kontrola...to už budu vědět kdy budem moci začít...ani nevím jak mi dopadl zákrok po kyretáži..protože jsem ještě neviděla propouštěcí zprávu..ale dokto.gyn.řikala že po kontrole mi nasadí kapky na srovnání ms .protože jsem jí mívala nepravidelnou..takže stejně na minimálně 3 měsíce máme po snaženičku..ale kdo si počká ten se dočká a já věřím..že nám oboum se poštěstí a budem mít naše vysněné mimiska zdravé a živé ve svých náručích..Andrejko drž se ze všech sil...také posílám velké objetí ...

Autor: Karolína   10.4.2011 v 19:13

Andrejko, Šárko, jsem naprosto zoufalá z těch vašich příběhů a je mi strašně do breku. Myslím na vás denně, opravdu denně přemýšlím nad vámi jak moc trpíte, jak těžko vám musí být a kdybych mohla bych vám chtěla tak pomoci, jen kdyby to šlo...

Já jsem těhotná, ale taky mám starosti a problémy a taky se strašně bojím jak mi dopadnou genetické testy , nedovedu si představit, že bych dopadla jako vy...Strašně vás obdivuji a strašně moc vám fandím holčiny...

Brzy se dočkáte a já se strašně těším a budu se radovat s vámi až sem napíšete, že jste těhulky

Autor: ŠÁRKA   10.4.2011 v 20:22

ahoj Karolínko...drž se ze všech sil..a věř že testíky dopadnou dobře...nesmíš tomu podlehnout..my s Andrejkou máme za sebou krutou cestu života...ale  podpora rodiny a tady diskuzím na netu je velkou oporou..neplakej beruško..máš v sobě mimisko a musíš myslet na nej...miminka v bříšku vnímají hodně city matky..útěchou je když ženy píšou aniž by jsme se znali jedna druhou..a to že dokažou ženy co timto projdou pochopit se navzájem..ale jak říkám ..ty bud prosím v klidu ...